Radim Kratochvíl

Celovečerní debut slovenské režisérky Miry Fornayové Lištičky je sledovaným i z toho důvodu, že se mu podařilo jako jednomu z mála titulů domácí produkce dostat se do sedmice prestižního výběru Týdne mezinárodní kritiky na filmovém festivalu v Benátkách. Velká očekávání spojená s touto pověstí předcházející samotnou premiéru, ale Lištičky bohužel nenaplňují. Roztěkanost hlavních hrdinek se rozplývá v roztěkanosti samotného filmu, který působí nepochopeně, místy až nepochopitelně.

Utajená minulost, vkrádající se do přítomnosti, je tématem řady filmů významného španělského režiséra Pedro Almodóvara. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším díle, navíc kořeněném motivy osudové lásky a vztahů mezi mužem a ženou, otcem a synem, milenkou a milencem, partnerem a partnerkou, mužem a mužem. Nový Almodóvar je hluboce lidský, kriminálně napínavý i temperamentně vzrušující, zkrátka takový, jak ho máme rádi.

Hanebný pancharti jsou dosud nejvážnějším i nejvyzrálejším filmem kultovního režiséra Quentina Tarantina. Tvůrce s nevídanou kázní vypráví napínavý příběh o skupině židovských zabijáků ve službách americké armády v týlu německého nepřítele za 2. světové války. Strhující herecké výkony v rafinované skladbě děje na pozadí tradičně efektního obrazového zpracování číní z Hanebných parchantů Tarantinův nejlepší film.

Film Proroctví je komorním thrillerem i efektním velkofilmem s prvky sci-fi. Zkušený režisér Alex Proyas (například Já, robot (2004) vytváří z těchto ingrediencí působivý mix s řadou atmosfér na hranici reality a snu, což je skvělé prostředí pro hledání sebe sama v podání Nicolase Cage. Po zhlédnutí filmu Proroctví vzniká zvláštní dojem spojení dvou žánrů o dvou rozměrech.

Netradiční hvězdné trio piráta z Karibiku Johnnyho Deppa, Edith Piaf Marion Cotillard a Batmana Christian Balea v rolích slavného gangstera Johna Dillingera, jeho milé Billie a detektiva Melvina Purvise. To vše řadí tento stylový film režiséra Michaela Manna k vážným kandidátům na ocenění "film roku."

Film s rozpočtem 80 milionů dolarů si obsahem ani zpracováním v ničem nezadá s nejvýpravnějšími tituly hollywoodské produkce se vším dobrým i zlým, co k nim patří. Jeho vznik opět vznáší otázku čínské světové expanze, která proniká nejen do hospodářské oblasti, ale v tomto případě i sebevědomě na široké kolbiště mezinárodní kinematografie.

Romány Michala Viewegha se téměř vždy po svém vydání stávají nejprodávanějšími tituly na knižním trhu, což často provokuje producenty k jejich zfilmování. Stalo se tak již v případě titulů Báječná léta pod psa (1997), Výchova dívek v Čechách (1997) či Román pro ženy (2004). Podle autorových slov se chystá i Román pro muže. V Případu nevěrné Kláry došlo v rámci české kinematografie k netradiční spolupráci s italskými filmaři.

Režisér Petr Nikolaev patřil ještě donedávna k tvůrcům, na které bylo v české kinematografii jakés takés spolehnutí. Jmenujme alespoň umělecky hodnotné černobílé podobenství o normalizaci …a bude hůř (2007). Nicméně autorovy současné výtvory v podobě seriálu České televize Proč bychom se netopili (2009) či filmové středověké kriminálky Jménem krále jeho předchozí výkony poněkud degradují.

Jean-Paul Belmondo je fenomenálním francouzským hercem, kterého zná snad každý. Jeho filmy se uvádějí za stálého diváckého zájmu v televizi, například kulturovní trilogie Muž z…, Belmondovu účast ale můžeme zachytit ještě dříve u filmů, které jsou pevnou součástí dějin světové kinematografie, hlavně francouzské nové vlny. Tak či tak je fenomén Belmondo synonymem pro dějiny světové kinematografie od konce 50. až do 80. let. Herec představoval vždy muže, který si umí poradit - s humorem obelstí své protivníky, stane se miláčkem všech krásných žen, a přitom zůstane v jádru čestným a poctivým chlapem. Takto máme  Belmonda uloženého v paměti, přitom vlastně nikoho nenapadlo, proč se vlastně v nových filmech neobjevuje.

