Utajená minulost, vkrádající se do přítomnosti, je tématem řady filmů významného španělského režiséra Pedro Almodóvara. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším díle, navíc kořeněném motivy osudové lásky a vztahů mezi mužem a ženou, otcem a synem, milenkou a milencem, partnerem a partnerkou, mužem a mužem. Nový Almodóvar je hluboce lidský, kriminálně napínavý i temperamentně vzrušující, zkrátka takový, jak ho máme rádi.
Skládání střípků
Minulost je pro slepého scenáristu Harryho Cainea natolik bolestivá a zraňující, že se od ni symbolicky dokonce odpoutal pod jiným jménem. V úlohách diváků víme, že byl režisérem, jmenoval se Mateo Blanco a viděl. Nevíme, co se s ním stalo, proč se tak zajímá o konec podnikatele Ernesta Martela, proč jej rozruší návštěva mladého režiséra, který s ním chce psát scénář o problematickém vztahu otce a syna, ani proč se v jeho šuplíku nachází desítky útržků roztrhaných fotografií.
Toto lidské drama je po způsobu kriminálního pátrání po událostech minulých vzrušujícím skládáním střípků, které nám odkrývají postavy zcela jiné, než se na začátku zdají být. Ve své podstatě schematický příběh banální nevěry manželského trojúhelníku je atraktivní především otevřeností pohledu v rafinovaném střídání časových rovin, které napínavě odhalují pravdu jen krůček po krůčku.
Tak jako v životě jsme šokováni tenkou vrstvou mezi uhlazenou civilností chování postav a jejich animálními instinkty pod povrchem, ovlivňujícími jejich jednání až na hranici destrukce. Děj rozervaných, ve smyslu přerušených, objetí je navíc velmi romantický, nikdy však kýčovitý v neustálé konfrontaci mezi motivem osudové lásky a všední průměrné reality malých strastí a radostí.
Na takový příběh si většina z nás zajde do kina raději, než aby jej sama prožívala. Zatímco přátelství hřeje, vášnivá láska může spálit a rány na duši se hojí někdy hůře než ty na těle. Příběh filmu je o bolestné cestě hlavního hrdiny k ostatním – svému synovi, své ženě a především k sobě samému.
Nutno podotknout, že rafinovaná konstrukce může místy působit překombinovaně ve své touze překvapovat a šokovat. Přesto nabídne především trpělivějšímu divákovi schopnému vcítění a bedlivé pozornosti opravdový emocionální zážitek.
Herci v rozporuplných postavách
Vedle propracovaného scénáře jsou hlavním kladem filmu především herci v hlavních i vedlejších úlohách. Režisér Almodóvar tradičně obsadil skvělé typy natolik autenticky, že nelze pocítit žádný rozdíl mezi „hvězdnou“ Pénelope Cruz a ostatními španělskými protagonisty. Ve filmu jsou všichni především lidé v mezních situacích svých vztahů. Uhlazený a úspěšný stařec Ernesto Martel (José Luís Gomez), neváhající použít vše včetně násilí pro udržení své milenky. Mladá a krásná Lena (Pénelope Cruzová) toužící spíše po lásce než po majetku, zamilovaný Mateo (Lluís Gomez), rozpolcený mezi vášnivou minulostí a střízlivou přítomností. Domnělá vedlejší postava Mateovy producentky Judit (Blanca Portillová), v závěru se proměňující v lidsky nejsilnější postavu neokázale projeveným utrpením matky a její zdánlivě povrchní syn Diego (Tamar Novas).
Hercům je nabídnuta příležitost ke ztvárnění velmi lidských, vnitřně rozporuplných postav, což se každému z nich daří hned v několika polohách. Každá z rolí jako by se skládala ještě z několika dalších a protagonisté mezi nimi přecházejí naprosto plynule a přirozeně.
Nový Almodóvar určitě stojí za vidění. Možná se nejedná o jeho nejpřekvapivější či nejlepší film, ale jen další variaci již natočeného. Říká se, že každý opravdový umělec vypráví stále stejný příběh, ale u Almodóvara je to rozhodně ten stále stejný zábavný příběh.
Rozervaná objetí (2009) - Los abrazos rotos; celkové hodnocení: 80 %; režie: Pedro Almodóvar; hrají: Penélope Cruzová (Lena), Lluís Homar (Harry Caine, Mateo Blanco), Blanca Portillová (Judit Garcia), José Luís Gomez (Ernesto Martel).
