Jádro Kryptonu kolabuje, planeta je odsouzena k záhubě. Život tu co nevidět skončí a jediná naděje, jak přežít, je vzlétnout včas k jiným hvězdám. Ještě jsou tu ale zavilí vidláci, jako je fanatický generál Zod, kteří jsou ochotni pozvednout meč i proti vlastní rase, aby ji za jakoukoli cenu zachránili. A také je tu Kodex, jenž nesmí padnout do nepravých rukou, a výjimečné dítě, které na Kryptonu po staletích přišlo na svět přirozeným způsobem, aby se na vzdálené, modré planetě stalo nadpřirozenou ikonou, jež zachrání jiný svět…
… A tak moudrý a spravedlivý táta Jor-El naposled zakroužil na svém věrném ptakoještěru nad ke zkáze odsouzeným Kryptonem a matka Lara Lor-Van položila své dítě, které nikdy neuvidí chodit, do kosmické kapsle, protože věděla, že jenom tam, mezi hvězdami, má šanci přežít. Zatímco Jor-El umírá Zodovou rukou a Lara vysublimuje v brutální megaexplozi Kryptonu, řítí se temným vesmírem miniaturní loď s jejich synem a s ní i jejich touhy a naděje. Končí jeden z nejdelších a nejopulentnějších filmových foršpanů (signalizující, že vás čeká parádní nářez) a může začít příběh Kal-Ela, z něhož se někde v Kansasu stane Clark Kent, Muž z oceli…
A je to tady! Warneři se už nemohli jen klidně dívat, jak filmové plátno obsadili komiksoví superhrdinové Marvelu, a nechat dál hnípat ve fundusu svého klíčového komiksového borce Supermana, jehož spisovatel Jerry Siegel a kreslíř Joe Shuster přivedli na svět již v roce 1938. Od té doby zaplnily jeho příběhy nesčetné množství komiksových sešitů, byly šířeny po rozhlasových vlnách, pronikly na televizní obrazovku i do programů videoher.
PŘEDSKOKANI
Na filmovém plátně tohohle neporazitelného chlapíka v modrém trikotu a červené pláštěnce a spoďárech ztělesnil hlavně Christopher Reeve, a to ve všech dílech zřejmě nejznámější čtyřdílné série, kterou v roce 1978 odstartoval Richard Donner. Ten vyslal budoucího Supermana z Kryptonu na Zem, obstaral mu pozemské rodiče a poslal ho do první záchranné akce, díky níž zůstala Kalifornie dál na mapě našeho světa. Ve druhém díle, v němž v roce 1980 alternoval na režijním řesle Richard Donner s Richardem Lesterem, si to musel Superman 2 rozdat se všeho schopnými a (téměř) jako on nabušenými hajzly z Kryptonu, kteří přilétli ovládnout Zemi a rozpoutat jaderné peklo na Eiffelovce. Dvojka jako by z oka vypadla jedničce, čemuž se nelze divit, protože oba díly byly točeny takřka souběžně.
Jenomže o tři roky později ve trojce došlo k infantilnímu kolapsu, kdy Richard Lester poslal Supermana proti superpočítači, ale hlavně ho brutálně vykostil a téměř nenávratně svrhl z kultovního piedestalu do blábolivé nicoty. Superman 4 (1987) pak byla silně radioaktivní ptákovina, kde řádil Nuclear Man, Reevse museli hodně ukecávat, aby to ještě vzal a nový producentský tým seškrtal rozpočet na nějakých (směšných) sedmnáct milionů dolarů, což bylo na rozpačitém výsledku proklatě vidět.
A tak bylo na nějaký čas vymalováno. Jenomže pak režisér Bryan Singer opustil X-Meny a přeběhl k nové legendě. S mega rozpočtem dvě stě sedmdesát milionů, který (jak se potvrdilo) byl riskantní sázkou na nejistou tutovku, natočil až s příliš velkým respektem stejně pompézní jako pietní poctu nesmrtelné ikoně velkofilm Superman se vrací (2006) s poměrně charismatickým Brandonem Routhem v titulní roli. Ve srovnání s Donnerovou klasikou to bylo za mnohem více peněz zřetelně méně supermanské muziky a pozice sympatického chlapíka z Kryptonu se znovu otřásla v základech.
Jenomže tenhle infiltrovaný Kryptoňan je kosmická houžev, kterou nepřidusilo ani tohle Singerovo lehce nasládlé retro ani blíže neurčené množství různě zpotvořených filmových mutací od staršího tureckého a indického supermanského slepence až po specificky lepkavého Supermana XXX: A Porn Parody, z doby nedávné.
