Praha – Eurozóna jakožto seskupení zemí s rozdílnými ekonomikami už dávno není tak silným hráčem, jak se politici snažili léta přesvědčovat. Podle světově uznávaného ekonoma Milana Zeleného by dobrovolné či vynucené vystoupení prvního státu z měnové unie pravděpodobně spustilo její postupný rozklad. Hrozba odchodu visí zejména nad zadluženým Řeckem, podle Zeleného ovšem prvním, kdo odejde z eurozóny, může být klidně Německo. Většina politiků však prý udělá a zejména řekne vše pro to, aby měnová unie své členy nepropouštěla. „Proto nemohu být nikdy politikem. Kdybych do politiky vstoupil a všem otevřeně vykládal, v jakém jsme průšvihu, nikam se nedostanu. Politika ve vlastním zájmu musí lhát,“ říká ekonom.
Zelený při diskuzi s diváky pořadu Hyde Park ČT24 upozornil na souvislost ekonomických problémů s radikalizací názorů ve společnosti a zvyšující se kritikou kapitalismu. „Existuje velmi vysoká pravděpodobnost toho, že se unie začne rozkládat, a to rychle, jakmile se pohne první panáček na šachovnici. Samozřejmě že by s tím byly spojené společenské nepokoje… Může se stát, že čím dále se bude řešení oddalovat, tak se nepokoje mohou přenést i k nám. Lidé totiž už začínají silně reagovat nikoliv na fakt, ale na pouhé očekávání,“ zmínil profesor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Podle něho však nelze v budoucnu očekávat „soumrak kapitalismu“ – ten totiž dle názoru Zeleného již několik desetiletí probíhá skrze větší zásahy státu do tržního systému a jeho postupné „deformaci“. Zelený označuje nynější společensko-ekonomické změny za přeměnu dosavadního „systému služeb“ na dobu, kdy se s podporou digitálních vymožeností bude každý starat o sebe. Globalizaci a státní vliv jinými slovy postupně začne nahrazovat lokální ekonomika.
Milan Zelený:
„Probíhá to, čemu říkáme transformace – přechod od jednoho způsobu kapitalistického dění do jiného – tak, jak jsme byli svědky třeba při průmyslové revoluci, kdy se agrární společnost měnila na průmyslovou, a po druhé světové válce, kdy se průmyslová společnost začala měnit na společnost služeb.“
Právě transformace je podle Zeleného přesnějším výrazem pro současný stav, který mnozí politici, ekonomové a novináři označují jako „krizi“. Zelený tvrdí, že v oné transformaci jde o vyvrcholení postupného úpadku efektivity v zemědělství, průmyslu, službách a státu – tedy čtyř na sebe navazujících pilířů, na kterých se současná euroamerická společnost budovala. Všechny zmíněné systémy prý prošly silným poklesem v zaměstnanosti, a ekonomicky silné státy proto při současném selhávání hledají nový, stabilní prostor.
„Už i zaměstnanost v relativně mladém výdobytku, službách, začala klesat. Z 80 procent zaměstnanosti jde o nějakých 70. Samotný stát je spíše spotřebitelský sektor a růst nemůže. Takže tady vzniká prostor pro nový sektor. Můžeme ho pochopit jedině uvědoměním, že se zde lidé musí starat sami o sebe v tom smyslu, že se musí naučit podnikatelským aktivitám, samoobslužným aktivitám, lokálním aktivitám a aktivitám lokálních ekonomických komunit,“ komentoval Zelený.
Jedním z přehmatů současných politiků je podle Zeleného neschopnost rozlišit častěji se opakující krize od zásadní proměny ekonomického systému (transformace). „Tím, že to neumíme rozlišit, tak se snažíme protikrizové nástroje používat na problémy transformační a divíme se, že je jimi nelze řešit. Transformace jsou jednou za 100 let, krize jednou za pět let,“ dodal.
Dalším nedorozuměním při řešení ekonomických problémů je prý směšování metody regulace a intervence. Zatímco prvně jmenované podle Zeleného zavádí pro všechny tržní konkurenty jasná pravidla a v principu ochraňuje spotřebitele, intervence naopak zvýhodňuje vybrané účastníky oproti jiným, jak vysvětlil ekonom.
Milan Zelený se narodil roku 1942 v Kluckých Chvalovicích na Čáslavsku. Vystudoval v Praze politickou ekonomii a finance, doktorát získal na univerzitě v Rochesteru. Ve světě je dlouhodobě jedním z nejvíce uznávaných a citovaných českých ekonomů. Kromě zlínské univerzity přednáší na Fordham University v New Yorku, Fu Jen University v Taipei nebo IBMEC v Riu de Janeiru. Dlouhodobě také vede redakci mezinárodního časopisu Human Systems Management.
