V souvislosti s uvedením filmu Po svatbě se hovoří o renesanci skandinávského filmu. Dánská režisérka Susanne Bierová v něm nastavuje současnému divákovi zrcadlo, které stojí za pohled, s příznačnou severskou syrovostí.
Recenze: Po svatbě – Dánské zrcadlo našeho života
Indie vs. Dánsko - Východ vs. Západ
Hlavní hrdina příběhu Jacob pracuje jako humanitární pracovník v indické škole pro opuštěné děti. Ulice této asijské země jsou plné odpadků a chudoby, kontrastně hraničící s konzumním luxusem západu kodaňského podnikatele Jorgena. Na první pohled banální srovnání obou světů se brzy zauzluje v ryze intimní rovině. Bohatý Jorgen hodlá sponzorovat Jacobův humanitární projekt jen za předpokladu, že se dostaví osobně do Dánska. Pozvání působí jako podnikatelova manipulace - během svatby Jorgenovy nevlastní dcery se ukáže, že jejím skutečným otcem je právě Jacob.
V tuto chvíli dosud nekonfliktní děj dramaticky houstne ve střetu pomyslného manželského trojúhelníku mezi Jorgenem, jeho ženou Helene a bývalým milencem - novopečeným otcem Jacobem. Obsahová vynalézavost filmu tkví ve schopnosti několikrát diváka překvapit nečekaným dějovým obratem, čímž udržuje pozornost od začátku do konce. To, co se zpočátku jeví jako zvrácená manipulace znuděného kapitalisty Jorgena, se časem ukáže být činem obětavým - těžce nemocný Jorgen přivádí úmyslně Jacoba ke své rodině, aby se o ni postaral namísto něj, na oplátku mu nabízí astronomický příspěvek do jeho humanitárního fondu.
Jednoduché srovnání hospodářských podmínek života na obou kontinentech dostává prostřednictvím bolestně intimního vhledu do nedořešených traumat postav další, hlubší rozměr - srovnáním způsobu života současné Indie a Dánska, potažmo jižní Asie a západní Evropy. Především se jedná o absurditu luxusního života podnikatele Jorgena včetně prosperující firmy, luxusního auta, obrovské vily se zahradou a zdáním dokonalé rodiny. Pod povrchem se brzy vše jeví o poznání komplikovanější - tato dvojtvářnost či přetvářka západního způsobu života tu vyznívá negativně v kontrastu s ubohým, ale prostě svobodným životem indických dětí.
Přeneseně lze sledovat hrdinovo putování z Indie do Evropy jako morální zkoušku jeho vnitřní čistoty ve světě, který ho vtahuje do komplikované hry přetvářky a klamu, plného skrytých motivací, kde se zcela neorientuje. Proto lze mluvit o zrcadle, nastaveném skrze indické hledí našemu způsobu života v odraze, který nevyznívá příliš lichotivě. Nejedná se o moralizování - spíše o nemilosrdný vhled do bolestné podstaty lidských vztahů se zdáním normálnosti.
Kinematografická „řeč těla“
Odhalování intimních vztahů postav se děje prostřednictvím filmově komorní „řeči těla“, kde jsou jednotlivé scény snímány formálně staticky, přesto mají vnitřní potenciál. Meditativní soustředění na detaily tváří, prokládaných záběry bezděčných pohybů těla, nám o podtextu napovídají více než dialog. Režisérku fascinují detailní záběry očí, jejichž prolínáním zjišťujeme Jácobovo otcovství s vdávanou dcerou ještě dříve, než je skutečně prozrazeno. Okamžiky letmých dotyků rukou dotvářejí pocity vnitřního souznění mezi postavami.
Tato kinematografická „řeč těla“ by samozřejmě nebyla myslitelná bez hereckých výkonů, které vytvářejí bohatý materiál, citlivě hnětený režisérkou. Hlavní hrdina v podání Madse Mikkelsena vytváří autentický obraz vyrovnaného muže s vnitřním posláním, který se zvolna noří do komplikované situace manželského trojúhelníka a vytváří možnost srovnání životního stylu východu a západu. Rolf Lassgard v roli podnikatele Jorgena představuje mistrně chameleonské portréty od tvrdého manipulátora bez skrupulí, přes obětujícího se praktika se zájmem o budoucnost své rodiny až k vnitřně zlomenému člověku s hrůzou z konce svého života, jeho výkon strhává, až děsí. Za hlavními herci v ničem nezaostávají Helena (Sidse Knudsenová) a její dcera Anna (Stine Christensenová) coby hrdinky vnitřně rozpolcené mezi lásku k otčímovi a sympatii k znovunalezenému otci.
Režisérka Susanne Bier přesvědčuje výjimečně komplexním dílem, které nám rozkrývá drama manželského trojúhelníku, povýšené do obecnějšího zamyšlení nad způsobem našeho života. Její zrcadlo nepůsobí příjemně, ale zcela určitě zdravě sebekriticky. Někdy neškodí podívat se do něj s otevřenýma očima.
Po svatbě
Režie: Susanne Bier
Hrají: Mads Mikkelsen (Jacob), Rolf Lassgard (Jorgen Hannson), Sidse Babett Knudsenová (Helene Hannsonová), Stine Fischer Christensenová (Anna Hannsonová)
Celkové hodnocení: 80 %
GALERIE
Po svatbě