11. září si Katalánci každoročně připomínají jako den, kdy přišli ve válce o španělské dědictví v roce 1714 o nezávislost. Oslavy Dne Katalánska lokálně nazývaného La Diada jsou v posledních letech stále častěji spojovány se snahou o odtržení od Španělska. Katalánci jsou v této otázce dlouhodobě rozděleni. Centrální vláda v Madridu o osamostatnění jednoho z nejvýznamnějších regionů ale nechce slyšet.
Katalánsko patří mezi nejbohatší regiony Španělska. Díky Barceloně, letoviskům na pobřeží, ale i díky uměleckým odkazům, které po sobě zanechali slavní Katalánci, jako byl Salvador Dalí nebo Antoni Gaudí, je turisticky nejvyhledávanějším regionem v zemi.
Je zároveň sídlem stovek tisíc společností, od textilek, firem distribuujících zemní plyn a elektřinu po automobilky. V rámci Španělska má jako druhý největší region značný ekonomický význam. Na hrubém domácím produktu země se podílí téměř 20 procenty.
Mnozí Katalánci si ale stěžují, že jejich bohatý region doplácí na ty chudší. Madridu podle některých odvádí příliš mnoho na daních, aniž by se mu vracel odpovídající podíl ve vládních investicích. Je to proto jeden z argumentů těch, kteří usilují o samostatnost.
Už nyní se v podstatě jedná o stát ve státě. Španělsko má celkem 17 autonomních regionů a dvě provincie na pobřeží severní Afriky (města Ceuta a Melilla). Regiony mají svou vládu, parlament, vlastní vlajky i znaky.
V případě Katalánska patří mezi symboly regionu vlajka s pěti žlutými a čtyřmi červenými vodorovnými pruhy a znak jí podobný, doložený už k roku 1150. V parlamentu mají většinu separatisté. Region má vlastní policii a jazyk. Katalánsky mluví asi deset milionů obyvatel na území 68 tisíc kilometrů čtverečních ve Španělsku, Andoře, Francii a na Sardinii.
Pohled do historie
Území Katalánska bylo jednou z prvních římských provincií na Pyrenejském poloostrově. Od 5. století jej ovládali Visigóti, v 8. století jej obsadili nejprve Maurové a později se stalo součástí Francké říše. Vzniklo Barcelonské hrabství, které se později spojilo s aragonským královstvím.
Počátkem 15. století, když vymřela dynastie katalánských panovníků, přešla katalánsko-aragonská koruna na dynastii kastilskou (Ferdinand I.) a od té doby byla katalánská autonomie stále více omezována. V polovině 17. století proběhlo v Barceloně povstání ženců proti španělským královským vojskům. Katalánská vláda požádala o pomoc francouzského krále.
- Katalánsko leží na severovýchodě země u hranic s Francií a Andorrou. Na jeho území o rozloze přes 32 tisíc kilometrů čtverečních žije asi 7,5 milionu lidí, tedy asi 16 procent všech obyvatel Španělska.
V roce 1641 Katalánci porazili v bitvě u Monjuicu vojska španělského krále Filipa IV., o měsíc později však zemřel katalánský vůdce Pau Claris (dodnes považovaný za ochránce a osvoboditele Katalánska) a obyvatelstvo podlehlo slibu Filipa IV., že obnoví katalánské instituce a ukončí válku mezi Kastilií a Francií. Tu v roce 1659 ukončil Pyrenejský mír a Filip IV. byl nucen postoupit Francii část Katalánska.
V roce 1700 zemřel bez potomků španělský král Karel II. (poslední habsburský panovník) a o následnictví se přihlásili dva adepti: arcivévoda Karel Habsburský, jehož podporovalo Katalánsko a který se usadil v Barceloně, a Filip, vévoda z Anjou, za nímž stál zbytek Španělska. Po skončení války o španělské dědictví na trůn nastoupil Filip. 11. září 1714 vojska Filipa V. dobyla Barcelonu a Katalánsko podrobila španělskému dvoru.
