Recenze: František je děvkař – bezpečně nerozhodný film o nebezpečně nerozhodném muži

U nejnovější letní komedie František je děvkař lze vznést mnohá pro a proti. Především jde o poměrně zábavnou komedii, která nikdy nenudí, i když na druhé straně nepřekvapí a vyznívá moralistně do ztracena. Popsat zábavnou formou příběh jednoho sukničkáře je námět z diváckého hlediska velmi lákavý. Přesto lze vycítit jistou bezradnost autorů nad otázkou, jestli se ponořit do hlubších úrovní popisu složitosti mezilidských vztahů nebo bezpečně ustrnout na komice zjednodušujícího pohledu. Uvedený rozpor se nepodařilo na začátku vyřešit, což se promítlo i do výsledné podoby díla - na dobrou komedii je titul příliš vážný, na závažné drama zase příliš povrchní. Na této hraně průměrnosti je titul filmaři bedlivě hlídán, přestože potenciál námětu slibuje více, než je nám představeno.

František je děvkař, i když na to nevypadá

Film jednoduše pohádkovým způsobem prezentuje portrét člověka, úspěšného v profesním i soukromém životě, který toho chtěl příliš, a proto všechno ztratil. František byl úspěšný psycholog, jenomže hormonální nerovnováha v jeho těle způsobuje, že je neodolatelně váben svými pacientkami - příslušnicemi něžného pohlaví, což rozvrátí jeho úspěšný život. V okamžiku, kdy se jeden z případu provalí na veřejnost, František se ocitá v chaosu návratů k manželce, kaženém následujícími milostnými peripetiemi. Materiálně hrdina přichází o všechno včetně lékařské licence, takže je nucen bydlet u maminky s mentálně zaostalým bratrem, u něhož si přivydělává v servisu jako učitel autoškoly.

Rozpolcený sukničkář František v podání Josefa Poláška je velmi vzdálen prototypu drsňáka ve stylu Jamese Bonda. Naopak se jedná o mile roztržitého muže na úrovni romantického dítěte, ovládaném aktuálním lákadlem. Problém je, že o životě Františka coby úspěšného a sebevědomého terapeuta duše a zejména těla se toho mnoho nedozvídáme, protože hned na začátku příběhu dochází k jeho společenské degradaci. Očima diváka sledujeme rozpolceného člověka, který neví, jestli zůstat u manželky nebo u přítelkyně, s problémem najít práci a vyřešit svou situaci s pobytem u laskavě komandující matky - tato vnitřní nerovnováha zaplétá inteligentního, ale v životě nepraktického hrdinu do řady komických situací, čemuž přispívá i autenticky nejistý výkon herce Poláška. Hrdina příběhu František z tohoto pohledu není děvkař, spíše politováníhodná oběť okolností, která nepůsobí příliš svůdně.

Postavy na šachovnici mezilidských vztahů

Celková struktura filmu působí do jisté míry promyšleně, ale hlavně schematicky, předvídatelně. Ostatní postavy (manželka Eliška, matka, nápadník Martin, milenka Natálie) jsou představeny na úrovni více či méně plochého typu, i když výrazově zdařile předvedeného. Scénář zkrátka protagonistům neposkytne více prostoru, než pevně vytyčenou škatulku, kterou nelze překročit, i když potenciál herců by na to pravděpodobně měl, což se týká nejen Františka Poláška v hlavní roli. Postavy na úrovni neměnných šachových figurek jsou konfrontovány v nejrůznějších konfiguracích na téma mezilidských vztahů, ale nikterak nepřekračují „pravidla hry", žádná z nich diváka nepřekvapí neočekávaným tahem. V důsledku proto film končí podobně rozpačitě, jako začíná. Tvůrčí žánrová bezradnost nad tím, zda být komedií pro širší okruh diváků či hlubší studií rozporů současného muže přetrvává i v řadě zbytečných detailů jako je motiv domněle zemřelého otce, provozní detaily rozvodového řízení či vztahy na servisním pracovišti Františkova bratra, určených pouze k zahuštění schematického děje.

Televizní film

Naprostá statičnost dlouhých záběrů s minimem pohybů kamery a klasickým dialogovým křížovým střihem nenabízí vizuálně příliš mnoho nápaditosti, film působí spíše dojmem zdařilé televizní inscenace, omylem zbloudilé na velké plátno. Tato obrazová ztrnulost ještě podtrhuje onu schematickou šablonovitost v podstatě příběhu, uvedenou výše v případě vykreslení postav. Závěrem lze shrnout, že nový český film potěšil tvůrčí ambicí, která ale zůstala naplněna jen z poloviny nedostatkem odvahy. Přesto nenáročně pobaví, i když nenadchne.

