Film Proroctví je komorním thrillerem i efektním velkofilmem s prvky sci-fi. Zkušený režisér Alex Proyas (například Já, robot (2004) vytváří z těchto ingrediencí působivý mix s řadou atmosfér na hranici reality a snu, což je skvělé prostředí pro hledání sebe sama v podání Nicolase Cage. Po zhlédnutí filmu Proroctví vzniká zvláštní dojem spojení dvou žánrů o dvou rozměrech.
Dva žánry o dvou rozměrech
Klasický komorní thriller na téma hledání tajemného smyslu řady čísel ve stylu Da Vinciho kódu je vystřídán katastrofickým velkofilmem hollywoodského typu. Poklidnou scénu, kdy jde hlavní hrdina prozkoumat důvody uzavření silnice, vystřídá brutálně šokující zřícení dopravního letadla doslova nad hlavami postav včetně naturalistického vybíhání hořících cestujících. Tyto překvapivé proměny, kterých se během sledování filmu nadějeme hned několikrát - nejvíce v samotném závěru - tvoří sugestivní energii, vtahující diváka do filmového světa ať už je fanouškem sci-fi, či nikoliv. Scény rafinovaně balancují na úzké hranici reality a snu, což vede k napětí v podtextu příběhu, který je anebo se zdá být.
Osud nebo náhoda
Všechny složky příběhu jsou podřízeny tématu hlavnímu, kterým je Osudovost. Otázka možnosti volby je představena už v úvodní scéně přednášky Johna Koestlera - učitele astronomie, představujícího studentům vesmír jako výsledek příčinných souvislostí i jako řetězec náhodných událostí. Sám hlavní hrdina v podání Cage je pro všeobecný chaos, o čemž svědčí i jeho rozháraný život osamělého vdovce s malým synem.
Herec dostává velký prostor k rozehrání portrétu muže ve stavu existenciální nejistoty, což se mu daří na úrovni klasického herectví. Cageův hrdina je bolestným otiskem kdysi dynamického vědce, nyní ve stavu nekonečného bloudění, který se zvolna probouzí k vědomí smysluplného osudu. Hercovy smutné psí oči ve ztuhlém obličeji vytvářejí hluboké okno do zoufalé duše člověka v podobném duchu, jako tomu bylo u portrétu alkoholika ve filmu Opustit Las Vegas (1995). Je příjemné takto Cage sledovat s vědomím řady jeho povrchních typů z akčních velkofilmů posledních let.
Požadavek zneklidňující podivnosti splňují i ostatní postavy v příběhu, kterým jako by osud vepsal své těžké břímě přímo do tváře. Týká se to krásné, ale smutné hrdinky Grace Nadi Townsendové i předčasně dospělých dětí Caleba a Abby Chandlera Canterburyho a Lari Robinsonové.
Cesta od náhody k vědomí předem daného osudu není lehká, ale stojí za to. To platí pro postavy příběhu stejně jako pro diváka. Tuto hru umožňuje především skvěle promyšlený scénář, který prvky zprvu podivně nahodilé zvolna, ale osudově, spojuje do logického rámce. Pokud máte rádi tajemné skládačky, které nakonec dávají smysl a nevadí Vám u toho i trocha toho přemýšlení a nakonec i vymýšlení, jste ve správném sále.
Knowing
Režie: Alex Proyas, Hrají: Nicolas Cage (John Koestler), Chandler Canterbury (Caleb Koestler), Nadia Townsend (Grace), Lara Robinson (Abby).
Celkové hodnocení: 75%