Dokumentární celovečerní film Občan Havel přikuluje (2009) tvoří zajímavou alternativu ke známému titulu Občan Havel (2007), zaměřeném na dramatikovu politickou prezidentskou dráhu. Nový film pro změnu zachycuje našeho prezidenta v rovině soukromé, disidentské. Rodinný tandem otce a syna Jana a Adama Novákových se zaměřil hlavně na Havlovo normalizační období počátku 70. let, kdy pro něj z politických důvodů prakticky neexistovala možnost najít si práci. Během stavu policejně kontrolované beztíže na Hrádečku se dramatik rozhodl pro práci v trutnovském pivovaru jako přikulovač pivních sudů.

Clint Eastwood je legendou filmového plátna o sobě. V poloze herecké vytvořil bezpočet svérázných typů s nekompromisním postojem vůči bezpráví, připomeňme alespoň sérii kriminálek o drsném Harrym nebo řadu tzv. spaghetti westernů Pro hrst dolarů (1964) a Pro pár dolarů navíc (1965). Jako režisér je navíc držitelem 2 Oskarů za filmy Nesmiřitelní (1992) a Million Dollar Baby (2004) a tvůrcem bezpočtu dalších skvělých filmů. Nyní je mu 78 let a přichází s titulem, ve kterém nejen hraje, ale navíc ho i režíruje.

Pravdivý příběh o Tuviovi Bielském, který během 2. světové války vedl lesem více než tisícový oddíl Židů na útěku před Němci, se stal námětem nového filmu amerického režiséra Edwarda Zwicka. Dílo tohoto tvůrce je výjimečné zaměřením na setkávání různých kultur, ras nebo filozofií, přinášejících zajímavá srovnání hlavně pro současného obyvatele takzvaně globálního světa. Připomeňme film Glory (1989) o první celočernošské jednotce v bílé armádě Severu v americké občanské válce či Posledního samuraje (The Last Samurai, 2003) na téma střetu kultury americké a japonské samurajské. I film Odpor vypovídá o střetávání ras a nezdolné vůli jedince přežít.

El Paso je nový film Zdeňka Tyce, inspirovaný pravdivým životem rasových menšin. Tvůrce se až na výjimky vždy věnoval příběhům životních outsiderů, obyčejných lidí mnohdy na okraji společnosti, kteří si museli tvrdě vybojovat velké existenciální drama svého malého života jako u předchozího snímku Smradi (2002). Tyto výrazně sociální tituly o problematickém soužití mezi romskou a bílou populací jsou zpracovány v syrové, místy až dokumentárně působící komorní rovině.

Animovaná radost z hravosti - Celovečerní animovaný film má v našich kinech dlouhou tradici, připomeňme například klasika naší kinematografie Jiřího Trnku. Přesto u nás v současné době nevzniká příliš mnoho titulů tohoto žánru, což je s podivem vzhledem k celosvětovým úspěchům animovaných filmů zahraniční produkce. Po čase přichází na plátna kin opět film z domácí produkce s předvídatelným pohádkovým dějem a skvělým výtvarným zpracováním.

Život jako hra - Televizní soutěž Chcete být milionářem je dnes dobře známá divákům celého světa. Soutěžící postupuje sítí otázek se 4 možnostmi odpovědí a 3 nápovědami. Pokud odpoví správně, postupuje k vyšším částkám, pokud ne, přijde o všechno. A takový je i život mladého Džamala, který se náhodou do soutěže dostane a překvapivě odpovídá správně, i když překvapivé je to jenom na začátku…Rámec filmu je ve své jednoduchosti velmi výstižný. Ve flashbacích se dozvídáme, jak je možné, že Džamal zná odpovědi na otázky nezodpověditelné i pro vzdělané soutěžící.

Ron Howard patří k tomu dobrému, co přináší americká kinematografie světovému filmu. Přestože jeho žánrový záběr je dost široký a kvalita filmů různorodá, obecně patří mezi kvalitní tvůrce se solidní filmografií, kde můžeme nalézt takové skvosty jako vesmírné Apollo 13 (1995), biografickou Čistou duši (A Beautiful Mind, 2001) či boxerskou Těžkou váhu (Cinderella Man, 2005). Všimněme si, že mezi Howardova nejlepší díla patří pravdivé příběhy, přenesené na filmové plátno. To je i případ jeho nejnovějšího titulu s původním názvem Frost/Nixon.

Je velmi těžké popsat děj filmu Ocas ještěrky. Jeho začátkem i koncem je vnější situace devětadvacetiletého Josefa Bárty, který se možná vlivem nepříznivé věštby z dětství či aktuálně neutěšené rodinné situace ocitá zcela sám a bez prostředků. To, co se děje mezi oběma mezníky, je spíše existenciální hrdinovo hledání sebe sama za pomoci archanděla Gabriela v lidské podobě ve snově obrazové formě.