Katalánsko získalo autonomii až s pádem diktátora Prima de Rivery, po kterém v roce 1931 vznikla první Katalánská republika s hlavním městem Barcelonou a prezidentem Franciskem Macíou. V roce 1939 ale s koncem občanské války (1936-39) a vítězstvím povstalců v čele s diktátorem Franciskem Frankem začalo období zákazu jakýchkoli projevů katalánské identity. Autonomie regionu v rámci Španělského království byla obnovena až v roce 1979 na základě ústavy.
Nejednotné Katalánsko
Uvnitř regionu dlouhodobě nepanuje shoda na tom, zda se odtrhnout. Katalánci jsou v této otázce rozděleni zhruba půl na půl. V poslední době naopak podporuje myšlenku nezávislosti regionu stále méně lidí. Nejednotnost se začíná projevovat i v katalánské vládě. Premiér proto v červenci kvůli sílícím rozporům ohledně lidového hlasování vyměnil tři ministry.
Podle průzkumu veřejného mínění z minulého týdne pro deník El País považuje 56 procent Katalánců referendum o nezávislosti za nelegální. Méně kritičtí jsou lidé mezi 54 a 64 lety, z mladých do 34 let se proti konání referenda vyslovily dvě třetiny dotázaných.
Odtržení od Španělska by pak podle červencového průzkumu agentury CEO v referendu podpořilo jen 41,1 procenta Katalánců, tedy téměř o tři procentní body méně než v březnu. Proti nezávislosti by hlasovalo 49,4 procenta dotázaných, o 1,4 procentního bodu více než v předešlém průzkumu. Zbytek respondentů neví, jak by se rozhodl.
Pro předsedu katalánské regionální vlády Carlese Puigdemonta, který chce referendum uspořádat letos 1. října, nejde o dobré zprávy. Svůj vliv má zřejmě i snaha Madridu přistupovat k regionu vstřícněji.
Nezávazné hlasování v listopadu 2014 – nikoli referendum, protože to předtím zakázal ústavní soud – přitom vyznělo pro odtržení. Pro nezávislost na Španělsku bylo tehdy zhruba 80 procent hlasujících. Účast byla ale pouze čtyřicetiprocentní.
Když nezávislost, tak hned
Katalánský parlament, ve kterém mají většinu separatistické strany, tak v listopadu 2015 schválil rezoluci, která požaduje nové referendum. Při hlasování letos 6. září podle očekávání schválil zákon o referendu o nezávislosti Katalánska a posléze i zákon o přechodu k samostatnému státu, který nabude účinnosti v případě, že se obyvatelé vysloví pro nezávislost.
Podle Puigdemonta budou katalánští voliči v referendu odpovídat na otázku: „Přejete si, aby Katalánsko bylo nezávislým státem jako republika?“ Katalánská vládní koalice uvedla, že pokud se obyvatelé tohoto španělského regionu vysloví pro nezávislost, okamžitě ji vyhlásí.
„Jestliže většina odevzdaných hlasů bude ve prospěch vytvoření katalánské republiky, bude samozřejmě třeba hned vyhlásit nezávislost,“ řekla během představování zákona o referendu Gabriela Serraová z krajně levicové strany Kandidátka lidové jednoty (CUP).
Odpor centrální vlády
Vláda v Madridu ale dlouhodobě snahy o referendum o nezávislosti odmítá. Argumentuje mimo jiné tím, že podle ústavy žádný region nemá právo zorganizovat referendum o něčem, co by ovlivnilo všechny Španěly. Pořádání závazného referenda odsuzuje jako nezákonné.
Vláda dokonce rozeslala 993 katalánským obcím dopis, ve kterém připomněla, že musejí dodržovat ústavu, a vyzvala je, aby hlasování nepořádaly. Všem, kdo se budou podílet na organizaci referenda, pohrozila soudním stíháním. Barcelona a nejméně dalších šest větších katalánských měst, které zastupují třetinu katalánské populace, už odmítly poskytnout obecní prostory k pořádání referenda.
