Filmové adaptace básnického díla jsou v rámci české kinematografie spjaty se jménem kameramana a režiséra F. A. Brabce - po Kytici (2000) představuje zpracování klasické básně Máj, rozvedené do podoby celovečerního titulu. Autor filmu v minulosti proslul především jako významný kameraman řady režisérů (Jan Svěrák, Irena Pavlásková) a úspěšně se prosadil i na poli reklamy a hudebních klipů. V Brabcově režijní práci je kameramanská dominance obrazu nad příběhem silně znát už od jeho autorské prvotiny Král Ubu (1996). V případě Máje je důraz na vizualitu ještě výraznější než u filmu Kytice, která se podle Erbenovy předlohy skládá z několika příběhů.
Je pozdní večer, první máj… aneb dominance obrazu nad příběhem
Sledování filmu Máj je velmi příjemné, až okouzlující. Barvitá kamera efektně strhává ve scénách přírodních i morbidních. V počátcích vyprávění se jedná hlavně o důraz na poetičnost kopcovitého kraje a jeho obyvatel, později o záhrobní vize v souvislosti s blížící se Vilémovou popravou. Pro tento účel je využito nespočet kameramanských triků, které v míře efektnosti místy hraničí až s kýčem sterilní dokonalosti televizní reklamy. Tento podtext je přítomen v průběhu celého filmu hlavně proto, že nahrazuje či překrývá obsahové nedostatky.
Báseň osudové lásky mezi Vilémem a Jarmilou, citovaný základ filmu, působí v režisérově podání zdlouhavě v podívané, která je nesčetněkrát nastavována opojně efektními záběry lahodícím oku, nikoliv však hlavě.
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pominou… aneb typy namísto postav
Postavy zde nejsou lidmi, ale spíše určenými typy (Milovník Vilém, Milá Jarmila, Manžel Jarmily - Vilémův otec, Farář, Kat), které jsou nezměněným básnickým textem stylizovány do nepřirozené podoby. Zdá se, že herci slouží jen jako modely k Brabcově kameramanské exhibici. Bohužel ani výběr protagonistů zcela nevystihuje představené typy - loupežníci působí dojmem party neškodných kamarádů ze střední školy, Jarmila připomíná němé modelky z titulní strany časopisu Esquire, Kat divného chlápka, který stále na něco civí… Mezi postavami a jejich herci nedochází k interakci.
Máj
(2008), 80 min
Režie: F. A. Brabec
Hrají: Matěj Stropnický (Vilém), Sandra Lehnertová (Jarmila), Jan Tříska (Kat), Juraj Kukura (otec Schiffner), Vladimír Javorský (Farář)
Z hlediska diváka narůstá pocit nedůvěry z umělosti předváděného. Spíše než příběh nešťastné lásky chtě nechtě sledujeme krásy přírody, půvaby Sandry Lehnertové coby krásné Jarmily či klipovou efektnost hororového reje duchů před popravou Viléma. Problémem je, že tyto obrazy jsou obsahově prázdné a nedrží pospolu. Vzniká dojem návštěvníka galerie, sledujícím jednotlivě oddělené obrazy-scény na určité společné téma. Tyto jednotlivosti stojí za pozornost, ale chybí tu společná linka, která by sled stmelila do souvislejšího celku.
Přestože ve filmu vystupuje řada českých významných herců (Jan Tříska, Vladimír Javorský), jejich individuální zralé výkony působí v této dominantně obrazové stylizaci osamoceně, typové postavy nedávají prostor hercům k živějšímu rozehrání své osobitosti.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj… aneb hudba Support Lesbiens v nezkrocené Brabcově kameře
Jedna z nejúspěšněji zvládnutých složek filmu je vedle kamery hudba, vytvořená rokově punkovou kapelou Support Lesbiens. Melodie podbarvující celek vytvářejí sugestivní romantické, děsivé i kajícně kostelní nálady a znějí v uších i po odchodu z kina.
Máj nenabízí o mnoho více, než příjemně strávený čas, ve kterém jako by tvůrci diváka nabádali: „Seďte, bavte se, ale moc nepřemýšlejte,“ a to je možná i vzhledem k odkazu Kytice trochu škoda. F. A. Brabec pro mne zůstává skvělým kameramanem a odvážným člověkem, který má své řemeslo vášnivě rád a to i na úkor kvality svého filmu.
Celkové hodnocení: 60 %