Supertým nového Supermana
A protože se již zmiňovaní Marveláci začali v multikinech příliš roztahovat, vysypali u Warnerů prasátko a za nějaký dvě stě dvacet pět milionů dolarů se to rozhodli vzít z gruntu a od začátku všechno znova. Na tenhle mega reboot byly do klíčových pozic nasazeny ty nejtěžší váhy, které byly k mání. Jako kreativní konzultant (a souběžně i producent) byl angažován specialista na revitalizaci Batmana Christopher Nolan, scenárista David S. Goyer, který je podepsán pod Bladem i námětem Temného rytíře, kameraman Amir M. Mokri, který potvrdil jistou akční ruku na Rychlých a zběsilých či Transformers 3 a legenda klasických, hřmících soundtracků, namixovaných z orchestrální klasiky a syntetizátorů, několikanásobný oscarový laureát a rodák z Frankfurtu nad Mohanem Hans Zimmer. Všechny pak měl na povel režisér a vizuální perfekcionista Zack Snyder (Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl), který se téhle velké výzvy nezalekl, šel do toho – a dal to!
Jeho (a do jisté míry i Nolanův a Goyerův) Muž z oceli jako by škrtal všechno, co bylo před ním, jako by říkal: „To všechno bylo jen takové zahřívací kolo, ale tohle je již skutečně ostrý start, který začíná na rozkládajícím se Kryptonu, jaký jsme dosud nepoznali.“
„Vytvoř lepší svět“
… vzkazuje Lara maličkému Kal-Elovi těsně předtím, než ji sežehnou plameny kryptonské zkázy. Jenomže tam, někde v hlubinách mrazivého, fantomového prostoru se generál Zod a jeho poskoci právě oklepali z první porážky a začali větřit Kal-Elovu stopu. Měla by je dovést nejen k naplnění jejich pomsty, ale hlavně k osudovému Kodexu, jenž je někde v jeho blízkosti a který by mohl zdevastovaný Krypton znovu pozvednout z popela.
Jenomže genetický vyděděnec Kal-El alias Clark Kent dobře ví, že nový Krypton by musel vzniknout na troskách Země, která se stala jeho novým domovem. A to se nesmí stát! Našel tu taťku a mamku Kentovi, kteří ho vychovali na své farmě a snaží se před světem ukrýt jeho mimořádné schopnosti, protože na to lidé ještě nejsou připraveni, a hlavně se bojí toho, čemu nerozumějí.
Jen sem tam Clark helfne v kalamitních situacích, kdy je třeba přidržet na chvíli planoucí ropnou věž, aby mohla evakuační helikoptéra včas odlétnout, či vytlačit z řeky autobus s napůl utopenými spolužáky, ale pak se rychle stáhne, protože jeho čas dosud nenadešel. Jako by věděl, že ho první opravdu těžká zkouška teprve čeká. Jako by tušil, že posedlý generál Zod a jeho drsní pohůnci v prázdnotě fantomového prostoru přece jen zachytili jeho stopu, vydali se na bojovou misi a Země už brzo zaslechne jejich hrozivý hlas. A taky že ano.
„Mezi vámi je jeden z nás. Když nám ho nevydáte, tak dostanete přes držku,“ vyhlašuje (volně přeloženo) generál Zad, který vždycky vypadá, že to, co říká, myslí vážně. A před Clarkem a lidstvem je zásadní zkouška, ve které zjistí, zda k sobě opravdu patří. Že se do toho všeho zapletla jedna investigativní novinářka z Daily Planet (která tak dlouho obracela kameny, až našla, co hledala) a jedna kosmická loď, uvězněná osmnáct tisíc let v ledovém krunýři, asi nikoho nijak zvlášť nepřekvapí.
Vrchovatě naloženo
Tenhle návrat ztraceného syna byl natočen téměř za stejný megabalík jako předchozí opus Bryana Singera, ovšem s evidentní snahou vyhnout se jeho chybám a omylům. Nejmarkantnější rozdíl je ale v tom, že ve Snyderově třeskutém a nabušeném aranžmá jsou tyhle prachy hodně vidět.
Muž z oceli vás od začátku zatlačí do sedadel a nepoleví v tlaku a tempu v hlavní dějové linii ani v četných flashbacích, což u spousty spřízněných diváků vyvolá neovladatelné orgastické chvění, ale u některých i docela legitimní pocit, že tohle je už příliš. Že je to moc a už není co eskalovat a kde více přitlačit na pilu, neboť jsme právě vystoupali na vrchol, lokli si z láhve ohromující (klidně zaměňte za ochromující) lok kyslíku a teď už jen polezeme dolů, zpátky do mainstreamového tábora. A to je pocit sice momentálně jásavý, ale v dlouhodobější perspektivě vlastně eliminující zásadnější očekávání.
