Praha – Portrét nedávno zesnulého Milana Paumera, který patřil ke skupině bratří Mašínů, se nakrátko objevil na pilíři Barrandovského mostu. Na legálně poskytnutou plochu graffiti kreslířům Paumerovu podobiznu namalovala divadelní scénografka, která si říká Bio Masha. Byl to prý momentální nápad. „Pro mě je důležité, aby všechno, co dělám, bylo aktuální,“ uvedla o streetartovém impulsu. „Bylo mi v tu chvíli jedno, co si kdo pomyslí, protože jsem věděla, že něco říkám. Asi si to nesu z divadla – chci prostě rychlou reakci, vést dialog.“
Milan Paumer jako graffiti měl být poctou statečnosti
„Umění ve veřejném prostoru, street art, plní tu funkci, kterou má mít, tedy reagovat na aktuální věci, které se kolem nás dějí,“ komentoval čin historik výtvarného umění Tomáš Pospiszyl. Podle jeho slov je street art politický už svou podstatou jako způsob sebevyjádření, přestože nemusí zpracovávat přímo politická témata.
Skupina bratří Mašínů, jejíž součástí byl i Milan Paumer, rozděluje českou veřejnost na dva tábory. Někteří je považují za hrdiny, kteří se nebáli postavit totalitě, druzí v nich vidí vrahy. Při jejich diverzních akcích v polovině 50. let minulého století a při útěku za hranice na Západ totiž zemřelo šest lidí včetně oloupeného pokladníka. Paumer na rozdíl od Mašínů nikdy na nikoho nevystřelil. Kontroverzních činů se ale účastnil jako řidič a k celé akci se vždy hrdě hlásil.
Rozhovor s Bio Mashou a T. Pospiszylem (zdroj: ČT24)
„Mašínům i Paumerovi fandím,“ říká autorka graffiti, „celá debata mi přijde podivná, jak někdo může pochybovat o statečnosti? Připodobňuji to k debatě, kdy lidé, co jedí maso, někomu vytýkají, proč on ne. A končí to tím, že kytky mají přece taky duši. Prostě to, že sem tam někdo umře, tak ježišmarjá, já obdivuju tu statečnost, je to pro mě trochu i romantické.“
Nijak jí nevadí, že Paumerův portrét za pár dní někdo překryl jinou kresbou. Ke street artu to patří a na jejímu vyjádření to nijak neubírá. „Street art není žádné umění, které bude jednou v nějakém muzeu, ale je to součást dialogu,“ souhlasí s ní i Pospiszyl. „Patří k tomu, že za dva tři dny malbu překryje nějaká jiná, možná důležitější, než byla ta předtím. Street art je především prostorem demokracie, možností hovořit o tématech, o nichž lidé chtějí.“
Milan Paumer