Brno – Jak to bylo s brněnským drakem? A lze za jeden den dokoulet kolo z Lednice do Brna? Neznámější brněnské pověsti zpracovala nová rodinná inscenace Národního divadla Brno. Legendy a jejich různé verze mají pobavit velké i malé diváky. Realita je však často mnohem prozaičtější.
Brněnské pověsti? Na draka nám nesahejte!
Pocestní, kteří se za deštivého odpoledne potkali v hospodě, vyprávějí novému kronikáři různé varianty příběhů vysvětlujících brněnské záhady. Nové představení Národního divadla Brno je určeno rodičům i dětem. „Čtyři herci odehrají celkem 21 postav,“ popsal autor hry Jakub Šafránek, který čerpal inspiraci zejména z knihy Na Veveří devět věží.
Na přetřes přijdou neznámější brněnské pověsti, mezi nimiž vévodí ta o brněnském drakovi na Staré radnici. Drakův původ je opředen hned několika legendami. V Trutnově tvrdí, že draka zabili v jeho doupěti lidé pana Truta, když se roku 1006 zakládalo město. Za několik let potom svolal český kníže Oldřich do Brna sněm, na kterém dostal vycpaného draka z Trutnova darem.
Brněnský drak a kolo na Staré radnici
Brňané zase vypráví, že drak žil ve městě u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Trápil obyvatele, kterým požíral ovce a dobytek. Město draka zbavil až řeznický učeň, který drakovi předhodil volskou kůži naplněnou vápnem. Když ji zvíře snědlo, napilo se vody a puklo.
Střízlivější verze tvrdí, že vycpanou samici krokodýla nilského Brnu za pohostinnost věnoval před téměř čtyřmi stoletími arcikníže Matyáš. Od té doby dvousetkilový vycpaný krokodýl visí v průjezdu radnice.
Na zdi pod drakem/krokodýlem visí velké loukoťové kolo. To prý vyrobil lednický kolář Jiří Birk v roce 1638. V hospodě se vsadil, že za jeden den stihne porazit strom, vyrobit z něj kolo a dokutálí ho z Lednice do Brna před setměním, než se zavře městská brána. Birk sázku vyhrál a městský purkmistr nechal kolo pověsit v radničním průjezdu. Koláři ale výhra štěstí nepřinesla. Všichni věřili, že mu při práci pomáhal čert, začali se Birkovi vyhýbat a on zemřel v bídě.
3 minuty
NO COMMENT: Divadlo Reduta uvádí Brněnské pověsti
Tato pověst může mít velmi reálný základ. Dřevěné loukoťové kolo o průměru půl druhého metru má ve středu vyrytý podpis Georg Birck. A každoroční závody v koulení kola z Lednice do Brna dokládají, že se vzdálenost dá v jednom dni i s kolem urazit. Průzkum, kterému bylo kolo podrobeno, pověst ale přece jen částečně zpochybnil: kolo nebylo vyrobeno z jednoho druhu dřeva a ani z dřeva čerstvého, pracovní stopy pak dokládají výrobu v dílně. Je tedy zjevné, že kolář si strom sám neporazil ani kolo z něj nevyrobil na místě.
A jak Brno přišlo ke svému jménu? Podle jedné z pověstí, které v představení zazní, se dva pocestní zastavili na místě, kde později vyrostla jihomoravská metropole. Jednomu z nich byla zima a tak si postěžoval: „Brrr…“. „No…,“ odpověděl mu na to druhý. Název města Brna však vznikl mnohem prozaičtěji, než jak vypráví legenda. Odvíjí se od jména osady, která kolem roku 1000 ležela na brodu přes řeku Svratku. Základem bylo zřejmě slovobrnie, což značí kal či špínu. Nejstarší název je Brnen, z něhož pak vznikaly další varianty jako Brvnn, Brin nebo Brnno. V latině bylo Brno označováno jako Bruna, německy jako Brünn.
