Provozovatelé malých vodních elektráren protestují proti chystané úpravě vodního zákona, která má zrychlit povolování staveb obnovitelných zdrojů. Navrhovaná změna ale s malými vodními elektrárnami nepočítá. Pozměňovací návrh tento týden projednají na výboru poslanci.
Robert Turinský v Zátaví na Písecku vlastní malou vodní elektrárnu. Kvůli elektrárnám ostatních kolegů ale jezdí často do Prahy. Snaží se pro ně vyjednat stejné podmínky, jaké mají mít stavitelé solárních nebo větrných zařízení. „Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů a asociace hydroenergetiků mě poveřili,“ sdělil.
Směrnice Evropské unie požaduje, aby členské státy zjednodušily povolování staveb obnovitelných zdrojů. Nemění podmínky, ale rychlost. „Bavíme se o tom, aby proces netrval třeba až deset let, ale aby trval třeba do dvou let,“ řekl předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
Malé vodní elektrárny mají podle ministerstva negativní dopad na životní prostředí. Provozovatelé to odmítají
Jenže poslanci teď budou řešit návrh, který by tuto výhodu upřel malým vodním elektrárnám. Jedním z argumentů je, že se zpravidla negativně dotýkají lokalit, u kterých se předpokládá jejich budoucí využití pro obnovu přírody. „My si nejsme vědomi toho, že bychom škodili přírodě nebo společnosti,“ kontroval Turinský.
„Dokážeme si to představit u větrných elektráren, u solárních elektráren, ale u vodních toků je představa velmi těžká,“ okomentoval ředitel sekce ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí Michal Severus.
V posledních letech počet malých vodních elektráren spíš stagnuje. Některé skončily i proto, že je provozovatel neměl komu předat. V jednom táborském mlýně se to však podařilo z otce na syna, rodina Vladimíra Veselého mlýn vlastní od 16. století. „Turbína je z roku 1936. Tu postavil děda,“ přiblížil.
Podle Chalupy je v podobných lokalitách, které byly historicky využívány, prostor pro desítky i stovky malých vodních elektráren. Dalších vhodných volných míst pak mohou být až tisíce, uvedl.
