Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
Nalezená bazilika měla obdélníkový půdorys s deseti sloupy na delší straně a čtyřmi na kratší straně, uvedl regionální archeologický inspektor Andrea Pessina. Během vykopávek se objevily stopy čtyř sloupů, archeologové následně použili Vitruviovy popisy k výpočtu, kde by měly být další sloupy.
Když začali kopat, okamžitě ho našli, uvedl Pessina. „Máme absolutní shodu mezi tím, co bylo objeveno, a popisy, které Vitruvius uvádí ve svých knihách,“ řekl novinářům. Další vykopávky mají určit, zda se pod zemí nacházejí další části baziliky a zda bude možné místo zpřístupnit veřejnosti.
![Georg Daniel Heumann podle Salomona Kleinera, dóm sv. Štěpána ve Vídni, 1724, lept s mědirytem z alba Vera et accurata delineatio omnium templorum [...] Residenz-Statt Wien (z výstavy Architektura v grafice 16.–18. století)](https://fs2-ct24.ceskatelevize.cz/image/NTFhZjliODk2NzdiYWU4M0wz0_APTkgTlQX56dWcaAQQNBmS83QQq9gzGQSU0vFsLysnOgdXcA2o7oi1V1lVOSAp--lEcxNnGqiHiGRwF7Di5GttfnW_jYBPA4eZIAczXipTn_0m9cpKONDz7wMCEEbvxftypTpgmT6x3au2QoncJjdbd5a3oPGKCGUs4pAX.jpg?width=170)
„Mám pocit, že se jedná o objev století, protože vědci a badatelé tuto baziliku hledali více než pět set let,“ řekl starosta města Fano Luca Serfilippi k aktuálnímu objevu.
„Je to senzační objev, něco, o čem budou mluvit naše vnoučata,“ řekl na tiskové konferenci italský ministr kultury Alessandro Giuli.
Antický kmotr renesance
Vitruvius, který žil v prvním století před naším letopočtem, je známý jako autor nejstaršího dochovaného díla zabývajícího se architekturou, slavných Deseti knih o architektuře (v originále De architectura). Jeho učení o klasických proporcích budov inspirovalo umělce po celá staletí, včetně Leonarda da Vinciho. Patrně nejslavnější da Vinciho kresba – rozpažená mužská postava umístěná do kružnice a čtverce – se nazývá Vitruviánský nebo také Vitruviovský muž.
Vitruvius sice žil ve starověku, jeho hlavní dopad se ale týkal mnohem pozdější doby. Na svou dobu byl zřejmě příliš odborný, takže přestože měl vliv na dobovou architekturu, jeho jméno se dalšími knihami příliš neneslo. Jeho nejslavnější kniha navíc byla – podobně jako řada dalších – v době úpadku Říma na celá staletí ztracena.
Deset knih o architektuře objevil až roku 1414 italský vzdělanec Poggio Bracciolini. Tento papežský tajemník procestoval velkou část Evropy, dostal se například jako zapisovatel i na koncil v Kostnici, kde popsal popravu Jeronýma Pražského. Nejvíc ho ale zajímaly kláštery, které ukrývaly písemné záznamy mnohdy ještě z dob antiky.
A mezi mnoha jinými knihami tam našel i slavné Vitruviovo dílo, které pak díky němu vstoupilo ve znalost i mezi dobovými architekty. Bracciolini se pokládá za jednoho z patronů humanismu a renesance, mimo jiné díky jeho zprostředkovanému vlivu na architekturu. Díky Vitruviovi se architektura mohla začít prezentovat jako intelektuální disciplína, ne jen řemeslo.
Vitruviova De architectura ovlivnila renesanční sloh tím, že mu poskytla teoretický základ, zavedla proporce, řád a harmonii jako měřítka krásy, propojila architekturu s lidským tělem a matematikou, vytvořila jazyk architektonických forem, který se stal normou na staletí. Bez Vitruvia by renesanční architektura v podobě, jak ji známe, vůbec nevznikla a díla Brunelleschiho, Palladia nebo Albertiho by vypadala úplně jinak.
