Ženy střední a vyšších vrstev, které se musí vyrovnat s pravidly strnulé společnosti své doby, bývaly častými hrdinkami románů Jane Austenové. Od narození dodnes oblíbené spisovatelky uplynulo 16. prosince 250 let.
Austenová popisovala svět anglické venkovské šlechty, zejména možnosti žen z této společenské vrstvy na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Sama pocházela z početné a nezámožné rodiny venkovského faráře, narodila se jako sedmé z celkem osmi dětí. Později studovala na dívčí internátní škole, ale vzdělání se jí dostalo i od otce, který svým potomkům předkládal tucty knih.
Spíš rebelka než ideál
„Postavu měla vysloveně elegantní, byla poněkud vzrostlejší, lehce nadprůměrné výšky. V chování a gestikulaci byla zdrženlivá, avšak půvabná. Rysy tváře měla velmi milé. V jejich souhře se projevoval nesrovnatelný výraz radosti, citlivosti a dobroty,“ popisoval Austenovou její bratr Henry.
Současný pohled je podle anglistky Emy Jelínkové z Univerzity Palackého v Olomouci méně idealizovaný. „V době, kdy psala své texty, byla populární, protože fungovala jako určitý ideál ženy. V dnešní době jsme našli mnoho textů, které před námi byly schovávány její rodinou, protože dobrá reputace byla tehdy nade vše. Takže dnes čteme Jane Austenovou trochu jinak – ne jako dokonalou dámu, ale jako svým způsobem rebelku,“ upozornila expertka.
Ženuška pro svobodného muže
Románů stihla Austenová napsat sedm a rozepsat dva. Zaobírají se převážně úlohou ženy v tehdejší společnosti, její závislostí na svatbě s bohatým a vysoce postaveným mužem, případně na věnu od rodičů, a kritizují společenské konvence, jejichž vinou se mladá žena nemohla jednoduše zamilovat.
„Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky,“ začíná Austenová s lehkou ironií jeden ze svých neznámějších románů Pýcha a předsudek.
„Jde o lovy beze zbraní, to znamená: mladá žena se potřebuje vdát. Zvláště mladá žena, která je dáma a nemůže si vydělávat sama na sebe. Zodpovědný za ni je její nejbližší příbuzný, ideálně manžel, otec nebo bratři. Pokud se nějaký mladý muž dostane do jejího okolí, udělá naprosto cokoliv, aby si ho mohla vzít,“ vysvětluje Jelínková, jak je možné tento úryvek číst.
Pro své postavy ale chtěla Austenová více. „Hrdinky (jejích knih) ovšem nedělají cokoliv, tedy neloví. Snaží se najít člověka, který by byl podle jejich srdce a porozumění,“ říká anglistka.
Společenská kritika
Výrazné a inteligentní hrdinky románů Austenové převážně ostře kontrastovaly s pošetilostí svého okolí. Autorka přesně charakterizovala odpozorovanou pošetilost, lakotu, marnivost i přetvářku. Dovedla své postřehy vystihnout úsporným stylem a i s vtipem. Lehce se dotýkala rovněž jiných témat – třeba otroctví, které v její době ještě nebylo zrušeno, nebo napoleonských válek.
Tehdejší čtenáři vnímali dle Jelínkové příběhy od Austenové spíše jako dobře napsaný román než sociální kritiku. „To my dnes vidíme ženy v kleci, které si nemohou vydělat samy na sebe a nedokáží svým životem proplout, aniž by je někdo nepostrkoval tam a zpátky. Vidíme mladou ženu, která buď má peníze a může se vdát, jak chce, anebo prostě musí čekat na někoho, kdo si pro ni přijde,“ podotýká.
Filmové adaptace i Deník Bridget Jonesové
Novodobější oblibu knihám Jane Austenové přinesly filmové a televizní adaptace. Ať už šlo o věrnější přepisy, jako Pýcha a předsudek s Keirou Knightleyovou nebo Rozum a cit s Oscarem oceněnou Emmou Thompsonovou, či volnější a současnější inspirace – tou nejznámější je Deník Bridget Jonesové, který si z románu Austenové vypůjčil jako osudového muže pana Darcyho. Toho si zahrál Colin Firth, navíc už podruhé, protože stejnojmennou postavu ztvárnil i v seriálovém přepisu Pýchy a předsudku v devadesátých letech, který přispěl k austenovskému boomu.
Úspěchu adaptací dle Jelínkové nahrává, že historické příběhy se přenášejí do vizuální kultury, což pomáhá divácké představivosti. Tím spíš, že Austenová vybírala do svých knih charismatické hrdiny.
„Kromě toho v adaptacích přibývá mnoho dalších faktorů, které Austenová nezmiňovala – muži v těch současných, a to i těch volnějších, mnohem více mluví a víme o nich to, co potřebujeme vědět, hned na začátku, zatímco čtenář se těžce probírá třeba u Pýchy a předsudku prvními stranami, než zjistí, že pan Darcy je v podstatě dobrý a laskavý člověk, jen hraje svoji společenskou roli,“ dodává anglistka.
Sama sňatek odmítla
Jane Austenová zůstala neprovdaná. V sedmadvaceti letech odmítla Bigg-Withera, zámožného bratra svých přítelkyň, jenž jí učinil nabídku k sňatku. Spisovatelčiny životopisci nevědí, proč ho nechtěla. Jednu hypotézu skýtá biografie z pera Elsemarie Maletzkeové: Možná prostě nechtěla mít na krku muže a děti. Možná toužila mít čas na svoje psaní. Sice si jím za svého života vydělala pouhých pár set liber, ale byla spisovatelkou. Nikdy neměla ani vlastní pokoj.
Zemřela v jednačtyřiceti letech po dlouhé nemoci, zřejmě trpěla onemocněním nadledvin.
