Nový postup, jak lidem s poškozenou míchou vrátit hybnost nohou, zkoušejí lékaři v Česku. Jde o metodu ze Švýcarska původně používanou pro léčbu bolesti a křečí. Klíčem je velmi přesná implantace elektrody do míchy. První Češi operací prošli v srpnu a v budoucnu by mohla pomoct dalším. Lékaři ale upozorňují, že zdaleka není pro všechny.
Na vozíku je Tomáš Svášek už asi sedm let. Od narození deformovaná céva mu utlačovala míchu, bolela ho kvůli tomu lýtka. Nakonec přišel o kontrolu nad spodní částí těla. „Jednoho dne jsem upadl a už jsem nevstal,“ popsal.
Po sérii operací skončil na vozíku. Letos v srpnu mu ale lékaři z vinohradské nemocnice voperovali do míchy elektrodu, která dokáže zprostředkovat aktivitu dosud paralyzovaných svalů dolních končetin. „První tři dny byly poměrně kruté. Pak to šlo hrozně rychle nahoru a začátek byl opravdu strmý,“ popsal zlepšení po operaci vozíčkář.
Jeho lékař Šimon Kozák z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze se s metodou blíže seznámil na lékařské konferenci v Barceloně, kde se setkal i s některými zahraničními pacienty, kteří měli operaci již za sebou. Dosud jí podle něj prošly pouze desítky lidí.
Bez měsíců rehabilitace to nejde, popsal lékař
Sváška jako prvního v Česku oslovil kvůli jeho nezdolné vůli, přiblížil lékař. „Věděl jsem, že po takové dlouhé době na invalidním vozíku je tomu schopen a ochoten dát třeba i měsíce práce. To v rámci neurorehabilitace tato metoda vyžaduje, bez toho to prostě nejde,“ poznamenal Kozák.
Nejprve se naučil sám stát, nyní se znovu učí chodit. Elektroda má asi dvanáct programů, které může pacient přepínat dálkovým ovládáním. „Různé flexe kyčle, kolene (…). Jde tam nastavit chůze, jsou tam i určité programy proti bolesti,“ přiblížil Svášek.
Metoda v zahraničí vznikla původně právě jako léčba proti bolesti, odstranění bolestivých stavů bylo prioritou i u prvního českého pacienta. Protože ale lékaři cílili i na obnovení motorických funkcí, museli elektrodu voperovat přesně do oblasti, kde mohla míchu stimulovat.
Léčba však není vhodná pro všechny pacienty. „Je limitována tím, jestli má pacient dostatek svalové hmoty, jak dlouho míšní léze trvá, jaký je celkový biologický stav pacienta. Jestli nemá proleženiny, svalové deformity,“ vyjmenoval Kozák. „V České republice jsou tisíce pacientů s míšním poraněním, ale říkat, že by to bylo pro všechny, by bylo velmi nerozumné,“ doplnil.
U Tomáše Sváška ale první měsíc od operace přišlo zlepšení tak rychle, že lékaři opatrně mluví i o tom, že by vozík v budoucnu nemusel vůbec potřebovat.
