Recenze: Po svatbě – Dánské zrcadlo našeho života

V souvislosti s uvedením filmu Po svatbě se hovoří o renesanci skandinávského filmu. Dánská režisérka Susanne Bierová v něm nastavuje současnému divákovi zrcadlo, které stojí za pohled, s příznačnou severskou syrovostí.

Indie vs. Dánsko - Východ vs. Západ

Hlavní hrdina příběhu Jacob pracuje jako humanitární pracovník v indické škole pro opuštěné děti. Ulice této asijské země jsou plné odpadků a chudoby, kontrastně hraničící s konzumním luxusem západu kodaňského podnikatele Jorgena. Na první pohled banální srovnání obou světů se brzy zauzluje v ryze intimní rovině. Bohatý Jorgen hodlá sponzorovat Jacobův humanitární projekt jen za předpokladu, že se dostaví osobně do Dánska. Pozvání působí jako podnikatelova manipulace - během svatby Jorgenovy nevlastní dcery se ukáže, že jejím skutečným otcem je právě Jacob.

V tuto chvíli dosud nekonfliktní děj dramaticky houstne ve střetu pomyslného manželského trojúhelníku mezi Jorgenem, jeho ženou Helene a bývalým milencem - novopečeným otcem Jacobem. Obsahová vynalézavost filmu tkví ve schopnosti několikrát diváka překvapit nečekaným dějovým obratem, čímž udržuje pozornost od začátku do konce. To, co se zpočátku jeví jako zvrácená manipulace znuděného kapitalisty Jorgena, se časem ukáže být činem obětavým - těžce nemocný Jorgen přivádí úmyslně Jacoba ke své rodině, aby se o ni postaral namísto něj, na oplátku mu nabízí astronomický příspěvek do jeho humanitárního fondu.

Jednoduché srovnání hospodářských podmínek života na obou kontinentech dostává prostřednictvím bolestně intimního vhledu do nedořešených traumat postav další, hlubší rozměr - srovnáním způsobu života současné Indie a Dánska, potažmo jižní Asie a západní Evropy. Především se jedná o absurditu luxusního života podnikatele Jorgena včetně prosperující firmy, luxusního auta, obrovské vily se zahradou a zdáním dokonalé rodiny. Pod povrchem se brzy vše jeví o poznání komplikovanější - tato dvojtvářnost či přetvářka západního způsobu života tu vyznívá negativně v kontrastu s ubohým, ale prostě svobodným životem indických dětí.

Přeneseně lze sledovat hrdinovo putování z Indie do Evropy jako morální zkoušku jeho vnitřní čistoty ve světě, který ho vtahuje do komplikované hry přetvářky a klamu, plného skrytých motivací, kde se zcela neorientuje. Proto lze mluvit o zrcadle, nastaveném skrze indické hledí našemu způsobu života v odraze, který nevyznívá příliš lichotivě. Nejedná se o moralizování - spíše o nemilosrdný vhled do bolestné podstaty lidských vztahů se zdáním normálnosti.

Kinematografická „řeč těla“

Odhalování intimních vztahů postav se děje prostřednictvím filmově komorní „řeči těla“, kde jsou jednotlivé scény snímány formálně staticky, přesto mají vnitřní potenciál. Meditativní soustředění na detaily tváří, prokládaných záběry bezděčných pohybů těla, nám o podtextu napovídají více než dialog. Režisérku fascinují detailní záběry očí, jejichž prolínáním zjišťujeme Jácobovo otcovství s vdávanou dcerou ještě dříve, než je skutečně prozrazeno. Okamžiky letmých dotyků rukou dotvářejí pocity vnitřního souznění mezi postavami.

Tato kinematografická „řeč těla“ by samozřejmě nebyla myslitelná bez hereckých výkonů, které vytvářejí bohatý materiál, citlivě hnětený režisérkou. Hlavní hrdina v podání Madse Mikkelsena vytváří autentický obraz vyrovnaného muže s vnitřním posláním, který se zvolna noří do komplikované situace manželského trojúhelníka a vytváří možnost srovnání životního stylu východu a západu. Rolf Lassgard v roli  podnikatele Jorgena představuje mistrně chameleonské portréty od tvrdého manipulátora bez skrupulí, přes obětujícího se praktika se zájmem o budoucnost své rodiny až k vnitřně zlomenému člověku s hrůzou z konce svého života, jeho výkon strhává, až děsí. Za hlavními herci v ničem nezaostávají Helena (Sidse Knudsenová) a její dcera Anna (Stine Christensenová) coby hrdinky vnitřně rozpolcené mezi lásku k otčímovi a sympatii k znovunalezenému otci.

Režisérka Susanne Bier přesvědčuje výjimečně komplexním dílem, které nám rozkrývá drama manželského trojúhelníku, povýšené do obecnějšího zamyšlení nad způsobem našeho života. Její zrcadlo nepůsobí příjemně, ale zcela určitě zdravě sebekriticky. Někdy neškodí podívat se do něj s otevřenýma očima.

