Vědci poprvé spočítali, kolik emisí skleníkových plynů způsobil konflikt mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás v Pásmu Gazy. Tvrdí, že v souvislosti s konfliktem se do atmosféry uvolnilo asi 33 milionů tun oxidu uhličitého, což odpovídá celoročním emisím Jordánska.
Emise skleníkových plynů vznikají z celé řady lidských aktivit a samozřejmě v tom mají roli i války. Problém je, že se tato data jen špatně odhadují. Teď se to ale podařilo skupině britských vědců.
Nová studie tak odhaduje, že válka mezi Izraelem a Hamásem vyprodukovala přibližně 33 milionů tun „ekvivalentu oxidu uhličitého“ – což znamená, že množství všech skleníkových plynů odpovídá 33 milionům tun CO2.
Pro lepší představu, co to znamená: 33 milionů tun oxidu uhličitého odpovídá například celkovým emisím Jordánska v roce 2024 nebo ročním emisím 7,6 milionu automobilů poháněných benzinem. Podle autorů to poukazuje na často přehlížený dopad ozbrojených konfliktů na životní prostředí.
Autoři do čísel zahrnuli přímo emise související s vojenskými aktivitami, ale také ty spojené s rozvojem infrastruktury a poválečnou rekonstrukcí.
Studie vyšla v odborném časopise One Earth, podíleli se na ní vědci z Lancaster University a Queen Mary University v Londýně. Výzkum navazuje na dřívější práci, která zkoumala emise během prvních měsíců konfliktu. Nejhorším dopadem války jsou samozřejmě ztráty na lidských životech, pak ekonomické škody, ale podle vědců mají negativní dopady také emise.
Ofenziva Izraele v Pásmu Gazy začala po útoku Hamásu z října 2023, při kterém v Izraeli zahynulo na dvanáct set civilistů a do Pásma Gazy bylo uneseno 251 lidí. Během konfliktu židovský stát zahájil mohutné bombardování a pozemní útok v Pásmu Gazy, což zdevastovalo tamní města a podle palestinských úřadů ovládaných Hamásem bylo zabito přes 72 tisíc lidí. Loni v říjnu pak obě strany přistoupily na Spojenými státy zprostředkovanou dohodu o příměří, ale násilnosti pokračují na téměř každodenní bázi. Obě strany se vzájemně viní z porušování klidu zbraní.
Emise z různých druhů válečných aktivit se liší
Emise pocházející přímo z vojenských operací přesáhly 1,3 milionu tun CO2; do toho zahrnuli vědci emise spojené s dělostřelectvem, raketami a další vojenskou technikou, včetně jejich přesunů.
Zbytek emisí, tedy jejich drtivá většina, je spojená s výstavbou obranné infrastruktury a značnou uhlíkovou stopou spojenou s obnovou poškozených silnic, budov a další nezbytné infrastruktury po skončení konfliktu.
„Ozbrojené konflikty způsobují obrovské humanitární a ekonomické škody, ale jejich dopady na životní prostředí se jenom málokdy počítají. Náš výzkum ukazuje, že válka může vytvářet značné emise skleníkových plynů, a to od aktivních vojenských operací až po následnou obnovu,“ konstatoval Benjamin Neimark z Queen Mary University, který výzkum vedl.
Porozumět dopadům konfliktů na životní prostředí je podle autorů zásadní, pokud chce věda poctivě a detailně porozumět všem faktorům, které ovlivňují změny klimatu. Tyto dopady se podle nich dosud často ignorovaly. „Environmentální náklady konfliktů jsou obrovské a přehlížené. Tím, že počítáme emise uhlíku z konfliktů, zviditelňujeme to, co je neviditelné,“ dodávají autoři.
Zdůrazňují, že emise z vojenských aktivit jsou z velké části vyloučeny z mezinárodních rámců pro podávání zpráv o klimatu, což znamená, že dopad války na životní prostředí často chybí v globálních analýzách klimatu. Studie také vyzývá k větší transparentnosti při podávání zpráv o emisích z vojenských činností prostřednictvím mezinárodních mechanismů, jako je Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC).
