Pravdivý příběh o Tuviovi Bielském, který během 2. světové války vedl lesem více než tisícový oddíl Židů na útěku před Němci, se stal námětem nového filmu amerického režiséra Edwarda Zwicka. Dílo tohoto tvůrce je výjimečné zaměřením na setkávání různých kultur, ras nebo filozofií, přinášejících zajímavá srovnání hlavně pro současného obyvatele takzvaně globálního světa. Připomeňme film Glory (1989) o první celočernošské jednotce v bílé armádě Severu v americké občanské válce či Posledního samuraje (The Last Samurai, 2003) na téma střetu kultury americké a japonské samurajské. I film Odpor vypovídá o střetávání ras a nezdolné vůli jedince přežít.
Dalo by se říci, že hlavním tématem filmu je pochod, pohyb židovského oddílu vpřed navzdory jakýmkoliv překážkám či střetům s vražedným wehrmachtem. Tuvia se stává přirozeným vůdcem skupiny, touha ochraňovat je pro něj silnější než osobní nenávist k nepříteli, což z něj činí odhodlaného hrdinu, narozdíl od svého bratra Zuše, který volí cestu násilné pomsty i za cenu připojení k ozbrojené bolševické armádě. Skupina utečenců představuje velmi různorodý vzorek lidí, kde najdeme živě vykreslené charaktery intelektuálů, mudrlantů i krys, které neváhají povýšit svůj prospěch nad zájmy skupiny. Zatímco Němci jsou zobrazováni jednoznačně jako stoupenci zla, i v rámci židovské různorodé skupiny nalézáme postavy kladné i záporné, což působí autenticky. Podobné rozlišení vidíme i u Rudé armády, kdy někteří soudruzi jsou si přeci jen o něco rovnější než židovští soudruzi.
V hlavní roli válka
Od začátku je jasné, že film nebude žádnou hollywoodskou pohádkou na téma boje hodných Židů proti zlým Němcům. Většina scén bez příkras popisuje život lidí na útěku v nelidských podmínkách bezútěšnosti a zmaru. V těchto scénách se les stává poetickým pozadím pro putování postav za svobodou. Dennodenní boj utečenců o holé přežití se odehrává na pozadí přírodních záběrů lesa během zimy v monotónní bílé, finální únik během nadějného probouzení porostu do barevného jara.
Akční střety jsou zpracovány s civilní bravurou, která zprostředkovává dojem boje, jako bychom byli jeho součástí včetně zákeřných útoků či zbloudilých střel ze zálohy lesního porostu. Situace života a neživota ve válce je natolik relativní, že v podstatě splývá, protože konec může přijít v kterémkoliv okamžiku. Ve scéně svatby v lese se film dotýká podstaty židovského folkloru, výstižně kladené do kontrastu s vražedným útokem rudé armády na německé pozice. Zatímco se jedni veselí v naději na lepší život, další umírají v jedné z bezpočtu absurdních přestřelek v boji za zvrácené ideály jiných.
Scéna, kdy Zuš zaútočí na německou anténu, aby se dostal k penicilínu, je natočena jakoby reportážně se zpomalenými záběry. Autenticita této krátké, ale krvavé řeži bez pravidel hraničí až s dokumentem. Podobně i Tuvjova pomsta za rodiče v podobě chladnokrevné exekuce ruského přisluhovače wehrmachtu v rodinném kruhu je děsivým obrazem válečného života bez víry a bez sentimentu. Ten naopak Tuvia nalézá ve vztahu k dalším židovským utečencům, které chrání spíše instinktivně lidsky než z hlediska nějakého vyššího principu či filosofie.
Odpor vůči bezpráví (Daniel Craig a Liev Schreiber)
Daniel Craig předvádí v hlavní roli Tuvii Bielského svůj životní výkon. Tento „James Bond z ulice“ nám tu předvádí dobře známou tvář drsňáka, ale s pokorně odhodlaným nitrem. Jeho hrdina volí vždy těžší cestu pokoje a ochrany nad jednoduše riskantním bojovým řešením. V tomto směru se stává novodobým mesiášem, Mojžíšem svého národa, který biblicky provádí svůj národ z nebezpečí ke svobodě navzdory jakémukoliv nebezpečí. V jeho očích se zračí obavy, beznaděj, ale především vůle putovat spolu s ostatními za lepším normálním životem.
Jeho bratrský protějšek Zuš v podání Lieva Schreibera je zasazen skvělým ztělesněním divokosti muže vláčeného zcela lidskými emocemi. Za vraždu svých rodičů vraždí všechny Němce. Jeho postava dostává další rozměr v závěrečném finále, kdy přispěchá svému bratru i svým lidem na pomoc navzdory vzájemným neshodám z minulosti.
Film je hodnotný především věcným, a přitom pokorně účastným pohledem na utrpení židovských lidí na útěku. Ukazuje válku bez příkras ve vší absurditě, ale nijak ji nehodnotí, ukazuje lidi zlé, které nekritizuje, i lidi dobré, které nevyzdvihuje a možná proto je tak lidský. Tak lidský, že stojí za to ho vidět.
Celkové hodnocení: 85 %