Po svatbě

Režie: Susanne Bier

Hrají: Mads Mikkelsen (Jacob), Rolf Lassgard (Jorgen Hannson), Sidse Babett Knudsenová (Helene Hannsonová), Stine Fischer Christensenová (Anna Hannsonová) 

Celkové hodnocení: 80 %

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Klíčníci vyzvedli české korunovační klenoty

Ve svatovítské katedrále se v pondělí odpoledne po roce znovu sešlo sedm klíčníků, kteří otevřeli dveře Korunní komory a vyzvedli z ní korunovační klenoty. Svatováclavská koruna, žezlo a jablko, které se používaly při korunovaci českých králů, budou od úterý vystavené ve Vladislavském sále Pražského hradu. První čtyři dny si je budou moci prohlédnout školáci, od soboty 19. září do pondělí 28. září se výstava otevře veřejnosti.
14:32Aktualizovánopřed 6 mminutami

Kostková a Eben budou moderovat StarDance naposledy

Letošní řada taneční soutěže StarDance bude poslední, kterou budou moderovat Tereza Kostková a Marek Eben. Moderátorská stálice to oznámila při představování letošních novinek. První taneční večer odvysílá Česká televize v sobotu 10. října.
12:27Aktualizovánopřed 3 hhodinami

VideoTočím pro sebe jako diváka za deset let, říká Hřebejk

Od režiséra Jana Hřebejka vysílá Česká televize aktuálně seriál Na tělo o současných padesátnících, vedle toho Hřebejk chystá Jobovku, tedy příběh pražské rodiny, která se přestěhuje na venkov. „Každý, kdo se na to bude dívat, to bude posuzovat podle svých zkušeností,“ podotkl Hřebejk v Interview ČT24 k diváckému přijetí svých počinů. Při natáčení vede dialog sám se sebou jako potenciálním divákem a ptá se, jestli ho film či seriál bude bavit i za deset let. To se mu stalo při zhlédnutí jeho celovečerního debutu Šakalí léta. Naopak snímek Medvídek podle něho mohl dopadnout lépe.
před 4 hhodinami

WP: Kennedyho centrum je na pokraji bankrotu

Kennedyho centrum pro múzická umění ve Washingtonu je na pokraji bankrotu a už v úterý by mohlo zavřít. Napsal to v neděli deník The Washington Post s odvoláním na vedení kulturního střediska, jehož vlastníkem je americká vláda.
před 13 hhodinami

Dostojevského román Bílé noci se stal nečekanou senzací na TikToku

Marcelo Nogueira není příliš zběhlý v klasické literatuře, přesto se i tento sedmadvacetiletý brazilský knižní influencer nechal zlákat románem Fjodora Michajloviče Dostojevského Bílé noci – příběhem z 19. století o lásce a osamění, který se nyní stal nečekanou senzací na TikToku, napsala agentura AFP. Dostojevského příběh snílka, který se při procházce Petrohradem setká s mladou ženou, do níž se šíleně zamiluje, se tak v Brazílii stal bestsellerem téměř 180 let po svém vydání.
včera v 16:35

VideoInspiroval Hrabala i underground. Vycházejí poslední Sebrané spisy Ladislava Klímy

Spisovatel a filozof Ladislav Klíma inspiroval řadu dalších umělců, včetně Bohumila Hrabala nebo představitelů undergroundu. Před třiceti lety vyšel první díl jeho spisů v nákladu přes tisíc kusů. Poslední díl jeho Sebraných spisů vychází nyní. Obsahuje překlady dramat, Klímovy divadelní hry i dramata, která napsal spolu s Arnoštem Dvořákem. Například satiru Matěj Poctivý. Jde o kritiku prvorepublikové společnosti, která byla uvedena v Národním divadle v roce 1922. Stažená byla téměř ihned po premiéře. Klíma byl těžký kuřák a alkoholik, který zemřel v roce 1928 v devětačtyřiceti letech na tuberkulózu. Jeho teď už kompletně vydané spisy čítají téměř šest tisíc stran.
včera v 10:00

Zlatého lva získala v Benátkách Woman Unknown, porota ocenila dokument Naza

Hlavní cenu Zlatého lva na 83. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách získalo v sobotu historické drama Woman Unknown (Neznámá žena) dánsko-egyptské režisérky Mayi el-Toukhyové. Zvláštní cenu poroty pak obdržel dokumentární film Naza izraelských novinářů Juvala Abrahama a Rachel Szorové, v němž několik bývalých i současných izraelských vojáků anonymně vypovídá o zabíjení palestinských civilistů ve válce v Pásmu Gazy.
12. 9. 2026Aktualizováno12. 9. 2026

Nejen Louvre. Ve Francii přibývá krádeží uměleckých děl

Francie se v poslední době potýká s loupením uměleckých děl, bilance za poslední rok činí deset vykradených muzeí. Naposledy zmizely dva obrazy impresionisty Pierra-Augusta Renoira, přičemž totožnost pachatelů ani osud vzácných pláten nejsou známé. Zloději v takovýchto případech většinou pracují na zakázku.
12. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.