Nejnovější film Jana Hřebejka je adaptací literárních povídek Michala Vievegha „Povídky o manželství a o sexu". Tato autorská spolupráce ve spojení s režisérovým osvědčeným hereckým ansámblem (Jiří Macháček, Emílie Vašáryová, Pavel Liška, Roman Luknár, Simona Babčáková) a řadou známých tváří (Karel Gott, Hana Hegerová Těžkej Pokondr, Ester Janečková, novácké rosničky) měla být sázkou na jistotu, ale vyznívá nejistě.
Hlavní problém Nestydy tkví v nedostatečné vyhraněnosti scénáře, který nekontrolovaně plyne v sérii více či méně banálních variacích na téma manželské nevěry. Hlavní hrdina Oskar je nestydou, kladoucí fyzickou slast nad budoucnost vlastní rodiny a posléze spíše bloudem, zabředávajícím stále hlouběji do své prázdné znuděnosti. Takzvaná krize středního věku, která za vším u Oskara stojí tu ale není nijak rozvedena. Hrdina tu o ní mluví, ale zásadně ji neřeší. V závěru příběhu náhle překvapuje nezvykle hlubokou existenciální zpovědí o pocitu vlastní zbytečnosti rozhovorem se svou manželkou přes živé vysílání rozhlasu. Tento „dramatický zlom" nepůsobí vzhledem k předchozímu vývoji - nevývoji Oskara příliš uvěřitelně a proto i vzápětí následující závěr filmu zanechává podivný dojem neukončenosti.
Bezbřehé přelévání dějových vrstev se projevuje i v případě ostatních postav, které se chaoticky objevují, setkávají, rozcházejí a opět mizí bez hlubšího smyslu. Jednotlivé povídky nevytvářejí celek, ale rozmělňují jedna druhou, takže film ztrácí rytmus škobrtáním o samostatně nezajímavé jednotlivosti. Hrdinův vztah s postarší pěveckou hvězdou i nová známost jeho bývalé manželky s údržbářem tak působí nudně a bez nápadu.
Snaha strhnout pozornost k filmu obsazením řady známých tváří pražského showbyznysu do epizodních rolí působí trapně o to víc, čím méně je jejich expozice v příběhu opodstatněna. Když se navíc objeví v detailním záběru titulní strana bulvárního denníku Blesk, do mysli se vkrádá otázka, do jaké míry se vyplácí natáčet film v situaci, kdy je autorská svoboda takto deformována požadavky sponzora.
Nestyda se nestal hlubší studií na téma novodobého záletníka pro nedostatek rafinovaných milostných variací, ani existenciálním dramatem pro podbízivé zjednodušování. Zaujme ale některými hereckými výkony i vtipnými momenty (X odváží svého klienta-kamaráda z nočního podniku ještě podnapilejší, než je on sám). Obrazově atraktivní jsou především sekvence, kdy se hrdina klouže nočními pražskými ulicemi na své motorové koloběžce za zvuků tklivých melodií skupiny Vltava, což je příjemné vytržení z jinak konzervativně dialogových scén.
Nestyda neaspiruje k vyšším cílům, zkrátka je to takový pohodový film s kamarády pro kamarády.
Celkové hodnocení: 60%
