Praha – Na hřbitovech často nejsou místa. To moc dobře vědí oba hrdinové nové hry Metr a půl na šířku divadla La Fabrika, a proto si místa posledního odpočinku pečlivě hlídají. V inscenaci o trpělivém čekání na smrt se potkají herci Národního a Vinohradského divadla, ale také ti z Činoherního klubu. Na zdánlivě temné místo zavedou diváky premiérově už zítra.
Proč trávit zbytek svého života na hřbitově a čekat na poslední výdech? Na rozdíl od normálního světa totiž právě místo posledního odpočinku nabízí klid a bezpečí, říká inscenace. „To je ta metafora současného, přeplněného světa, a v tom, jakým způsobem se v něm má člověk zorientovat. Co si s tím má počít a jedno z těch řešení je: ano, půjdu si sednout na hřbitov a počkám tam, dokud za mnou smrt nepřijde,“ vysvětlil režisér Vít Neznal.
Jeho kolegyně Ewa Zembok však namítá, že ačkoliv hru prostupuje motiv smrti, neznamená to nutně depresi. Právě naopak. „Vybízí to k situacím dost tragikomickým, často vtipným a absurdním,“ uvedla.
- Název inscenace Metr a půl na šířku je variací na dané rozměry českých hrobů. Tak, abychom se podle autorů i po smrti mohli cítit příjemně.
- I tvůrci tohoto představení získávali finance prostřednictvím crowdfundingového portálu Hihit.com
- Z Metru a půl nakonec vznikla umělecká skupina ovlivněná modernou i postmodernou. U základů stojí Vít Neznal, Ewa Zembok a Klára Fleyberková.
Metr a půl na šířku kromě samotného herectví využívá další prvky. Kombinuje divadlo s živou hudbou (o tu se postarala skupina Vložte kočku), hraným filmem a animační technikou pixilace. Záměrně je na ní vidět, že se nejedná o přirozený lidský pohyb. „Celé to směřuje k hranému filmu, který by si divák měl ztotožnit se scénou i s hudbou. Tím by měl dospět k ideálnímu celku,“ dodala režisérka.
