V Česku v posledních letech přibývá lidí, kteří sepisují svou poslední vůli. Loni jich bylo 22 tisíc. Přesto jde, oproti zahraničí, spíš o výjimečný krok. Zlepšit to chtějí organizace v rámci Měsíce dobročinných závětí.
V domově Radost v Merklíně probíhá už několik měsíců postupná rekonstrukce – z části i díky penězům, které Diakonie dostala jako dar v závěti. „Rekonstrukce je velmi náročná, peníze nám tam chyběly a vlastně v tu chvíli přišel telefonát od notáře, což nám způsobilo velkou radost,“ vysvětluje Zdeňka Sobotová, která v rámci Diakonie Českobratrské církve evangelické pečuje o dárce.
Organizace většinou dopředu netuší, že jim někdo chce něco odkázat. Například Nadace Olgy Havlové dostane takový nečekaný dar i třikrát ročně. Někdy je v závěti uvedeno i to, na co mají peníze sloužit. „Pokud dárce toto přání nevysloví, my vždycky peníze použijeme na pomoc seniorům – na sociální služby a taky na paliativní péči,“ říká ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Monika Granja.
Počty lidí, kteří sepíší závěť, sice rostou – vloni jich bylo už téměř dvaadvacet tisíc – přesto nejde v porovnání se zahraničím o vysoká čísla. Navíc závětí, ve kterých lidé myslí na dobročinnost, je jen nepatrně. Podle odhadů je v Česku jedno až dvě promile úmrtí s dobročinnou závětí. Například ve Velké Británii je to až šest procent.
Změnit by to mohl měsíc Dobročinné závěti, který právě probíhá. Během něj je zhruba dvoutisícový poplatek za práci notáře každému vrácen – tedy pokud v poslední vůli pamatoval na charitu.
„Účel je předně zviditelnit, že je dobré sepsat závěť. A pokud se někdo rozhodne už závěť sepsat, tak že je tady i možnost myslet na dobročinnou organizaci,“ vysvětluje programový ředitel Nadace Via a mluvčí kampaně Závěť pomáhá Jan Gregor.
Sepsat ji lze u notáře, ale i vlastnoručně. Kdo ji napíše na počítači, musí u toho mít dva svědky. Nikdy nesmí chybět vlastnoruční podpis.
