Příběhy jsou důležité, nepochybuje norský spisovatel Jostein Gaarder. Autor základů filozofie Sofiin svět, za jejichž úspěchem podle něj stojí právě to, že jsou zároveň příběhem. Gaarder je v těchto dnech hostem pražského veletrhu Svět knihy, kde také poskytl rozhovor České televizi.
Rozhovor s Josteinem Gaarderem
Sofiin svět jste vydal na začátku 90. let. Od té doby vyšel v 64 jazycích a prodalo se ho 40 milionů výtisků. Překvapil vás ten úspěch? Protože filozofie není zrovna slovo, které by prodávalo.
Ano, byl jsem jednoznačně překvapený. Dnes ale více rozumím důvodům, které byly za úspěchem této knihy. Filozofie je sice příliš akademické, příliš těžké téma, ale zní přece jen zajímavě, zvlášť když lidé viděli příležitost přečíst si historii filozofie s příběhem, psaným pro náctileté. Filozofie se navíc ptá na univerzální otázky a ty jsou platné všude ve světě, v Japonsku, stejně jako v Brazílii.
Zastupujete na Světě knihy severskou literaturu. Vysvětlete mi, jak je možné, že ze skandinávské tvorby jsou tak populární zrovna detektivky.
Určitě to má něco do činění s tím, jak přemýšlíme, protože lidský mozek je založený na příbězích. Já tedy nepíšu noir, ani fantasy, ani detektivky. Fantazie je samozřejmě v mých knihách přítomna, ale je pro mě důležité, aby byla nějakým způsobem napojena na lidskou mysl. Když mi řeknete sen, který se vám zdál, tak mi dáváte dvě informace: říkáte mi něco o tom snu, to může být třeba pohádka, zároveň mi říkáte něco o sobě.
Vy píšete příběhy. Pokud byste měl napsat příběh skandinávské literatury, jak byste ho vyprávěl?
Možná bych začal tím, že máme dlouhé zimy. Televize se k nám dostala až v 60. letech, do té doby jsme měli jen ty dlouhé noci, dlouhé zimy a předtím, i když byli lidé negramotní, tak si sbírali a vyprávěli příběhy. Kdybych měl napsat příběh norské literatury, musel bych určitě začít tady. A pak je tu taky tma, temno ve smyslu tajemna a fantazie a představivosti.
Je tedy důležité, aby lidé chápali příběhy.
Malé děti ještě předtím, než začnou pořádně mluvit, už vypráví příběhy. To, že žijeme, že jsme v našem světě, je přece epický žánr, je to něco s příběhem. Také si myslím, že je pro dospělé nesmírně důležité, aby četli svým dětem. Nejen kvůli příběhu, ale také kvůli té situaci, čtení příběhů dává dětem i dospělým smysl, že někam patří. Rodiče se velmi zabývají výživou anebo čištěním zubů, ale měli by dávat pozor i na to, jak se dítě rozvíjí psychologicky. Stejně jako si můžete zkazit zuby cukrem, si můžete pokazit vaši mysl tím, že čtete špatné příběhy, třeba různé stránky na internetu. A všude jsou špatné příběhy, které nejsou „výživné“.
