Pražské divadlo X10, sídlící ve Strašnickém divadle, nastolilo zajímavou dramaturgii a nově přišlo s titulem Wernera Fritsche Enigma Emmy Göring. Tváří v tvář se setkáváme se ženou nacistického politika a válečného zločince Hermanna Göringa. Řada dalších bytostí, včetně Hitlera a Mefista, dokresluje atmosféru politického kabaretu.
Jak bylo i dříve ve Strašnicích zvykem, hraje se „na placce“ a sedí pod kukátkovým jevištěm, což divadelní prostor bývalého kulturního domu ozvláštňuje, ale akustika není ideální. Vina, obžaloba a odsouzení nesou ovšem důležitější konotace. One woman show Jitky Smutné, která je v titulní roli skvělá, výrazově jiná a expresivnější, než jakou ji známe, doplňuje několik mladíků v rolích Göringa, Hitlera, Mefista.
Výtvarnou aranží i archetypální stylizací figur je koncept blízký Sněhurce Studia Hrdinů. Na rozdíl od Sněhurky zde kolegové představitelky svými pohyby, skřeky a kolážemi červenou nit příběhu pocuchají. Možná vše předurčuje jejich živočišnost. Monodrama předkládá panoptikální, a přece zvnitřnělý pohled na herečku a manželku, která se nedlouho po svatbě s vysoce postaveným chotěm vzdala kariéry v dobrém angažmá.
Stihla však, mimo jiné, úspěšně zahrát Markétku v Goethově Faustovi, jejímž prostřednictvím tvůrci inscenace demonstrují věčnou sázku o nesmrtelnost duše. Režie Ewy Zembok i výprava Matěje Sýkory jednotně přitakají grotesce s významovou, množstvím předmětů vyzdobenou dekorací. Göring měl rád lov a umění, působil coby říšský lesmistr a lovčí, sbíral trofeje i obrazy. Rozlehlá horizontální scéna tyto motivy obsahuje.
Kavalír vysokého kalibru aneb Kde je pravda?
Předsedu říšského sněmu a zakladatele gestapa vnímá první dáma třetí říše zkresleně. O svém na morfiu závislém Hermannovi mluví jako o dobrém otci a kavalírovi nejvyššího kalibru. Z permanentního sebeklamu občas vystupuje ve snaze sblížit se s diváky, případně se jim zalíbit. Zvlášť silně působí místa, kdy vede v afektu delší monolog nasvícena bodovým reflektorem. Celý kus má tragikomické rysy. „Vždycky jsem snila o tom, jak se koupu v čokoládě,“ svěřuje se Emma, jejíž otec vyráběl čokoládové figurky, hnědé jako uniformy NSDAP.
„Označovala se za člověka apolitického a byla přesvědčena o tom, že je dobrou manželkou, matkou, ženou. Na pozadí historických faktů vyvstává otázka směřující k současnosti: do jaké míry se mohu považovat za dobrého člověka, když vím, že můj relativní blahobyt a pocit bezpečí je vykoupen reálným utrpením a bídou milionů dalších lidí?“ zamýšlí se dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný.
Podobné válečné hádanky aktuálně zpracovává více titulů, například Na miskách vah Divadla ABC, Leni Divadla v Řeznické či Pankrác '45 Švandova divadla. Paměť národa se dotyčnými představeními udržuje v kondici. Totalitní je totiž životu nebezpečné a meze loajality ještě nejsou proschlé. Připustit si pravdu není snadný úkol.
Hru, vycházející z Göringové pamětí Po boku mého muže (1967), napsal Werner Fritsch původně pro radio (2006), v Českém rozhlase ji natočila Hana Maciuchová. Ve Strašnickém divadle se nejbližší repríza divadelní Enigmy Emmy Göring odehraje už 17. prosince.