František je děvkař - Režie: Jan Prušinovský, Hrají: Josef Polášek (František Soukenický), Ela Lehotská (Eliška Soukenická), Martin Pechlát (Viktor Outrata), Zdena Hadrbolcová (matka), Petra Nesvačilová (Natálie)

Celkové hodnocení: 60%

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knihovna ukradených nadějí vrací potomkům knihy obětí holocaustu

Projekt Knihovna ukradených nadějí si klade za cíl vrátit co nejvíce knih, jejichž majitelé přišli o život v koncentračních táborech, jejich příbuzným. Pracovníci brněnské židovské obce uložili na dvanáct tisíc svazků v provizorních prostorách, postupně je digitalizují a pátrají v nich po stopách, které by mohly pomoci identifikovat jejich původní majitele. Zatím se do rukou příbuzných dostaly dva.
před 2 hhodinami

Muse přepustili své jméno na sítích AI agentovi. Ironie, zní od fanoušků

Britská skupina Muse změnila názvy svých účtů na sociálních sítích. K čtyřpísmennému jménu přibylo slovo „band“. Důvodem je shoda jména kapely s názvem nového AI nástroje společnosti Meta. Část fanoušků nenechává bez komentáře ironii, že rockeři zpívající o úzkostech z rostoucího vlivu technologií ustoupili technologickému konglomerátu.
před 16 hhodinami

Hrad vystaví korunovační klenoty a připomene Habsburky na českém trůně

Pražský hrad opět veřejnosti zpřístupní české korunovační klenoty. A to v rámci výstavy, která sleduje osud těchto symbolů české státnosti počínaje nástupem Habsburků na český trůn před pěti sty lety.
před 18 hhodinami

V Benátkách uvedli film Naza o zabíjení Palestinců v Gaze

Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách měl premiéru očekávaný dokumentární film Naza o válce v Pásmu Gazy od izraelských tvůrců Juvala Abrahama a Rachel Szorové. Tvůrci na tiskové konferenci řekli, že chtěli ukázat, jak zevnitř vypadá izraelský systém zabíjení Palestinců. Ve filmu anonymně vystupují izraelští vojáci a příslušníci tajných služeb, kteří popisují plánování vojenských operací v Pásmu Gazy včetně toho, jak se počítá s civilními oběťmi, napsala agentura Reuters.
před 22 hhodinami

Závišův kříž vydal další tajemství. Vědci objevili druhou relikvii

Vědci při novém průzkumu Závišova kříže z vyšebrodského kláštera objevili další relikvii. Jde o část dřeva, která se podle badatelů po staletí dotýkala hlavní relikvie – údajného úlomku kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Výzkum zároveň přinesl nové poznatky o drahokamech i dalších relikviích ukrytých uvnitř památky.
10. 9. 2026

Goethe ano, Bauhaus ne. AfD si může vyzkoušet vlasteneckou kulturu v praxi

Po vítězství Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku zaznívají od zástupců německé kulturní sféry obavy, jaké důsledky bude mít volební výsledek pro kulturu. Tím spíš, že AfD má silnou podporu i celostátně. Strana považovaná německou tajnou službou za prokazatelně pravicově extremistickou se netají tím, že upřednostňuje „vlasteneckou kulturní politiku“.
10. 9. 2026

Nebezpečné vztahy ve Slováckém divadle si zahrávají s city

Slovácké divadlo rozehrává milostné intriky francouzské aristokracie. Do repertoáru poprvé zařadilo Nebezpečné vztahy. Inscenace vychází z románu z osmnáctého století, který se dočkal řady divadelních i filmových zpracování.
9. 9. 2026

VideoBydžovská předvede Tango v Činoherním klubu

Herečka Zuzana Bydžovská se vrací do Činoherního klubu. Pražská scéna s ní v premiéře uvedla inscenaci Tango, kterou v šedesátých letech napsal polský dramatik Sławomir Mrożek. Je to hra o rozpadlé rodině, ve které se střetávají tři generace. Každá představuje jiný světonázor a jiný postoj ke svobodě. Inscenaci z šedesátých let divadlo posunulo do nedaleké budoucnosti. Svobodomyslní rodiče revoltují, potomci touží po řádu a pravidlech. Tango možná začíná jako groteskní komedie, ale postupně se mění v drama.
8. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.