Je velmi těžké popsat děj filmu Ocas ještěrky. Jeho začátkem i koncem je vnější situace devětadvacetiletého Josefa Bárty, který se možná vlivem nepříznivé věštby z dětství či aktuálně neutěšené rodinné situace ocitá zcela sám a bez prostředků. To, co se děje mezi oběma mezníky, je spíše existenciální hrdinovo hledání sebe sama za pomoci archanděla Gabriela v lidské podobě ve snově obrazové formě.
Josef a Gabriel ve městě i na venkově
Hrdinovo vnitřní putování od sebe k sobě je vyjádřeno prostředím, která prochází. Zpočátku se Josef nachází na pražském žižkovském sídlišti v podobě lidského mraveniště, snímaného hlavně v noci, což ještě zdůrazňuje jeho osamělost. Tento pocit vyvržení z lidské společnosti je zdůrazněn i prostředím opuštěné dílny technických přístrojů, kam za hrdinou zavítá jen podivný chlapík v bílé mikině s příznačným jménem Gabriel. Tento archanděl v lidské podobě Josefa po celou dobu doprovází, i když dlouho není jasné, zda mu pomáhá nebo škodí.
Navenek je Gabriel průvodcem pasivním, ale v rozhodujících chvílích instinktivně odvrací hrozící překážky. Nejedná se jenom o zaplacení Josefova dluhu na diskotéce, ale i o archandělovo varování vůči počínajícímu vztahu mezi hrdinou a jeho kolegyní z práce, zoufale toužící po troše lásky. Gabriel se zdá Josefa provokovat k činnosti, přitom do ní sám nijak aktivně nezasahuje. Možná představuje Josefovo svědomí, zvolna se probouzející k sobě.
Městská temnota první části filmu je posléze vystřídána poeticky vykresleným prostředím venkova, kde Josef objevuje možné řešení své osobní situace v podobě dívky Olivy. Záhy se zaplétá i do její složité situace s alkoholickým otcem a grobiánským ex-přítelem. Ať se hrdina vrhne, kam chce, nemůže se zkrátka zbavit onoho zlověstného symbolu věštby, zosobněné reálnou všudypřítomností poťouchle pasivního Gabriela a snu svého skoku z mostu do vody. Vnitřní nejasné putování k sobě se zdá být úspěšné ve finální scéně, kdy hrdina přisedá do autobusu ke krásné přítelkyni, slibující nový a hlavně minulostí nezatížený začátek.
Scénář a režie jako ocas ještěrky
Umělecky ambiciózní projekt filmu, pohybujícím se na pomezí reality a snu je bohužel nejasně neuchopitelný jako ocas ještěrky. Chcete-li se na ní podívat zblízka, ještěrka s sebou mrskne a zmizí, takže si kolikrát ani nejsme jisti, že jsme ji viděli. Film působí velmi napínavě a v mnohém jinotajně, což se bohužel absencí vnějšího děje trochu omrzí. Ke zmatku monotónní stylové snovosti navíc přispívá i nesourodost stylová. Část městská a venkovská připomínají jakoby dva rozdílné filmy, spojené omylem střihače dohromady. Po strastiplném vnitřním putování hrdiny k sobě samému vyznívá trochu jako z nouze ctnost nepříliš přesvědčivý konec, kdy hrdina zázračně potkává krásnou dívku v posledních několika záběrech náhodou v autobuse.
Ačkoliv nelze upřít tvůrcům velkou odvahu v realizaci takto složitého námětu, navíc v podmínkách současné komerční produkce, stylová nesourodost filmu bohužel škodí a to po stránce obsahové i vizuální.
Postavy:
Obecně lze říci, že herečtí představitelé působí atraktivně, i když každý jaksi sám za sebe. Každý z herců vytváří postavu jakoby nezávisle na ostatních, postavu nekomunikující s nikým jiným než se sebou samou. V tom důsledku sledujeme přehlídku skvělých typů, nijak nerozvedených a vzájemně se neovlivňujících. Každá z postav je ve filmu sama a za sebe, přičemž nahlédnutí do dílu samoty hlavního hrdiny v podání Davida Švehlíka je přirozeně nejhlubší. Jeho postava ale působí jakoby uměle v poloze navenek pohledného chlapíka v nejlepších letech s bloudivým nitrem.
Na této úrovni zdařile asistuje Karel Zima coby poťouchle neprůstřelný archanděl Gabriel ve sněhobílé mikině s kapucou. Lidsky daleko živěji vyznívá venkovsky prostá Oliva makedonské herečky (Veronica Nedeska), i když nejzajímavější postavou filmu je Josefova kolegyně z práce Marie Durnové. Její kuchařka s beznadějně neutěšeným soukromým životem působí nejopravdověji navzdory malému prostoru možná proto, že je nejlidštější.
Ocas ještěrky je zvláštní film. Jeho snovou atmosféru a nejednoznačné významy ocení spíše ti hloubavější, kterým nebude vadit ono balancování na hranici reality a snu od začátku do konce.
Ocas ještěrky
Režie: Ivo Trajkov, Hrají: David Švehlík (Josef Bárta), Karel Zima (Gabriel), Verica Nedeska (Oliva), Marie Durnová (kolegyně).