Proti odtržení Katalánska od zbytku země předseda konzervativní španělské vlády premiér Mariano Rajoy vystupuje dlouhodobě. „Dokud budu předsedou vlády, ústava a svrchovanost se budou respektovat a nikdo nerozbije jednotu Španělska,“ uvedl už před hlasováním v roce 2014.
I letos ujistil, že referendum se konat nebude. „Dokud budu premiérem, tak se to nestane,“ uvedl v květnu. Později oznámil, že veřejné prostředky ze státního rozpočtu do regionu potečou jen tehdy, pokud místní vláda zaručí, že nebudou nepoužité na organizování nezákonného referenda.
Španělský ústavní soud už v minulosti anuloval několik rozhodnutí katalánského parlamentu ohledně referenda, včetně rezoluce z listopadu 2015, která plebiscit požaduje. Madrid se na ústavní soud obrátil i nyní a ten nově schválený zákon o referendu pozastavil. Rajoy uvedl, že bude požadovat trestní odpovědnost pro šéfku katalánského parlamentu Carme Forcadellovou a další členy vedení parlamentu za to, že hlasování o zákonu vůbec umožnili.
Už letos v únoru ústavní soud pohrozil katalánským představitelům, že uspořádáním referenda se vystaví trestnímu stíhání. Podobně jako už kvůli hlasování o nezávislosti z roku 2014 potrestal tento soud i katalánský nejvyšší soud několik členů tehdejší katalánské vlády včetně premiéra Artura Mase dočasným zákazem politické činnosti.
Osobnosti za Katalánsko
Puigdemont se v reakci na silný nesouhlas španělských úřadů odvolává na „právo uspořádat referendum o sebeurčení“. Na to se odkazuje i manifest z roku 2014, ve kterém známé osobnosti vyzývají madridskou vládu, aby umožnila referendum o nezávislosti Katalánska.
„Jak v minulosti ukázaly případy Quebeku a Skotska, je nejlepším způsobem řešení vnitřních problémů země použití demokratických nástrojů,“ uvádí se mimo jiné v textu výzvy DEIXIN VOTAR ELS CATALANS (Nechte Katalánce volit).
Naposledy manifest podpořila vdova po Johnu Lennonovi a aktivistka Yoko Ono, hudebník Peter Gabriel či bývalý fotbalista Éric Cantona.
Mezi osobnostmi, které se k výzvě připojily už v roce 2014, byl polský sociolog Zygmunt Bauman, americký filozof a lingvistik Noam Chomsky, český výtvarník Bořek Šípek, grafik a autor dětských knih Petr Sís, italský dramatik Dario Fo, skotský spisovatel Irvine Welsh či nositelé Nobelovy ceny za mír Desmond Tutu a Adolfo Pérez Esquivel.
Ekonomické ohrožení
Téměř tři čtvrtiny oslovených šéfů španělských firem si myslí, že by odtržení Katalánska mohlo ohrozit domácí ekonomiku. Z řad představitelů katalánských firem si totéž myslí 43 procent. Ukázal to nedávný průzkum. Přívrženci odtržení věří, že si samostatný region povede lépe.
Španělská ekonomika se po hospodářské krizi v posledních letech vzpamatovává. Rajoy v březnu řekl, že proto nyní může Kataláncům „nabídnout investice do nezbytné infrastruktury“.
Vláda podle jeho slov do roku 2020 poskytne severošpanělskému regionu 4,2 miliardy eur (109 miliard korun). „Zavazujeme se k investici 4,2 miliardy eur do infrastruktury, do dopravy a bydlení v období od letoška do roku 2020,“ řekl Rajoy. Z této sumy má 1,8 miliardy eur putovat na síť příměstských vlaků, do níž mají být podle Rajoye do roku 2025 investovány celkem čtyři miliardy eur.
