Smog, který v uplynulých dnech halil celou Českou republiku, byl upomínkou, že je třeba se na podobné události lépe připravit. Je o tom přesvědčen ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), který byl hostem Interview ČT24. Zdůraznil, že je hotová potřebná legislativa, ale města, zejména ta, která nemají se smogem příliš častou zkušenost, ji nedokázala využít.
Když v listopadu 1996 zahalil Prahu smog, vyhlásilo tehdejší vedení města regulaci dopravy a zákaz vjezdu do centra. Výsledkem byl naprostý kolaps, kolony aut se štosovaly již daleko před Prahou, beznadějně ucpaná byla i magistrála. Místo pročištění ovzduší zažilo město nevídaný kolaps. Po takové zkušenosti už se nikdy nikdo neopovážil podobně zásadním způsobem omezit dopravu kvůli smogu – a to i přesto, že dnes je možné dopravní omezení předem připravit ve formě regulačního řádu.
Ministr životního prostředí je přesvědčen, že stát připravil veškeré nutné podmínky k tomu, aby mohly radnice v případě obzvlášť silného smogu rychle reagovat a zabránit tomu, aby prachu ve vzduchu dále přibývalo. To zbývající musí učinit samospráva. „Už pět let existuje v zákoně o ochraně ovzduší možnost přijmout na úrovni města nebo obce regulační řád, který by umožnil, aby obec nebo město mohlo zareagovat na takovou vyhlášenou vážnou smogovou situaci, ale zatím žádný takový regulační řád není,“ podotkl.
Smog dlouho nebyl, radnice tedy nezajímal
Důvodem podle Richarda Brabce je poměrně příznivé klima v posledních letech. Naposled byla inverze podobná té letošní lednové v roce 2010, kdy však současná pravidla ještě neplatila a neexistovala možnost vytvářet místní regulační řády či vyhlásit nízkoemisní zóny. Od té doby zakoušela smog téměř výhradně ostravsko-karvinská aglomerace.
„V krajích, které tím netrpí a nemusely regulovat něco jiného než průmyslové podniky – protože průmyslové podniky jsou pod regulací, která existuje už několik let – zatím nebyla potřeba toto řešit v tak široké úrovni,“ řekl host Interview ČT24.
Podobně jako Richard Brabec se o činnosti radnic vyjádřil v úterý premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Na jeho upomínku, že obce a města nevyužívají možnosti, které jim dává zákon o ochraně ovzduší, a nevyhlašují nízkoemisní zóny či regulační řády, však kriticky reagoval ostravský primátor Tomáš Macura (ANO).
„Nevím, zda mám vyjádření pana premiéra chápat tak, že za vznikem a přetrváváním současné smogové situace stojí nečinnost měst, cítím v něm ale značnou dávku alibismu. Vytýká-li nám pan premiér, že města nevyužívají legislativního rámce pro regulační opatření, pak bezpochyby platí, že dosavadní vlády zdaleka neudělaly vše, co bylo možné k systémovému zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku,“ uvedl primátor města, které trápí smog zdaleka nejčastěji z celé ČR.
Auta nejsou jediným zdrojem znečištění
Regulační řády tak, jak je zavádí zákon z roku 2012, se týkají dopravy. Shrnují, kam se jezdit nesmí, a určují a vyznačují objízdné trasy. Ministr životního prostředí zdůraznil, že doprava je jen jedním ze zdrojů prachových částic, ze kterých vzniká smog. Není jediná, ale je dnes v případě smogu nejméně regulovaná. „Regulace průmyslu je část, která funguje relativně velmi dobře. Ve chvíli, kdy je vyhlášen druhý stupeň, tedy regulace (…), všichni už vědí, co mají dělat,“ poznamenal Richard Brabec. Jiné je to v případě domácích topenišť, jejich majitelům však stát již léta nabízí dotace na nákup nových kotlů.
Ministr Brabec důrazně odmítl, že by ke smogu přispělo stažení antifosilního zákona. Jednak měl platit až od příštího roku, ale především se podle ministra vůbec nevztahoval k látkám, které smog způsobují. „Hlavním smyslem antifosilního zákona je, aby ČR plnila postupné snižování emisí, (…) hlavně CO2. V médiích se objevila zkratka, že nebýt toho, že jsme odložili antifosil, tak jsme neměli smogovou situaci. To je úplný nesmysl, smogová situace se týká úplně jiných látek,“ upozornil Brabec. Již dříve přiznal, že zákon stáhl proto, že k jeho prosazení nezískal dostatečnou politickou podporu. Je ale přesvědčen, že Česko snižuje emise oxidu uhličitého i bez zákona dostatečně.
