Od příštího roku už možná lidé v obchodech nedostanou plastové tašky zdarma. Jejich zpoplatnění umožní vládní novela, o které by tento týden mohli poslanci rozhodovat v závěrečném čtení. Výjimku dostanou jen tenké sáčky. Norma má v návaznosti na předpisy Evropské unie omezit objem plastového odpadu. Většina zákonodárců je pro její přijetí.
Většina obchodních řetězců už tašky zdarma k nákupům nerozdává, v některých řetězcích se sportem či textilem jsou ale ještě zákazníkům nabízeny.
Podle Ladislava Trylče z odboru odpadů ministerstva životního prostředí počítal původní návrh jen se zpoplatněním lehkých plastových tašek, později byl ale pozměňovacím návrhem rozšířen na všechny tašky bez ohledu na tloušťku stěn.
Tři sta tašek na osobu ročně
Vládní předloha totiž podle předsedy výboru pro životní prostředí a předkladatele pozměňovacího návrhu Robina Böhnische (ČSSD) navrhovala zpoplatnit v souladu s unijní směrnicí jen lehké tašky vzhledem k tomu, že ty silnější už většina obchodníků sama zpoplatňuje. Úprava má zabránit tomu, aby byl zákon obcházen.
Novela cenu plastových tašek přímo nestanovuje. Určuje pouze, že musí minimálně odpovídat nákladům na jejich pořízení. Nejtenčí sáčky, používané většinou na pečivo, zeleninu či maso budou nadále v obchodech zdarma.
Na nákup s vlastní taškou
Spotřeba tašek v Česku se pohybuje kolem 300 kusů na osobu ročně. Novela zákona o obalech má číslo do konce roku 2019 snížit na 90 kusů a do roku 2025 dokonce jen na 40. Podle Trylče se proto počítá také s osvětovou kampaní, která má vysvětlit smysl celé regulace. Jejím cílem je lidi naučit, aby nosili na nákupy tašku vlastní. Například v Irsku po zpoplatnění klesla spotřeba plastových tašek o více než 90 procent.
Na balení potravin se igelitové sáčky začaly poprvé užívat v 50. letech ve Velké Británii, kde vznikaly první supermarkety. Od 60. let se do obchodů rozšířily plastové tašky. Nyní se zákazníci běžně setkávají se dvěma druhy plastových sáčků – buďto se jedná o tzv. nízkohustotní polyethylen (LDPE, dodnes se této sloučenině říká „igelit“), nebo tenčí, ale zároveň pevnější a šustivější vysokohustotní polyethylen (HDPE neboli „mikroten“).
Zázračný vynález lidem přerostl přes hlavu
V době vzniku byl igelitový sáček takřka zázračným vynálezem, nyní ale plasty lidem přerůstají přes hlavu. Sáčky a tašky zamořují krajinu a ohrožují život v mořích. Jejich přirozený rozklad přitom trvá až 1000 let.
Největší nebezpečí představují plastové obaly pro mořské živočichy. Delfínům nebo želvám ve vodě připomínají jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Po spolknutí jim ucpou střeva nebo je pomalu otráví. Podle dřívější studie Greenpeace tak každoročně zahyne více než milion mořských živočichů. V řadě států už jsou proto sáčky ve velkých obchodech zakázané. Nařízení platí například v Austrálii, Číně, ale i v řadě afrických zemí.
