Vůdce Katalánska Carles Puigdemont (55) byl v roce 2016 do funkce premiéra dosazen náhodou. Teď se stal dlouholetý zarytý obhájce katalánské nezávislosti hlavním aktérem nejhlubší politické krize ve Španělsku od konce Frankovy diktatury. Syn majitelů cukrárny a bývalý novinář Puigdemont je ve svých postojích nesmlouvavý – samostatnosti chce dosáhnout „jakýmikoli prostředky“.
Nezávislost „jakýmikoli prostředky“. Strašák Madridu Puigdemont je vůdcem Katalánců náhodou
Zástupci rozhádaných separatistických stran v katalánském parlamentu vybrali v roce 2016 Puigdemonta jako kompromisní řešení poté, co byl jeho předchůdce Artur Mas nucen podat demisi. Svůj nástup do čela katalánské vlády popsal Puigdemont deníku The New York Times jako „příchod zadními dveřmi v čase za pět minut dvanáct“.
Do té doby starosta stotisícového města Gerona (katalánsky Girona) se tak vyšvihl do nejvyšších pater španělské politiky. Přesto stále do práce dojíždí z Gerony, neboť řídit vládu v Barceloně je pro něj údajně jako „sedět v elektrickém křesle“.
Katalánský premiér Carles Puigdemont
Novinařina jako nástroj k propagaci samostatnosti
Puigdemont se narodil nedaleko Gerony v rodině drobných místních hodnostářů a majitelů cukrárny, líčí Le Figaro. Vyrůstal uprostřed tragických dozvuků španělské občanské války a brzy byl zasvěcen do katalánského národního cítění.
Stal se členem mládežnických politických organizací a osvojil si přesvědčení, že „pro nezávislost Katalánska je dobré využít jakýchkoli prostředků“.
Vysokoškolského studia psychologie zanechal, aby se mohl stát novinářem. V kariéře to dotáhl až na šéfredaktora geronského deníku El Punt. Profesi bral přitom hlavně jako nástroj k šíření myšlenek samostatného Katalánska. V ulicích Barcelony demonstroval už v 80. letech. V té době šlo ještě o okrajový názor.
Puigdemont také spoluzaložil katalánskou zpravodajskou agenturu působící jako oficiální orgán místní vlády, oženil se s novinářkou rumunského původu a stal se otcem dvou dětí. Do místní politiky vstoupil v roce 2007, v Geroně ale významnou stopu nezanechal a osud jej poté zavedl zpět k politice samostatného Katalánska.
Překážkám i králi navzdory
Hned v den nástupu do funkce premiéra 12. ledna 2016 naznačil své úmysly, když odmítl slíbit věrnost španělské ústavě a králi, a následně se nezalekl překážek, které odradily jeho předchůdce Mase.
„Pan Puigdemont je možná náhodným vůdcem, avšak je to cílevědomý zastánce názoru, že Katalánsko by mělo být nezávislé,“ vysvětluje list The New York Times.
Vhodit hlasovací lístek do urny při nedělním referendu zvládl premiér i přesto, že školu v Geroně, kde chtěl původně odvolit, obsadili těžkooděnci, a jeho automobil dlouho pronásledoval policejní vrtulník.
Puigdemont jej po výměně vozidel v tunelu setřásl. „Hlasuji za něj,“ uvedl po referendu s odkazem na svého dědečka, který během druhé světové války zmizel ve Francii, „a za onu generaci nevinných mužů a žen, která si nepřála nic jiného než lepší život“.
Puigdemont slíbil jednostranné vyhlášení nezávislosti v nejbližších dnech
Při zásahu proti voličům byly zraněny stovky lidí. Katalánský premiér označil postup policie za „neoprávněný, nepřiměřený a bezohledný“. Její počínání poskytlo světu „úděsný obraz Španělska“, upozornil.
Katalánsko
Katalánský lídr je toho názoru, že výsledek referenda, jehož konání zakázal španělský ústavní soud, Katalánce opravňuje k vyhlášení samostatného státu. Regionální parlament se tím bude zabývat v pondělí. V referendu se údajně pro odtržení vyslovilo 90 procent hlasujících, volební účast ale nepřekročila 43 procent.