Díky téhle náloži téměř permanentí akce, CGI, spektakulárně vymazlené kamery a válcujícího soundtracku se poněkud míjí účinkem (evolučně jistě zajímavá) snaha o polidštění Supermana, který v bezchybném, byť poněkud odtažitém pojetí slušně osvaleného Henryho Cavilla podléhá i docela lidským pochybnostem a nejistotám. Ale nakonec stejně vyráží do akce, protože ne vždycky víte dopředu, jak to dopadne, a někdy se to prostě musí risknout.
Dobrý casting, půl úspěchu
V příští epizodě, jejíž natáčení Warneři před premiérou Muže z oceli rafinovaně ohlásili (a kde se nepochybně sejde Snyderova parta znovu), si musí dát Henry trochu pozor, aby nesklouzl na parketu metrosexuála, k němuž lehce inklinuje, a přestat se brát tak smrtelně vážně. Ale v zásadě lze souhlasit, že má požehnané supermanské parametry, umocněné ještě novým, slušivějším kostýmem, který nosí „naostro“ bez červených spoďárů.
Nepřehlédnutelný, byť ne příliš rozměrný part tu odehrál charismatický Kryptoňan Russel Crowe a dokonale se povedl rozpolcený voják a mrazivě úchylný patriot Michael Shannon, který dominuje téměř každé scéně, kde je přítomen. Vydařený casting podtrhují i Clarkovi pozemští rodiče Kentovi, zemitý Kevin Costner a laskavá Diane Laneová. Přiznávám, že lehký problém jsem v rangu hlavních postav měl jen s poněkud fádní novinářkou Amy Adamsovou, jež v zásadě střídá jen výraz vydřený a obdivný. A ani líbačka mezi ní a Clarkem, na níž si dali docela záležet, mě nepřesvědčila, že chemie mezi nimi má erektivní (promiňte eruptivní) charakter.
„Tenhle muž není nepřítel“
Závěrečná třetina (čtvrtina?) snímku je už vlastně jen jedna velká, kontinuální a neutuchající akce, dotvářející korunu velkého letního hollywoodského blockbusteru, který by vás neměl minout. Metropolis tu systematicky masakrují Zodovy Světové motory, gravitační zbraň, poháněná fantomovými reaktory, které provádějí „terraformaci“, což je (pro nezasvěcené) drastické proměňování Země na Krypton. Tohle likvidační maso dá Clarkovi pořádně zabrat, a přestože při něm (nechtěně) pozabíjí jen o něco málo méně lidí, než zachrání, prohlásí nakonec plukovník Hardy pateticky, že „tenhle muž není nepřítel“. A vy si v tu chvíli říkáte: Dobře jim tak! Vždyť Krypton svoji šanci dostal a promarnil ji – a tenhle restart se fakt docela povedl.
Muž z oceli je razantní jako direkt Clarkovou pravačkou, která si to užije v závěrečném duelu klaďáka a záporáka, bojujících v nekomplikovaném stylu „buď zemřeš ty, nebo já“, jenž pochopitelně nechybí a výživně přispívá k tomu, že se stopáž snímku výrazně přibližuje ke dvěma a půl docela snesitelným hodinám. Bytostný tempař Zack Snyder je totiž projíždí i v těch nejostřejších zatáčkách megalomanské destrukce na plný plyn, a to diváky baví, takže se jen za úvodní premiérový víkend za tuhle mega podívanou utržilo více než sto třináct milionů dolarů. Jako by si řekl, že nebude mít bobky z ikony, jako by si řekl: „Jděte k šípku s oldschoolem!“ Jako by všechny vyzval: „Pojďme rebootovat teď, tady a po našem!“
A my, sugestibilní filmoví diváci, se telíme v proudech adrenalinu a říkáme si, že koneckonců „dobrá smrt je odměnou sama o sobě“. Tedy rozhodně o něco lepší než eldéenka, nemyslíte?
MUŽ Z OCELI / MAN OF STEEL. USA/Kanada/Velká Británie 2013, 143 min., od 12 let, 2D+3D. Režie: Zack Snyder. Scénář: David S. Goyer, Christopher Nolan (podle předlohy Jerryho Siegela a Joe Shustera). Kamera: Amir M. Mokri. Hudba: Hans Zimmer. Hrají: Henry Cavill (Clark Kent / Kal-El), Michael Shannon (generál Zod), Amy Adamsová (Lois Laneová), Russel Crowe (Jor-El), Kevin Costner (Jonathan Kent), Diane Laneová (Martha Kentová), Christopher Meloni (plukovník Nathan Hardy), Laurence Fishburne (Perry White), Antie Traueová (Faora-Ul), Velet Zurerová (Lara Lor-Van), Dylan Sprayberry (Clark Kent, 13 let), Cooper Timberline (Clark Kent, 9 let). V kinech od 20. června 2013.
