Radim Kratochvíl strana 2 z 2

Nejnovější film Jana Hřebejka je adaptací literárních povídek Michala Vievegha „Povídky o manželství a o sexu". Tato autorská spolupráce ve spojení s režisérovým osvědčeným hereckým ansámblem (Jiří Macháček, Emílie Vašáryová, Pavel Liška, Roman Luknár, Simona Babčáková) a řadou známých tváří (Karel Gott, Hana Hegerová Těžkej Pokondr, Ester Janečková, novácké rosničky) měla být sázkou na jistotu, ale vyznívá nejistě.

Režisérka Michaela Pavlátová je známá v naší kinematografii převážně jako autorka animovaných filmů. Pro svůj celovečerní debut si zvolila příběh osamělé dívky Ofky, bloudící v pracovním i osobním životě. Za výjimečně přirozené herecké výkony byli oba představitelé hlavních rolí Martha Issová a Jiří Mádl oceněni cenou za nejlepší mužský a ženský herecký výkon na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Autorský záměr natočit válečný film v podmínkách současné české kinematografie, financované víceméně bez podpory státu, je určitě činem hodným pozornosti. A to i z toho důvodu, že se jedná o téma, které se vrací k téměř zapomenuté a dnes nepříliš připomínané myšlence hrdinského boje českých vojáků za 2. světové války. Ve smršti teenagerských komedií, které kopírováním amerických vzorů tvoří páteř současného domácího mainstreamu, sympatický projekt národně vlasteneckého ražení zaujme.

V souvislosti s uvedením filmu Po svatbě se hovoří o renesanci skandinávského filmu. Dánská režisérka Susanne Bierová v něm nastavuje současnému divákovi zrcadlo, které stojí za pohled, s příznačnou severskou syrovostí.

Filmové adaptace básnického díla jsou v rámci české kinematografie spjaty se jménem kameramana a režiséra F. A. Brabce - po Kytici (2000) představuje zpracování klasické básně Máj, rozvedené do podoby celovečerního titulu. Autor filmu v minulosti proslul především jako významný kameraman řady režisérů (Jan Svěrák, Irena Pavlásková) a úspěšně se prosadil i na poli reklamy a hudebních klipů. V Brabcově režijní práci je kameramanská dominance obrazu nad příběhem silně znát už od jeho autorské prvotiny Král Ubu (1996). V případě Máje je důraz na vizualitu ještě výraznější než u filmu Kytice, která se podle Erbenovy předlohy skládá z několika příběhů.

Helena Třeštíková patří mezi naše přední dokumentaristky a to nejen díky svému projektu "Manželské etudy po 20 letech", který je aktuálně reprízován na obrazovce České televize. Koncept časosběrného sledování osudů vybraného jedince uplatňuje i ve svém projektu René, kde se po dobu 20 let (cca 1988-2008) zaměřila na osudy sociálně problémového člověka s ambicí zaujmout i na filmovém plátně.

Od prvního vystoupení britských The Rolling Stones 12. června 1962 uběhlo mnoho let, a přesto kapela téměř v nepozměněné podobě působí dodnes. Z rockového protipólu hudby Beatles se vyvinula kultovní skupina, která je schopná do dnešních dnů zaujmout publikum napříč věkovými kategoriemi od nejstarších po nejmladší. Je svůdně vnímat "Stouny" v podobách rozjetých šedesátníků jako hudební ikony, přesto udivuje, jakým způsobem dokážou divácky strhnout tady a teď navzdory svému věku, legendám a dalším více či méně nedůležitým souvislostem. Nejde tu jen o lásku a hravost, s jakou si tito zasloužilí muzikanti koncert užívají, ale výsledný dojem tu graduje se strhující obsesí nadlidských rozměrů podat ten nejlepší možný výkon jako by to bylo naposled…

Fenomén "nejdražších filmů všech dob" má v naší československé kotlině dlouholetou historii už od němého velkofilmu Svatý Václav z roku 1929, natočeném u příležitosti svatováclavského milénia jako reprezentativní pomník našeho patrona za rovných milion korun. Doba pokročila a máme tu další rekord, tentokrát v podobě legendami opředeném příběhu o nechvalně proslulé čachtické paní s rozpočtem 300 milionů korun, financovaných ze zdrojů několika evropských zemí (Česko, Slovensko, Velká Británie, Maďarsko) s ambicí zaujmout doma i v zahraničí. Otázkou je, proč vlastně natáčet v podmínkách více či méně menší evropské produkce velkofilm a vytvářet pomyslnou konkurenci Hollywoodu, který bude vždy disponovat desateronásobně vyššími rozpočty.

U nejnovější letní komedie František je děvkař lze vznést mnohá pro a proti. Především jde o poměrně zábavnou komedii, která nikdy nenudí, i když na druhé straně nepřekvapí a vyznívá moralistně do ztracena. Popsat zábavnou formou příběh jednoho sukničkáře je námět z diváckého hlediska velmi lákavý. Přesto lze vycítit jistou bezradnost autorů nad otázkou, jestli se ponořit do hlubších úrovní popisu složitosti mezilidských vztahů nebo bezpečně ustrnout na komice zjednodušujícího pohledu. Uvedený rozpor se nepodařilo na začátku vyřešit, což se promítlo i do výsledné podoby díla - na dobrou komedii je titul příliš vážný, na závažné drama zase příliš povrchní. Na této hraně průměrnosti je titul filmaři bedlivě hlídán, přestože potenciál námětu slibuje více, než je nám představeno.

Divadelní inscenace Dostojevského Bratrů Karamazových, inspirovaná dramatickou úpravou Evalda Schorma, se hraje v Dejvickém divadle už od roku 2000. Její podoba, včetně hereckého obsazení, inspirovala režiséra Petra Zelenku k natočení filmu o skupině herců, kteří toto představení zkoušejí v obrovské tovární hale kdesi v Polsku.

Letní komedie debutujícího režiséra Tomáše Bařiny nás zavádí do poeticky proteplené Moravy, země oplývající krásnými slečnami i chlapáckými chasníky, ale hlavně dobrým vínem. Alespoň takto je tato krajina ve filmu ideálně prezentována po způsobu francouzské Provence nebo jižní Itálie spolu s dojemně melodickou skladbou skupiny Kryštof a zpěvem Richarda Krajča.

Příběh nás zavádí do idylické venkovské krajiny, kde se odvíjí tragédie hlavní trojice postav (ve scénáři jsou označeny metaforickými jmény Učitel, Marie, Chlapec) se šťastným koncem. Důležitým elementem filmu je příroda, která vytváří dominantní vizuální rámec i podtext vyprávění. Tím je ponor do lidských vztahů až na přírodní, „animální“ úroveň lidských vztahů a hledání lásky. V případě Učitele se jedná o potlačenou homosexualitu, u Marie o zoufalou osamělost a u Chlapce neschopnost vyrovnat se se ztracenou láskou.

Už úvodní titulková sekvence rukou natahujících kondomy na testovací kolík mnohé napovídá o cílovém divákovi, pro kterého je film určen. Titul lze označit za typickou teenagerskou komedii s přesahy sond do oblasti podvědomí a filozofie, zpracovaných v lehké nadsázce, místy až v parodii. Hlavní dějová linie je velmi jednoduchá a sama o sobě vystačí na tuctovou mládežnickou tragikomedii s nechtěným početím.