Praha – Léčitelé mnohdy slibují zázračnou léčbu vážných nemocí bez pomoci lékaře. Některým jde přitom jen o peníze a jejich péče může skončit tragicky. Před podezřelými praktikami ani ne před měsícem varovalo ministerstvo zdravotnictví. Od té doby dostává na léčitele desítky stížností. Plánuje proto osvětovou kampaň a přísnější postihy těch, kteří své pacienty ohrožují.
S pravidelnou dávkou inzulinu mají cukrovkáři nemoc pod kontrolou, bez něj ale mohou i zemřít. Ivan Dejmek a jeho družka přestali dávat inzulin svému šestiletému synovi – prý na radu léčitelů. „Doporučili nám vysadit inzulin. Přesvědčili nás o naprostém vyléčení,“ říká pan Dejmek. Chlapec však následkem této „léčby“ zemřel.
Léčitelé to popřeli. Bez ohledu na jejich roli navíc soud začátkem června konstatoval, že odpovědnost mají rodiče. Partnerům zatím nepravomocně uložil patnáct let vězení. „Byly to pro nás autority, autority, kterým jsme věřili,“ popsal svůj vztah k léčitelům pan Dejmek.
Na další tragický případ, kdy dospělý muž nemocný rakovinou vyměnil klasickou léčbu za alternativní, upozornil před pár týdny Český rozhlas. I tentokrát léčitel vše popřel, a to navzdory zvukovému záznamu.
Němeček: Některé příběhy jsou pro silné žaludky
Uvedené příběhy donutily ministerstvo zdravotnictví k akci – nově zřízená schránka na stížnosti se začala okamžitě plnit. „Přibývá toho každým dnem. Chceme ty lidi kontaktovat, chceme s nimi dále komunikovat,“ slíbila mluvčí úřadu Štěpánka Čechová. „Některé příběhy jsou poměrně pro silný žaludek,“ přiznal šéf resortu Svatopluk Němeček (ČSSD).
ZKUŠENOSTI LIDÍ, KTEŘÍ SI STĚŽOVALI NA LÉČITELE
„Sousedka s rakovinou prsu na radu léčitele pila dezinfekci, aby se odčervila. Ten člověk jí tvrdil, že nemá v těle nádor, ale červy.“
„Léčitel tvrdil, že se dá rakovina vyhladovět, že směs bylin zajistí, že nádorové buňky přijdou o výživu.“
Ministerstvo teď hledá způsob, jak podvodné léčitelství účinněji trestat. Uvažuje dokonce o tom, že by bylo nově kvalifikováno jako trestný čin. V současnosti alternativní postupy nepodléhají žádné právní úpravě – léčitelů přitom v Česku působí podle odhadů až 10 000. Pro srovnání, v osmkrát větším Německu se těmto praktikám věnuje asi 7 000 lidí. Zákon jim navíc přikazuje registraci, bez které mohou jít až na rok do vězení.
V tuzemsku se ale nic takového stát nemůže. Léčitel – na rozdíl od lékaře, který potřebuje licenci, a pokud chybuje, může skončit před soudem – oficiálně poskytuje jen poradenství. „Nejhorší jsou ti léčitelé, kteří zakáží normální léčbu, protože potom onemocnění pokročí natolik, že už ani klasickou léčbou se pacient nemůže zachránit,“ varuje klinický onkolog Pavel Klener.
Najdou se nicméně i takoví, kteří se obavy snaží rozptýlit a ujišťují, že jsou odpovědní. „Neplést se lékaři do práce, to je v našem kodexu na prvním místě,“ zdůrazňuje Emilie Špačková, ředitelka českobudějovické pobočky Českomoravského svazu léčitelských umění.
Netradiční postupy se uplatňují i v jiných oblastech než v medicíně. Policie se nedávno zabývala případem, na který upozornili i Reportéři ČT (více čtěte zde). Výzkum pochybného detektoru stál 29 milionů a platil ho stát.
Přístroj měl zajistit rychlé a spolehlivé nalezení žijícího člověka pomocí schopností, které užívají proutkaři. Bez rentgenu, senzorů nebo psa. Detektor, jehož funkci se při pokusu nepodařilo dokázat, chtěli autoři prodávat hasičům nebo záchranářům. Za jeden si účtovali zhruba 50 000 korun.
Autoři vynálezu s tímto a dalšími dvěma podobnými zařízeními před deseti lety dokonce uspěli u ministerstva průmyslu a obchodu; na výzkum dostali dotaci. „V tomto konkrétním případě se jedná podle našich informací o jediný projekt podpořený kdysi MPO, jehož odborný obsah část vědecké obce zpochybňuje,“ reagovalo ministerstvo.
