Praha - Systém, podle kterého dostávají vysoké školy státní dotace, je nesmyslný hon za body, který plodí kompiláty a bezcenné práce, říkají mnozí univerzitní pracovníci. Někteří pedagogové museli dokonce univerzity opustit jen proto, že neprodukovali dost článků, tedy ani dost bodů, které by jejich škole generovaly peníze. Obhájci systému namítají, že bodování, přestože má trhliny, je spravedlivé a měří všem stejně.
V rámci Rejstříku informací o výsledcích ve vědě a výzkumu získávají školy body za publikované články, knihy nebo patenty. Podle toho, kolik bodů univerzitě dohromady výsledky všech jejích pracovníků získají, dostane škola dotace, které pak využije na opravy budov, energie, platy učitelů nebo vybavení laboratoří. Aby bylo peněz dost, vyvíjí některé školy tlak na své zaměstnance, aby publikovali co nejvíce. A to i za cenu ztráty kvality.
„Radili nám, jak z jednoho článku udělat tři, aby bylo více bodů, a v podstatě to byla taková Potěmkinova vesnice,“ popsal praktiku, která je na českých vysokých školách bohužel stále častější, Štěpán Málek, akademický sochař a bývalý pedagog Univerzity Hradec Králové. Málek neposlechl, článků psal málo a školu tak musel opustit.
Kafemlejnek
Kritici současného systému financování vysokých škol mu říkají kafemlejnek. Tak jako kávu do mlýnku, nasypou školy různorodý obsah svých článků a knih do systému, který je jen semele, tedy oboduje, a bez ohledu na jejich kvalitu pak podle bodového systému přidělí peníze.
Ministerstvo přiznává, že současný systém má chyby a že učitelé se někdy opravdu honí hlavně za body. Vyřešit to má novela zákona, která rozdělí školy na ty, které jsou zaměřené na výzkum, a na vysoké školy zaměřené na praktickou výuku. „Vysoké školy, které se soustředí na špičkový výzkum, tak budou mít jiná kritéria než ty školy, které se soustředí na profesní výuku,“ uvedl náměstek ministra školství Tomáš Hruda. S novým zákonem se ale také zpřísní bodování, publikace budou třeba muset obstát v mezinárodní konkurenci.
