Arcidiecézní muzeum Olomouc vystavuje nejcennější grafické tisky ze svých sbírek, které zpracovávají téma architektury. Pocházejí ze šestnáctého až osmnáctého století a zobrazují interiéry budov a zahrad, veduty měst a pohledy zachycující každodenní či sváteční život. Jsou na nich jak skutečné stavby, tak ty, které zůstaly jen ve fantazii tehdejších architektů.
Přestože zobrazování architektury iniciovali v době renesance především sami architekti, brzy se rozvinulo jako samostatný umělecký žánr. Autory grafických předloh se vedle architektů stále častěji stávali také malíři a specializovaní kreslíři, jejichž návrhy uskutečňovali profesionálně vyškolení rytci.
Na výstavě jsou ukázky nejznámějších ilustrovaných renesančních i barokních architektonických traktátů, praktických příruček i alb zaměřených na zobrazování perspektivy. Představeny jsou také návrhy samotných architektů i ukázky dobových ornamentálních vzorníků. Návštěvníci uvidí také tisky dokumentující antické památky či historickou architekturu anglických středověkých klášterů od Václava Hollara.
Architektura, grafika i věda v jednom
Součástí expozice jsou rovněž scénografické návrhy. Třeba ty od Ludovica Ottavia Burnaciniho, který působil na dvoře císaře Leopolda I. Grafiky byly součástí alb, která sloužila jako upomínka na konkrétní představení. „Většinou za vydáním toho alba stál nakladatel. Zaměstnával speciální kreslíře, rytce, kteří pak realizovali architektovu vizi nebo nějakým způsobem zdokumentovali realizovanou stavbu,“ doplnila kurátorka Muzea umění Helena Zápalková.
Za skutečně výjimečného umělce v tomto oboru označuje kurátorka italského grafika Giovanniho Battistu Piranesiho. Jako architekt dokázal většinu prací sám navrhnout i nakreslit. Jeho lepty odráží navíc obdiv k antické architektuře, kterou zkoumal. „Chodil na vykopávky, kreslil si jednotlivé architektonické prvky, které pak využíval ve svých grafikách. Byl komplexní osobnost, obsáhl architekta, vynikajícího kreslíře, grafika, ale i vědce, badatele,“ podotýká kurátorka.
Pro kroměřížskou sbírku je specifická bohatá kolekce reprezentativních alb věnovaných zámecké, palácové a zahradní architektuře. Grafiky přitom nejsou jen čistě technickými záznamy, návštěvníci v nich můžou hledat svědectví dobového života. Kupříkladu v grafice zobrazující již neexistující zahradu v belgickém Enghienu. „Odehrávají se tam desítky příběhů: štolba krotí koně a možná pozornější návštěvník najde i nějakou lechtivější scénu,“ napovídá mluvčí Muzea umění Olomouc Tomáš Kasal.
Výstava s názvem Architektura v grafice 16.–18. století zůstane otevřena do 4. ledna.
Sběratelství grafiky olomouckých biskupů a arcibiskupů souvisí s dějinami kroměřížské zámecké knihovny, kterou v nově vybudované rezidenci založil v roce 1694 biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna.
Soubory grafických listů či bohatě ilustrované knihy se objevují v inventáři zámecké knihovny od samotného počátku a jejich počet narůstal cílenými nákupy i osobními odkazy jednotlivých prelátů.
Do samostatné sbírky vyčlenil většinu grafických listů spolu se vzácným souborem staromistrovských kreseb archivář a knihovník Antonín Breitenbacher v roce 1932. Část grafických alb přesto nadále zůstala součástí zámecké knihovny.
