V Senátu se diskutovalo o petici, kterou podepsalo více než pětapadesát tisíc lidí. Žádají zmírnění protikuřáckého zákona kvůli jeho vlivu na provoz a výdělek restaurací. Norma, jež cigaretu u piva či kávy plošně zakazuje, platí od května a podle náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly je potřeba ji před případnými změnami zhodnotit, a to až s časovým odstupem. Zmírnění zákazu pro noční bary by se ovšem nebránil.
Nové kuřácké zákazy začaly v Česku platit 31. května. Kromě restaurací zakazuje zákon kouření také na letištích a v zoo s výjimkou vyhrazených prostor, zastávkách a ve vozech MHD, ve zdravotnických zařízeních, sportovištích nebo dětských hřištích. Za porušení zákona hrozí kuřákovi pokuta až 5000 korun, majitelům restaurací trest až desetinásobně vyšší.
Už od doby, kdy norma složitě procházela parlamentem, se proti zákazu kouření ve stravovacích zařízeních ozývá kritika, která se nyní přetavila v petici s více než pětapadesáti tisíci podpisy a také ve veřejné slyšení v horní komoře.
Restauratéři se bojí příchodu zimy
Autoři petice uvádějí, že zákaz kouření vedl k omezení zisků restaurací a k jejich zavírání. Navíc mají strach, že se situace zhorší v nadcházejících zimních měsících, kdy lidé kvůli počasí nebudou chtít chodit kouřit na chodník před hospody. Žádali proto aspoň zmírnění plošného zákazu.
„Stále se ptáme, proč je možné, že v restauraci nesmíte zřídit kuřárnu, zatímco například v hotelu ji zřídit můžete. Je to nelogické,“ prohlásil prezident Asociace hotelů a restaurací v ČR Václav Stárek.
Pivovary navíc mluví o tom, že se prodej piva v restauracích v červenci snížil meziročně o devět procent. „Dvacetiletý provoz pivnice nám ukázal, že v okamžiku, kdy vešel v platnost tento zákon, tak přestali chodit lidi,“ dodává člen petičního výboru Jiří Míka. Zatímco před zavedením normy prý měla Česká republika ke kuřákům nejbenevolentnější přístup, nyní ho údajně nahradila nejpřísnějším protikuřáckým zákonem v Evropě.
Spoluautorka petice Miroslava Neradová řekla v Událostech, komentářích, že považuje za nutné změnit zákon co nejdříve. Není podle ní možné čekat, až si zákon „sedne“, obává se totiž rozsáhlého zavírání hospod. „Tento zákon ovlivnil až příliš podnikání v ČR, způsobil lavinový efekt, co se týče zániku hospod. Hospody rok čas nemají,“ uvedla.
Plné jsou podle ní pouze nekuřácké restaurace v turistickém centru Prahy. „Když se pojedete podívat na kraj Prahy, popř. do malých hospůdek, tak neuvidíte nikoho. Ty hospody jsou prázdné, případně tam sedí jeden nekuřák, který hlídá tašky a bundy,“ dodala Miroslava Neradová.
Zastání našli odpůrci zejména u občanské demokracie, která je k normě kritická od jejího zrodu a dlouhodobě usiluje o její zmírnění. Poslanec Marek Benda chce také navrhnout, aby si provozovatelé malých hospod do rozlohy 75 metrů čtverečních mohli podle německého vzoru sami rozhodnout, zda jejich zařízení bude či nebude nekuřácké.
Modrý senátor Jiří Oberfalzer potom mluvil prakticky stejně jako strůjce petice. „Podle mého soudu by se zákon změnit měl, protože je zbytečně extrémní,“ řekl. „Nechali jsme si udělat analýzu, jak jsou na tom evropské země, a zjistili jsme, že patnáct zemí Evropské unie připouští existenci kuřáren v oddělených prostorách bez obsluhy a bez podávání pokrmů.“
Podle Jaroslava Kubery (ODS) nacházejí kuřáci podporu i u nekuřáků. „Nekuřáci píší ve smyslu, že by si hostinský měl sám rozhodnout,“ uvedl v Událostech, komentářích. Že současné znění zákona nemá zcela jednoznačnou podporu veřejnosti, ostatně ukázal i průzkum agentury Median pro Českou televizi. Z něj vyplývá, že vyhovuje nebo spíše vyhovuje 48 procentům lidí. Naopak 31 procent z 1011 respondentů se současnou podobou zákazu kouření nesouhlasí a 20 procent spíše nesouhlasí.
