Před 2800 lety se odehrál masakr, při kterém neznámí útočníci pobili desítky žen a dětí. Archeologové teď pomocí forenzních metod zkoušejí popsat, co se tehdy vlastně stalo a proč je celá řada okolností spojených s touto masovou vraždou tak podivná.
Stále se objevují představy, že lidé v minulosti byli ušlechtilejší, nezkaženější a moudřejší než ti současní. Archeologické výzkumy ale ukazují, že lidé se vlastně příliš nemění a krutosti byli schopní vždy. Skvěle to ilustruje nový průzkum pohřebiště Gomolava v Severním Srbsku.
Před 2800 lety došlo na tomto místě k jednomu z největších a současně nejpodivnějších masakrů v době železné. Archeologové tam našli těla nejméně 77 lidí, podle nové analýzy většinu z nich tvořily ženy a děti.
Velmi neobvyklý masový hrob
Plánovaný akt násilí velkého rozsahu – právě tento termín vědci použili pro označení toho, co se v Gomolavě před téměř třemi tisíci lety odehrálo. Důkazem je, že oběti masakru byly společně pohřbené. Příčinou jejich smrti bylo vždy násilí: bodání, ubíjení, lámání. A to bez ohledu na věk, pohlaví nebo původ.
„Když narazíme na masové hroby z pravěku s takovýmto demografickým složením, můžeme předpokládat, že se jednalo o rodiny z jedné vesnice, která byla někým napadená,“ komentoval výsledky hlavní autor výzkumu Barry Molloy z University College v Dublinu.
„Gomolava nás ale opravdu překvapila. Naše genetická analýza totiž ukázala, že většina zkoumaných lidí nejenže nebyla vůbec příbuzná, ale dokonce ani jejich praprarodiče nebyli příbuzní. To je pro prehistorický masový hrob velmi neobvyklé. Rozhodně jsme to neočekávali u lidí, kteří měli společně žít v jedné vesnici,“ doplnil vědec.
Jak u dětí, tak u dospělých tvořily většinu ženy. To by nebylo racionální chování, kdyby se vrahové pokoušeli „jen“ zničit obránce této komunity (to by byli muži), nebo se obohatit jejich zotročením – mladé dívky byly dobře zpeněžitelnou komoditou. Podle vědců tímto masakrem napsali vrahové obří krvavý vzkaz celé lokální komunitě. Zpráva o jejich krutosti měla zřejmě za cíl vyděsit všechny v okolí, aby se méně bránili a aby se útočníkům netroufali oponovat.
Výsledky podle autorů přinesly nové informace o tom, jak vypadaly velké spory v době železné, a ukázaly, jak se v té době využívalo násilí při prosazování moci. Ilustrují to na detailech, které by mohly vyvolat u některých čtenářů znechucení – citlivější čtenáři zde mohou skončit, základní informace už zazněly výše.
Násilí a pečlivý pohřeb
Mezi oběťmi bylo čtyřicet dětí ve věku od roku do dvanácti let, jedenáct adolescentů a 24 dospělých, z nichž 87 procent tvořily ženy. Útočníci zavraždili i jednoho kojence, byl jím ani ne roční chlapec.
Většina smrtících ran byla vedena na hlavu, a to tupými zbraněmi podobnými kladivům nebo kyjům. Poranění se našla převážně na zadní, horní a pravé straně hlavy – což je vzorec, který ukazuje, že útočník a oběť ve většině případů nestáli tváří v tvář.
Útočníci byli pravděpodobně vyšší než jejich oběti, byli na koních a útočili shora, anebo byly oběti v poloze na zemi nebo na útěku. Archeologové předpokládají, že spousta zranění se nedochovala, protože údery šly do měkkých částí těl, jako jsou svaly nebo tuk. Skutečný rozsah tohoto násilí na dětech a ženách byl tedy zřejmě vyšší, než se dochovalo, naznačují autoři.
Pozoruhodné je, že zmasakrovaná těla byla pečlivě pohřbená, a to včetně osobní výbavy těchto lidí – od bronzových šperků, až po keramické nádoby, z nichž se tehdy pilo.