Režisér Steven Soderbergh patří mezi představitele americké nezávislé kinematografie. Přesto se v posledních době účastnil několika ryze komerčních projektů (Dannyho parťáci 1 a 2) i filmů na pomezí obou oblastí (Solaris). Do poslední zmíněné oblasti patří i první díl z dvoudílného filmu o kubánské revoluci s originálním názvem Che: Part One či Che, el Argentino, odkazujícím k hrdinově argentinskému původu.

Austrálie jako země dramatického konfliktu mezi původní zotročovanou rasou domorodých "austráčů" (aboriginies), jak jsou ve snímku označování, a nadřazenou rasou bílých. Austrálie jako zosobnění ideálu amerického Divokého Západu s farmami v nekonečné stepi, drsnými honáky dobytka a přírodním způsobem života v podobě, jaká už začátkem 2. světové války neměla na světě obdoby… Film Austrálie lze doporučit každému divákovi - nabízí totiž po dlouhé době podívanou na strhující obrazové úrovni v solidním hereckém provedení a dějem, který není bez chyb, ale s ambicí.

Filmové návratyNávraty po letech k divácky úspěšným titulům nejsou v rámci české kinematografie neobvyklým jevem. Například Jak se krotí krokodýli (2005) Marie Poledňákové coby pokračování série Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Anebo obnovení básníci Dušana Kleina. Proto nepřekvapuje, když do vysychajícího inspiračního koryta české scenáristiky přichází další z návratů k národně prověřené klasice Sněženek a machrů (1983) Radka Johna a Ivo Pelanta. Herecké obsazení zůstalo stejné, pouze došlo k výměně Karla Smyczka mladším režisérem Viktorem Taušem s cílem vytvoření filmu, který by promluvil i k současným teenagerům. Tento záměr se bohužel nezdařil hlavně v tom, že styl námětu a jeho režijní provedení se spíše střetávají a vzájemně narušují, než aby působily ve vzájemném souladu.

Nový český film Hlídač č. 47 je adaptací stejnojmenného románu Josefa Kopty. Podle scénáře Eduarda Vernera jej pro filmové plátno upravili Zdeněk Zelenka spolu s režisérem Filipem Renčem. Po delší době se tak v naší kinematografii setkáváme s titulem, zpracovávajícím českou literární klasiku; bohužel v klasicky akademickém stylu.

Film jako product placement - Velkoplošná prezentace sponzorů před úvodními titulky do jisté míry předznamenává charakter filmu, jehož příběh je místy jen záminkou k dopravení reklamní informace od výrobce ke spotřebiteli. Zatímco tzv. "product placement" (umístění sponzorské značky do záběru) bývá obecně ve filmech rafinovaně kódován, aby působil na diváka spíše podprahově a nenarušoval děj, v případě nové české komedie je obnažen naplno a zcela bez zábran. V tom případě se titul stává komerčním nejen obsahem, přizpůsobeným masovému divákovi, ale i formou, s jakou jsou mu vnucovány značky ve stylu televizních „reklamních breaků" (přestávek). I z toho důvodu film Vy nám taky, šéfe! připomíná pilotní, vylepšený díl některého z řady nekonečných komediálních sitcomů domácí výroby, zaplavujících obrazovky našich televizí.

Film Návrat čápů představuje netradiční kombinaci obsazením hlavních rolí německými herci, kteří se převážnou část příběhu pohybují v prostředí slovenské vesničky mezi domácími herci ve vedlejších rolích. Těžištěm příběhu je osobnost mladé Němky Vandy, unikající ze složitosti mezilidských vztahů současného Hamburku do vesničky Runiny, symbolizující přehledný ráj lidí spjatých s přírodou. Motiv putování hrdiny z džungle města do panenské přírody za štěstím se v českém filmu objevil už několikrát - v případě Vorlovy Cesty z města či nověji Slámova Venkovského učitele.

Režisér Zdeněk Tyc debutoval zdařilým černobílým filmem z poetického prostředí jihočeských rybníků Vojtěch, řečený sirotek, který syrovým způsobem zpracovával konflikt mezi vyvrženým jedincem a nepřející většinou. Ve svých dílech se režisér nadále věnoval příběhům lidí na okraji společnosti, outsiderům, střetávajícím se s většinou buď ve způsobu vnímání světa (Žiletky) či na úrovni sociální (Smradi). Druhému případu se přibližuje Tycův nejnovější film, realizovaný v v koprodukci České republiky, Slovenské republiky a Itálie.