Recenze: Gran Torino - starý bourák v nové době

Clint Eastwood je legendou filmového plátna o sobě. V poloze herecké vytvořil bezpočet svérázných typů s nekompromisním postojem vůči bezpráví, připomeňme alespoň sérii kriminálek o drsném Harrym nebo řadu tzv. spaghetti westernů Pro hrst dolarů (1964) a Pro pár dolarů navíc (1965). Jako režisér je navíc držitelem 2 Oskarů za filmy Nesmiřitelní (1992) a Million Dollar Baby (2004) a tvůrcem bezpočtu dalších skvělých filmů. Nyní je mu 78 let a přichází s titulem, ve kterém nejen hraje, ale navíc ho i režíruje.

Lid vs. Walt Kowalski

Walt Kowalski je osamělý zatrpklý veterán z korejské války, žijící ve světě, kterému nerozumí a který nemá rád. Vlastní rodina čeká, až bude konečně dědit tu trochu, co se Waltovi podařilo za dlouhý život získat. A navíc ho stále obtěžují „ty žlutý rákosníci" od vedle. Waltův život se zpravidla odehrává na verandě malého rodinného domu s plechovkou piva v ruce. Koneckonců, co mu také v jeho věku a situaci zbývá…

Věci se dají do pohybu v okamžiku, kdy se mu kdosi pokusí ukrást z garáže chloubu jeho majetku, kterým je výstavně ošetřený automobil -  veterán Gran Torino z roku 1972. Ve Waltovi se probudí bojovné pudy válečného veterána a schopnost postavit se záludným protivníkům a především sám sobě tváří v tvář.

Film Gran Torino je velmi upřímný. Především je o osamělosti stáří a neschopnosti navázat kontakt se současným světem. Walt Kowalski se totiž vyjímá ve srovnání s mladšími generacemi podobně jako jeho stylový bourák Gran Torino mezi unifikovanými kraksnami současných silnic. Je krásný a svým způsobem jedinečný, i když staršího roku výroby.

Dojem hrdinovy izolace posiluje i jeden z nejsilnějších motivů příběhu - situace pokrytecké rodiny, které záleží více na Waltově majetku, než na něm samém. Ačkoliv se nám zpočátku zdá, že vina je na straně mrzoutského hrdiny, kterému není nic dost dobré, brzy se ukazuje, že se jedná spíše o postoj tvrdohlavého vzdoru vůči pohrdání ze strany jeho mladších rodinných příslušníků. On totiž ještě nepatří do starého železa, kde by ho syn a především jeho manželka nejraději viděli. Walt není zlý, prostě ho to všechno jenom štve. V tu chvíli si Kowalski získá naše sympatie - z původně negativního hrdiny ve stylu nabručených starců, jaké potkáváme v nekonečném počtu na ulicích, se vyklube člověk, a zajímavý člověk.

I tato situace podtrhuje hrdinovo odtržení od reality nejen se současností, ale i v rámci své vlastní rodiny. Kdo by v tu chvíli řekl, že jeho největším přítelem se stane ten „žlutej rákosník od vedle, kterej se mu pokusil ukrást auto." Film Gran Torino je totiž především o tom, že přátele zpravidla nalézáme zcela jinde, než bychom to čekali a ti, kdo se zdáli nejdál, mohou být nejblíž.

Dalším motivem filmu je rasová otázka soužití rozdílných etnik, v současnosti ožehavé téma. Připomeňme třeba jen aktuálně neřešitelný konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Film velmi přímým a přitom srozumitelně moudrým způsobem ukazuje, že problém je spíše v lidech než rasách navzdory tomu, že řada jedinců se snaží rasovou nevraživost zneužít ve svůj prospěch. Walt Kowalski v Eastwoodově podání proto působí jako pevný solitér, který ač se zdá být rasově nesnášenlivý, svým smyslem pro spravedlnost nakonec bezpečně oddělí zrno od plev. A to tak, že zůstane jen zrno.

Aby toho nebylo dost, Gran Torino je také filmem o vztahu mezi otcem bez syna a syna bez otce. Starý muž se tím vlivem mladě otevírá světu, zatímco mladý zraje a stává se zralým. Waltovu smíření se světem odpovídá jedna ze závěrečných scén, kdy se po neustálém odmítání rozhodne vyzpovídat otci Janovichovi. Tento pastor za hrdinou neustále dochází, protože slíbil Waltově zesnulé manželce, „že se o něj postará." Hrdinovo smíření se světem a především se sebou samým vyvrcholí v překvapivé závěrečné scéně konečného zúčtování…

Starý bourák v nové době

Film Gran Torino je výjimečný v každém směru. Nabízí především závažný scénář bez touhy šokovat s úsporností bez nutkání spěchat. A dále je zde samozřejmě Clint Eastwood, kterého jsme ještě nikdy neviděli pohrávat si s takovým nadhledem nejen s úvahami nad stavem současného světa, ale především nad sebou samým. Je pastvou sledovat hercovo výrazivo se škálou od tvrdě zakyslých ksichtů plných hnusu až po účastnou citlivost, s jakou pomáhá bližnímu svému, i když by se na to mohl vykašlat jako většina ostatních. Nejsilnějšími okamžiky jsou ale pohledy herce do sebe sama, kdy Kowalski kritizuje Walta a Eastwood Clinta. Jedná se o lidsky neobyčejně upřímnou výpověď o vlastní přiznané nedokonalosti, představenou přímo a bez příkras. Film jako by v těch okamžicích přestával být hraným a stával se dokumentem o životě jednoho člověka, možná člověka obecně.

