Ostrava - Dvacet tisíc dětí v ústavní péči - alarmující číslo, které Českou republiku drží už dlouhá léta na špičce Evropy. Podle pracovníků Fondu ohrožených dětí se při umísťování dětí do náhradních rodin hledí více na legislativu než na potřeby dítěte a proces je zdlouhavý. V Moravskoslezském kraji najde novou rodinu ročně asi stovka dětí. Podle Centra náhradní rodinné péče patří do rodin všechny děti. Ty, které vyrůstají v ústavech, bývají podle sociálních pracovníků citově frustrované, v dospělosti mívají problémy s partnerskými vztahy, hůře se zařazují do společnosti.
Je jim přes třicet a mají všechno, svůj byt, slibně rozjetou kariéru, spokojené manželství. Chybí jim to jediné - dítě. V této situaci je řada mladých párů. Jednou z možností je adopce. „Adopce je stejně svébytná záležitost jako porodit vlastní dítě. Já to říkám asi takhle: Rodiče jsou a mohou být náhradní. Dítě nikdy náhradní být nemůže,“ říká Jarmila Valoušková z ostravského Fondu ohrožených dětí.
„Určitě to chce odvahu, manžel se zpočátku bál, ale dneska je rád, že jsme to udělali, že jsme do toho šli. Oslovují nás maminko, tatínku a myslím, že jsou spokojené a my též,“ tvrdí Alena Lusková z Krmelína. Společně s manželem se rozhodli pro pěstounskou péči, protože spolu dítě neměli. Už více než deset let se starají o dvě holčičky. Podle sociální pracovnice Dity Tenglerové jsou pro děti nejdůležitější vztahy a podněty celého okolí, nejbližší rodiny i širšího sociálního prostředí a to prý ústav nemůže zařídit.
V počtu dětí umístěných v ústavních zařízeních dopadá Česká republika v Evropě nejhůře. Jen pro srovnání - na 10 tisíc dětí v populaci má například Velká Británie v ústavní péči jedno dítě. Norsko dvě a Rakousko tři. Na konci tabulky je Česká republika - s šedesáti dětmi. „Pokud se nám nepodaří pro to či ono dítě rodinu najít, tak je to náš problém, problém té společnosti a měli bychom udělat všechno pro to, abychom tu rodinu našli,“ myslí si Jarmila Valoušková. Lehká cesta to ale není ani pro náhradní rodiče. Musejí vyplnit spoustu formulářů a dotazníků, chodí na psychologické testy, mají před sebou řadu posudků a hodnocení. Na dítě tak čekají i několik let.
Umísťování dětí do náhradních rodin funguje už od pradávna. Pěstounská péče byla ale na rozdíl od adopce v 50. letech minulého století zrušena a obnovit se podařila až po dvaceti letech. Od té doby se stále pracuje na jejím zdokonalení.
- Děti v ústavu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1402/140165.jpg
- Pěstounská rodina autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1402/140166.jpg
- Smutná statistika autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1402/140167.jpg
