Co mají společného písek a sušenky nebo hokejky s plyšákem? Každopádně Autismus & Chardonnay mají společného Martina Selnera, který je autorem stejnojmenného blogu a nově i knihy, kde na tyto otázky odpovídá. V krátkých textech vychází ze své práce asistenta ve stacionáři zaměřeném na lidi s poruchami autistického spektra. Za svůj blog byl nominován na Křišťálovou lupu i Magnesii Literu.
Co bylo na počátku vašeho psaní? Jen potřeba vypsat se ze svých zkušeností s autistickými klienty, nebo i snaha opravit zkreslené představy veřejnosti?
Na počátku to byla jenom terapie, ani dneska se nesnažím o nějakou nápravu. Jenom píšu o sobě, o své práci, ne o autismu jako takovém.
Jaké vlastně je mínění veřejnosti o autismu? V čem se nejvíce mýlí?
Kdysi jsem napsal, že autismus je sexy. Nadneseně jsem tím chtěl říct, že je atraktivním tématem i díky filmu Rain Man. Veřejnost si právě často myslí, že všichni autisté mají zvláštní schopnosti: matematické nadání, talent na něco, geniální paměť. Ale někteří jsou úplně normální jako my, jen mají starosti navíc.
Blog vydáváte rok a půl, vidíte nějaký posun ve svém psaní?
Když jsem začal psát, zveřejňoval jsem články o půlnoci v sobotu, aby je nikdo nečetl. Styděl jsem se, šlo hlavně o terapii. Teď už se méně stydím své texty zveřejnit a i texty se proměnily, snažím se je psát trochu jinak, už to není jen terapie, ale možná i trochu náhled do světa autistů.