A právě proto hodnotím tento starý bourák v nové době jako jeden z nejlepších filmů za uplynulý rok. Prostě Gran Torino, co dodat?

Celkové hodnocení: 100%

  • Gran Torino autor: Warner Bross.Entertainment s.r.o., zdroj: Warner Bross.Entertainment s.r.o. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/813/81285.jpg
  • Gran Torino autor: Warner Bross.Entertainment s.r.o., zdroj: Warner Bross.Entertainment s.r.o. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/813/81282.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Cibulka a Jagelka se s Klempířem neshodli. Mají se ale sejít znovu

Moderátor Aleš Cibulka a moderátor, dabér a herec Michal Jagelka sdělili, že se při úterním jednání s ministrem kultury Oto Klempířem (za Motoristy) v jednotlivých tématech neshodli. Probírali mimo jiné poplatky za televizi a rozhlas nebo Klempířovu někdejší spolupráci se Státní bezpečností. Diskuze nicméně byla podle dvojice umělců korektní. Před prázdninami by se měli s ministrem sejít znovu, řekli po setkání.
před 17 hhodinami

Devadesátník Smoček napsal hru o tom, co má v životě smysl

Spoluzakladatel Činoherního klubu Ladislav Smoček napsal novou hru. Třiadevadesátiletý režisér a dramatik nastudoval na této pražské scéně inscenaci Hermína. Do hlavních rolí obsadil Andreu Černou, Ondřeje Vetchého nebo Vladimíra Javorského.
před 20 hhodinami

Divadla vítají růst platů. Někteří zřizovatelé s tím nepočítali

Divadlům kvůli navýšení platů v kultuře chybí ve schválených rozpočtech na letošní rok miliony korun. Vláda chce pracovníkům v kultuře od dubna zvýšit platy o devět procent. Zřizovatelé, případně poskytovatelé dotací, s navýšením sice počítali, nikoli však v takovém rozsahu.
včera v 08:00

Umělci se Klempíře v divadle nedočkali, dva za ním půjdou na ministerstvo

Umělci, kteří pozvali ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy) na pondělní veřejnou debatu do pražského divadla Palace, akci po 16:00 ukončili. Klempíř se nedostavil. Moderátoři Aleš Cibulka a Michal Jagelka jako dva z těch, kteří ministra zvali, však přijali jeho pozvání k úterní debatě na resortu za zavřenými dveřmi. S Klempířem chtějí mluvit hlavně o budoucnosti Českého rozhlasu.
9. 2. 2026

Katar chce být i kulturním centrem, peníze na to má

Největší světový organizátor veletrhů moderního a současného umění Art Basel rozšířil svou franšízu na Blízký východ. V katarském hlavním městě Dauhá skončil před pár dny vůbec první ročník této akce. Podle znalců trhu s uměním může oblast Perského zálivu kompenzovat poklesy prodejů na západních trzích. A zároveň veletrh potvrzuje snahy katarské metropole stát se předním kulturním centrem.
9. 2. 2026

Filmoví kritici vyzdvihli Sbormistra

Nejlepším snímkem roku 2025 je podle Cen české filmové kritiky drama Sbormistr. Získalo dvě ocenění, stejně jako snímky Otec a Letní škola, 2001.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Brejchová byla nezapomenutelnou filmovou hvězdou, shodli se herci i politici

Jako na opravdovou hereckou hvězdu a ikonu českého a československého filmu vzpomínali v sobotu herečtí kolegové na Janu Brejchovou, která zemřela ve věku 86 let. Připomněli její talent, krásu i nezapomenutelné role. Hold legendární herečce a upřímnou soustrast její rodině vyjádřili také prezident Petr Pavel či premiér Andrej Babiš (ANO). Její úmrtí po dlouhé nemoci oznámili pozůstalí v pátek.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Zemřela „česká Bardotka“ Jana Brejchová

Ve věku 86 let zemřela po dlouhé nemoci herečka Jana Brejchová, oznámila její dcera Tereza Brodská podle serveru iDNES. Svoji první filmovou roli dostala už ve třinácti letech a brzy se zařadila mezi nejvýraznější a nejobsazovanější české filmové herečky. Pro její krásu se jí přezdívalo „česká Bardotka“. To vše přesto, že se celý život potýkala se svou plachostí a ostychem.
6. 2. 2026Aktualizováno6. 2. 2026
Načítání...