To výrazně odporuje dobovým tradicím. Zatímco individuální hroby byly v té době plánované a plné nejrůznějších artefaktů nebo obětin, u hrobů hromadných tomu tak nebylo. „Pro pravěké hromadné hroby je typické, že oběti byly narychlo pohřbeny společně v jámě, možná přeživšími nebo někdy i jejich vrahy. Oběti v Gomolavě byly také narychlo pohřbeny v opuštěné polozemnici, ale nejenže těla nebyla oloupena o cennosti, ale také tam byly přineseny obětiny v rámci rituálu, který musel být velmi uctivý,“ vysvětluje Molloy.
Polozemnice je druh historické obytné stavby částečně zahloubené do země. Od zemnice se liší mírou zahloubení a navazující nadzemní částí, na kterou teprve dosedá střecha. Polozemnice se stavěly od pravěku až do raného středověku, na území Česka jich archeologové nalezli velké množství.
S lidskými těly byly pohřbené také zvířecí ostatky, například poražené tele. Hrob byl pečlivě zakrytý rozbitými kameny, které se používaly na mletí obilí. Byl také posypaný spálenými semeny zemědělských plodin.
Taková investice času a prostředků podle archeologů naznačuje, že po vraždách následoval záměrný a symbolický pohřební obřad. Pohřbívající se tedy nesnažili co nejrychleji zlikvidovat rozkládající se těla, ale ukládali je důstojně na cestě do posmrtného světa, ať už si ho tehdejší lidé představovali jakkoliv.
Hledání příčin a odpovědí
Popis jednotlivých artefaktů a lidských kostí, jejich datace, rozbor DNA, zařazení do dobového kontextu a určení jejich původu – už to samotné je extrémně náročná práce. Ale proti pokusu vysvětlit, co se na místě vlastně mohlo stát, je to vlastně jednoduché. K takovému výkladu totiž vědcům zatím chybí víc informací a není ani zdaleka jisté, že je kdy získají.
„Brutální vraždy a následné připomínání této události lze interpretovat jako silný pokus o vyrovnání mocenských vztahů a prosazení dominance nad půdou a zdroji,“ naznačuje příčinu hromadné vraždy Linda Fibigerová z Fakulty historie, klasických studií a archeologie Univerzity v Edinburghu, která se na výzkumu podílela.
Jednou z největších podivností je výše popsaná genetická cizost těl v masovém hrobu. Genetické testy ukázaly, že oběti si nebyly blízce příbuzné, izotopové testy zase prozradily, že se pohřbení lidé v dětství živili značně rozmanitou stravu. To by naznačovalo, že mohlo jít o „úlovky“ z celé řady osad, které nájezdníci zajali, nějakou dobu s nimi putovali a potom je najednou ubili.
K vysvětlení může pomoci i historický kontext: v té době panovala v Karpatské kotlině značná nejistota spojená s častou migrací. Vznikaly tehdy uzavřené osady, lidé také znovu obsazovali dříve zaniklá hradiště z doby bronzové. To s vysokou pravděpodobností vyvolávalo konflikty s lidmi, kteří zde žili dřív. Ať už s těmi, kteří ta místa obývali trvale, anebo je využívali jen občas, například pro pastvu dobytka.
Vědci neumí odpovědět ani na klíčovou otázku, která už čtenáře jistě napadla: Kdo vlastně těch 77 těl pohřbil? Také zde jsou k dispozici jen hypotézy. Ta první říká, že to byli vrahové. Samotný pohřeb mohl být součástí demonstrace moci. Zabití, pohřební událost i výsledný monument lze číst jako řetězec záměrných činů k násilnému vyřešení konfliktu a přebalancování moci. A nebo to byli pozůstalí z komunity obětí? V takovém případě by místo pravděpodobně sloužilo k formování kolektivní paměti, a to jak v komunitách obětí, tak u lidí z celého regionu.
„Náš tým sleduje kolaps doby bronzové a jeho následky v Evropě. To, co jsme objevili v Gomolavě, nám říká, že jak se situace v této oblasti po kolapsu zlepšovala a společnost přecházela do doby železné, mohlo znovuzískání kontroly nad krajinou zahrnovat rozsáhlé a extrémně násilné epizody mezi soupeřícími skupinami,“ shrnuje Molloy současný stav poznání tohoto místa.
