Osobní zkušenost s novým koronavirem získal jako jeden z prvních Čechů Petr Toncar z Děčína. Bylo prvního března, když ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) oznámil, že lékaři nákazu objevili i v Česku. Nemoc COVID-19 testy následně potvrdily u dalších pěti členů rodiny Toncarových. Po více než měsíci už jsou všichni zdraví a svůj boj s nemocí popsali České televizi.
„My jsme těch prvenství měli víc. Petr byl první nakažený, mně řekli, že jsem první, která nebyla v Itálii a je pozitivní, Verunka první nakažené dítě a manžel první starší člověk,“ upozorňuje matka Petra Toncara Dagmar.
Je tomu už více než šest týdnů, co Petr Toncar odjel lyžovat do střediska Auronza di Cadore. Tehdy ještě ministerstvo zdravotnictví neoznačovalo italské horské resorty jako rizikové. První příznaky nemoci zaregistroval až po návratu. „V sobotu ráno jsem se probudil s teplotou a únavou,“ vzpomíná.
Okamžitě kontaktoval hygieniky a ti ho poslali do ústecké nemocnice. Tam ho už přijímali za přísných bezpečnostních opatření. „Obvolávají se patra: pozor, uzavřete chodby, nevystupujte, ničeho se nedotýkejte! To si připadáte jako ve válečném filmu,“ vypráví Toncar.
Šok a pak nejistota
Druhý den se dozvěděl výsledky testu. „Ohromný šok, nechcete tomu věřit, ty emoce byly ohromné, možná to bylo až do křičení, do řvaní, ve vlnách, do propadu do nějaké beznaděje,“ popisuje své emoce, kdy se dozvěděl, že jeho výsledky jsou pozitivní.
To bylo prvního března. Petra Toncara čekal okamžitý přesun do pražské Nemocnice Na Bulovce. Nejhorší byl podle něj strach a nejistota, co bude s jeho manželkou, dětmi i rodiči, kteří s nimi bydlí.
„Ten stres a už jenom ten přechod člověka ohromně vysál. Dosedl jsem na postel a uvědomil jsem si, že jsem ohromně unavený a že to tělo asi opravdu s něčím bojuje,“ říká.
Právě únava se mu ve vlnách vracela a dodnes ji ještě trochu cítí. Nejhůř mu bylo asi sedmý až desátý den od prvních příznaků. Podobně to měla i jeho matka, u které se virus prokázal o pár dní později. „Mě ještě hrozně bolela hlava a musela jsem přes den chodit spát, což u mě nebylo normální,“ konstatovala Dagmar Toncarová.
Ona sama ještě musela do nemocnice. Další nakažení z rodiny už ale zůstali doma. „Kupodivu nedošlo k nákaze všech členů rodiny, přestože bydleli v jednom domě. Dokonce se jednalo o děti, které se nenakazily. Naopak se nakazili senioři, a přestože tam jsme měli velké obavy, jak to bude probíhat, tak to zvládli skvěle,“ podotýká primář infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Pavel Dlouhý.
Důležité jsou vztahy, připomínají Toncarovi
V domácí karanténě už všichni Toncarovi spolu oslavili dvoje narozeniny. Dohromady mají za sebou 58 odběrů. Některé doma, pak už jezdili do nemocnice. Třeba děti si prý společný čas užily. Podle Dagmar Toncarové zkušenost rodinu sblížila.
„Udržování dobrých vztahů je hrozně důležité, ať už v rámci rodiny, nebo i mezi kamarády, tak to zafungovalo úžasně,“ doplňuje Petr Toncar. I když se setkali také s nepříjemnými reakcemi okolí, převážila to podpora přátel, obce i lékařů.
Teď svoji situaci Toncarovi vnímají jako výhodu. „Je to za námi, prošli jsme si tím, máme papír, že jsme negativní, a víme, že v sobě máme protilátky,“ říká Dagmar Toncarová. „Připili jsme si, jsou tady ještě lahve od šampaňského, ta úleva je obrovská,“ směje se její syn.
