Praha – Jméno Josef Hasil zřejmě nikomu nic bližšího neřekne. Jenže právě on je jedním z legendárních králů Šumavy – bojovník proti komunistickému režimu, který převáděl lidi přes hranice na Západ a byl agentem chodcem. Dnes je mu sedmaosmdesát let, žije v Chicagu a na minulost nezapomněl. A ani nechce. Snímek o něm je součástí cyklu Po stopách třetího odboje. Díl uvidíte 10. ledna od 21 hodin na ČT 2.
Král Šumavy žije. Nedostali mě, hlásí z Chicaga
„Vždycky, když jsem šel, hovořil jsem k Panně Marii,“ říká Hasil k událostem z přelomu 40. a 50. let minulého století ve čtrnáctém dílu z cyklu Po stopách třetího odboje. Začínal jako příslušník Sboru národní bezpečnosti, několik lidí převedl i během služby. Záhy však dostal více než devítiletý trest odnětí svobody. Z vězení ale uprchl, dostal se na Západ a nabídl se americké tajné službě. Poté působil jako agent chodec, převáděl uprchlíky nebo přenášel zprávy.
„Říkali jsme si Klub sebevrahů,“ vzpomíná Rudolf Boleslav, další z agentů chodců, jenž je s Hasilem stále v kontaktu. „Vždycky mě zachránil můj sluch. Já strašně dobře slyšel,“ ujišťuje Hasil, jenž v jedné přestřelce koncem roku 1949 zastřelil příslušníka SNB a druhého těžce zranil. „Život je život,“ říká k tomu po více než šedesáti letech.
Dokument Král Šumavy z cyklu Po stopách třetího odboje uvede ČT2 v úterý 10. ledna ve 21:00 hodin. Ve spolupráci s občanským sdružením Paměť jej v ostravském televizním studiu natočili novinář a scenárista Luděk Navara, dramaturg Josef Albrecht a režisér Marcel Petrov.
Hasil dnes žije s manželkou v Chicagu, v jedné továrně tam působil desítky let jako modelář. Jeho bratr Bohumil takové štěstí neměl. I on se rozhodl pro kariéru převaděče, jenže při jedné z cest jej pohraničníci zastřelili. Rodina ani historici dodnes neznají přesné místo spočinutí jeho ostatků. Pravděpodobně by mělo být v Českých Žlebech na Prachaticku. Josef by to chtěl napravit. „Snaží se najít přesné místo hrobu svého bratra. Tehdejší předpis nařizoval lidi, kteří zemřeli na železné oponě, pohřbít tajně,“ vysvětluje novinář Luděk Navara, jenž se na dokumentu Král Šumavy podílel. Na rozdíl od zastřeleného esenbáka paradoxně Bohumil dodnes nemá postavený pomník.
GALERIE
videogallery_191132
Dlužno dodat, že snímek není prvním, kdo Hasilovo svědectví odkrývá. Už před deseti lety totiž Kristina Vlachová natočila dokument Zpráva o Králi Šumavy, o němž ročenka České televize hovořila jako o nejlepším solitérním dokumentu roku. S Hasilem pak vyšly rozhovory v časopisu Týden i deníku MF Dnes. „Na svoji vlast nezapomenete, ať je to, jak chce,“ říká Hasil.
Postoj tvůrců, že přináší něco unikátního, kritizuje historik Petr Blažek. „Na internetu najdete o Hasilovi stovky článků. Dokument nepřináší nic nového. Ani v něm nezaznělo, že Hasil dostal v roce 2001 od prezidenta Václava Havla medaili Za hrdinství. To je škoda,“ posteskl si při projekci v Ústavu pro studium totalitních režimů.
Z dílu Král Šumavy
Jisté je, že postava veterána studené války posloužila Rudolfu Kalčíkovi jako předloha pro scénář k legendárnímu, ale propagandistickému filmu Král Šumavy. „V archivních dokumentech bezpečnostních složek jsem nalezl dokumenty, které to potvrzují,“ říká Navara.
Film byl samozřejmě natočen zcela tendenčně, ideologickým úhlem pohledu. Král Šumavy v něm proto zemře. „Komunisti to udělali schválně, aby lidem mohli říct: 'Dostali jsme ho,'“ vysvětluje Hasil. Převaděči se zabývá i díl Bestie z kontroverzního seriálu 30 případů majora Zemana. Jeho tvůrci se však inspirovali hlavně „strýčkem“, tedy sériovým vrahem Hubertem Pilčíkem, který za úplatu slíbil lidem převést přes hranice, oběti však zabil a jejich majetek ukradl.
Z dílu Král Šumavy
Předposlední díl z cyklu Po stopách třetího odboje postupně uzavírá šestiletou práci týmu, který zpracovává publicistické pořady o novodobých českých dějinách. „Je tam celá řada věcí, které jistě budou postupně objeveny tak, jak přichází informace od lidí a jak se studují materiály archivu bezpečnostních složek. Všechno objeveno nebylo, ale mapujeme postupně věci tak, aby těch bílých míst ubývalo,“ tvrdí Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, jenž se natáčení osobně účastnil.