Recenze: Ocas ještěrky - Na pomezí reality a snu

Je velmi těžké popsat děj filmu Ocas ještěrky. Jeho začátkem i koncem je vnější situace devětadvacetiletého Josefa Bárty, který se možná vlivem nepříznivé věštby z dětství či aktuálně neutěšené rodinné situace ocitá zcela sám a bez prostředků. To, co se děje mezi oběma mezníky, je spíše existenciální hrdinovo hledání sebe sama za pomoci archanděla Gabriela v lidské podobě ve snově obrazové formě.

Josef a Gabriel ve městě i na venkově

Hrdinovo vnitřní putování od sebe k sobě je vyjádřeno prostředím, která prochází. Zpočátku se Josef nachází na pražském žižkovském sídlišti v podobě lidského mraveniště, snímaného hlavně v noci, což ještě zdůrazňuje jeho osamělost. Tento pocit vyvržení z lidské společnosti je zdůrazněn i prostředím opuštěné dílny technických přístrojů, kam za hrdinou zavítá jen podivný chlapík v bílé mikině s příznačným jménem Gabriel. Tento archanděl v lidské podobě Josefa po celou dobu doprovází, i když dlouho není jasné, zda mu pomáhá nebo škodí.

Navenek je Gabriel průvodcem pasivním, ale v rozhodujících chvílích instinktivně odvrací hrozící překážky. Nejedná se jenom o zaplacení Josefova dluhu na diskotéce, ale i o archandělovo varování vůči počínajícímu vztahu mezi hrdinou a jeho kolegyní z práce, zoufale toužící po troše lásky. Gabriel se zdá Josefa provokovat k činnosti, přitom do ní sám nijak aktivně nezasahuje. Možná představuje Josefovo svědomí, zvolna se probouzející k sobě.

Městská temnota první části filmu je posléze vystřídána poeticky vykresleným prostředím venkova, kde Josef objevuje možné řešení své osobní situace v podobě dívky Olivy. Záhy se zaplétá i do její složité situace s alkoholickým otcem a grobiánským ex-přítelem. Ať se hrdina vrhne, kam chce, nemůže se zkrátka zbavit onoho zlověstného symbolu věštby, zosobněné reálnou všudypřítomností poťouchle pasivního Gabriela a snu svého skoku z mostu do vody. Vnitřní nejasné putování k sobě se zdá být úspěšné ve finální scéně, kdy hrdina přisedá do autobusu ke krásné přítelkyni, slibující nový a hlavně minulostí nezatížený začátek.

Scénář a režie jako ocas ještěrky

Umělecky ambiciózní projekt filmu, pohybujícím se na pomezí reality a snu je bohužel nejasně neuchopitelný jako ocas ještěrky. Chcete-li se na ní podívat zblízka, ještěrka s sebou mrskne a zmizí, takže si kolikrát ani nejsme jisti, že jsme ji viděli. Film působí velmi napínavě a v mnohém jinotajně, což se bohužel absencí vnějšího děje trochu omrzí. Ke zmatku monotónní stylové snovosti navíc přispívá i nesourodost stylová. Část městská a venkovská připomínají jakoby dva rozdílné filmy, spojené omylem střihače dohromady. Po strastiplném vnitřním putování hrdiny k sobě samému vyznívá trochu jako z nouze ctnost nepříliš přesvědčivý konec, kdy hrdina zázračně potkává krásnou dívku v posledních několika záběrech náhodou v autobuse.

Ačkoliv nelze upřít tvůrcům velkou odvahu v realizaci takto složitého námětu, navíc v podmínkách současné komerční produkce, stylová nesourodost filmu bohužel škodí a to po stránce obsahové i vizuální.

Postavy:

Obecně lze říci, že herečtí představitelé působí atraktivně, i když každý jaksi sám za sebe. Každý z herců vytváří postavu jakoby nezávisle na ostatních, postavu nekomunikující s nikým jiným než se sebou samou. V tom důsledku sledujeme přehlídku skvělých typů, nijak nerozvedených a vzájemně se neovlivňujících. Každá z postav je ve filmu sama a za sebe, přičemž nahlédnutí do dílu samoty hlavního hrdiny v podání Davida Švehlíka je přirozeně nejhlubší. Jeho postava ale působí jakoby uměle v poloze navenek pohledného chlapíka v nejlepších letech s bloudivým nitrem.

Na této úrovni zdařile asistuje Karel Zima coby poťouchle neprůstřelný archanděl Gabriel ve sněhobílé mikině s kapucou. Lidsky daleko živěji vyznívá venkovsky prostá Oliva makedonské herečky (Veronica Nedeska), i když nejzajímavější postavou filmu je Josefova kolegyně z práce Marie Durnové. Její kuchařka s beznadějně neutěšeným soukromým životem působí nejopravdověji navzdory malému prostoru možná proto, že je nejlidštější.