Návrat cigaret do barů připouští i ministerstvo
Zástupci ministerstva protikuřácký zákon s poukazem na negativní důsledky kouření na lidské zdraví, včetně kouření pasivního, naopak hájili. Debata o možných úpravách protikuřáckého zákona je ale podle ministerstva zdravotnictví na místě až po vyhodnocení celé sezony fungování normy.
„Nebráním se diskusím, ale chceme to ověřit až na celé sezoně. Nemyslím si, že je to potřeba měnit po třech měsících,“ řekl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. „Pokud to bude bar, který bude fungovat od dvaadvaceti hodin do jedné do rána, tak tam opravu asi není důvod, proč by se v něm nemohlo kouřit. V tomto smyslu si dovedu představit úpravy.“
Požadavek na ponechání delšího zkušebního období pro zákon v současném znění najde ohlas i u části senátorů. „Není dobrá praxe přijmout zákon a za tři čtvrtě roku ho zase měnit. (…) Byl bych pro stabilitu v zákonném prostředí,“ uvedl Václav Hampl (nestr.).
První historicky doložený zákaz proti užívání tabákových výrobků padl už v roce 1575, kdy římskokatolická církev zakázala kouřit ve všech kostelech v Mexiku a karibských španělských koloniích. O patnáct let později, v roce 1590, papež Urban VII. rozhodl o zákazu užívání tabáku v kostelích i na dalších krytých místech. Tabák se nesměl kouřit v dýmkách a nepřípustné bylo i jeho šňupání a žvýkání. Kdo zákaz porušil, měl být vyloučen z církve.
První zemí světa, která zakázala kouření ve všech uzavřených veřejných prostorech, se v roce 2004 stalo Irsko. Tuzemské restrikce kouření se datují do 30. let, kdy v Československu platil zákaz kouření v autě; spíš než zdravotní důvody ale hrála snaha o snížení nehodovosti, norma vycházela z toho, že cigareta nejde ve prospěch řidičovy pozornosti. Podle posledních čísel v současnosti kouří čtvrtina zdejší populace.
Pro omezené kouření jsou senátoři bez ohledu na klub
Možné změny ovšem nevylučuje ani řada dalších senátorů napříč kluby, prostory pro kuřáky ale podle nich musí být dostatečně oddělené. „Myslím, že to (kouření) je k akceptování tam, kde by byl majitel restaurace schopen vytvořit prostor pro nekuřáky,“ uvádí místopředseda Senátu z Hnutí Občané pro Budějovice Jiří Šesták.
„Pokud budou kuřáci odděleni tak, aby neobtěžovali nekuřáky, tak potom by v restauraci podle mě být mohli,“ dodává členka senátního petičního výboru Jaromíra Vítková (KDU-ČSL). A kouření v místech, která by byla oddělená od prostoru určenému ke stravování, připouští i komunista Václav Homolka.
Další možností jsou vyhrazené prostory bez obsluhy, takzvané kuřárny. „Zamezilo by se i tomu, co už se ukázalo: že se na ulicích před pohostinskými zařízení vytvářejí hloučky, které jsou hlasité a ruší občany,“ říká senátor Tomáš Czernin (TOP 09).
Podle dalších senátorů by se ale mělo k případným změnám přistupovat opatrně. „Tady nejde jenom o kuřáky, ale také o obsluhu, která je škodlivému pasivnímu kouření vystavena,“ upozorňuje senátorka za ČSSD Eva Syková. Václav Hampl pak přirovnal kouření k jízdě autem v protisměru. „Že jezdím v protisměru, je super, ale v momentě, kdy tím zabiju někoho jiného, tak je to problém. A stát to zakazuje. Ne kvůli tomu, že by nám nechtěl dopřát adrenalin, ale kvůli tomu, že bychom zabili někoho jiného,“ míní.
„Je to otázka zvyku. Kdysi se kouřilo v dopravních prostředcích, ve vlacích, letadlech, v nemocnicích a dneska už všichni pokládáme za normální, že se zde nekouří,“ dodává předseda senátního výboru pro zdravotnictví Peter Koliba (za ANO). Jaroslav Kubera ovšem poznamenal, že nechápe, „proč není poslední vagon kuřácký“.