Ocas ještěrky je zvláštní film. Jeho snovou atmosféru a nejednoznačné významy ocení spíše ti hloubavější, kterým nebude vadit ono balancování na hranici reality a snu od začátku do konce.

Ocas ještěrky

Režie: Ivo Trajkov, Hrají: David Švehlík (Josef Bárta), Karel Zima (Gabriel),  Verica Nedeska (Oliva), Marie Durnová (kolegyně).

  • Ocas ještěrky autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/607/60613.jpg
  • Ocas ještěrky autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/607/60610.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na „něco menšího“ Pú pomyslel před sto lety. Nebyl to ale žádný med

Na Štědrý den roku 1925 se představil dnes jeden z nejslavnějších medvědů na světě. List London Evening News totiž otiskl povídku, kterou britský autor Alan Alexander Milne napsal o hračce svého syna. Hlavní hrdina se jmenoval Medvídek Pú. A i když tisíce dětských čtenářů hloupoučké zvířátko měly a mají rádi, těm nejbližším, včetně autora, přinesla jeho sláva i dost frustrace.
24. 12. 2025

Filmové písničky postupně lidoví, pohádky by se bez hudby neobešly

Česká televize na Štědrý den představí novou pohádku Záhada strašidelného zámku – v hlavních rolích s Oskarem Hesem a Sofií Annou Švehlíkovou. Hudbu k pohádce Ivo Macharáčka, bez níž by se přirozeně neobešla, složil Jan P. Muchow. Mnoho filmových písní z pohádek přitom časem zlidovělo a staly se přirozenou součástí repertoáru jejich interpretů. Mezi nimi třeba Kdepak ty ptáčku hnízdo máš z klasiky Tři oříšky pro Popelku nebo Miluju a maluju z Šíleně smutné princezny.
23. 12. 2025

Pařížský Louvre po krádeži šperků umístil na okna mříže

Pařížské muzeum Louvre nechalo nainstalovat mříže na okna galerie, kudy se dovnitř muzea před dvěma měsíci dostali lupiči, informuje agentura AFP. Při krádeži z 19. října pachatelé odcizili šperky v hodnotě 88 milionů eur (2,1 miliardy korun). Muzeum po loupeži zavádí přísnější bezpečnostní standardy.
23. 12. 2025

Zemřel Vince Zampella. Udával směr moderních videoherních stříleček

Při autonehodě v Kalifornii zemřel Vince Zampella, vývojář, který stál za řadou ikonických videoherních sérií, mimo jiné Call of Duty nebo nejnověji Battlefield. Zemřel ve věku 55 let při nehodě svého Ferrari na dálnici severně od Los Angeles. Úmrtí Zampelly potvrdila společnost Electronic Arts, vlastník herního studia Respawn Entertainment, které Zampella založil.
23. 12. 2025

Anděl Páně už dvacet let baví miliony „nenapravitelných hříšníků“

Od premiéry pohádky Anděl Páně uplynula letos dvě desetiletí. V televizi ji diváci viděli na Štědrý večer o rok později. Dnes už je tento příběh evergreenem vánočního programu, stejně jako pokračování, které vzniklo před dekádou. A tvůrci v čele s režisérem Jiřím Strachem a herci Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem od té doby dostávají otázky, jestli dojde i na Anděla Páně 3.
23. 12. 2025

Zemřel britský hudebník Chris Rea, bylo mu 74 let

Ve věku 74 let v pondělí ráno po krátké nemoci zemřel britský kytarista a zpěvák Chris Rea, sdělil portálu BBC a agentuře PA mluvčí rodiny. Hudebník s charakteristickým chraplavým hlasem se proslavil mimo jiné písněmi The Road to Hell, Julia či Driving Home For Christmas. Svou bluesrockovou tvorbu představil několikrát i v Praze.
22. 12. 2025Aktualizováno22. 12. 2025

KVÍZ: Nejen Pelíšky. Jak dobře znáte vánoční filmovou klasiku?

Ve svátečním programu České televize nemůže chybět ani tuzemská filmová klasika. Například Štědrý večer si už mnozí diváci ani nedovedou představit bez Pelíšků. A i letos pobaví během Vánoc oblíbené komediální tituly. Ověřte si v přiloženém kvízu, jak dobře je opravdu znáte.
22. 12. 2025

Třetí díl Avatara je v kinech, v plánu jsou další

Kina po světě i v Česku promítají film Avatar: Oheň a popel – další část jedné z nejdražších filmových sérií. Oscarový režisér James Cameron má v plánu další dvě pokračování, osud náročného projektu je ale nejistý.
21. 12. 2025
Načítání...