Po pětatřiceti letech uvádí v Brně Růžového kavalíra. Komickou operu Richarda Strausse o čase a lásce nastudoval operní soubor tamního Národního divadla. Pozoruhodné dílo inscenuje v rokokových kulisách, do kterých Strauss děj umístil.
Růžového kavalíra složil Strauss po dramatických operách Elektra a Salome, v nichž zpracoval na tehdejší dobu kontroverzní náměty. Libreto ke komické opeře mu napsal jeho oblíbený spolupracovník Hugo von Hofmannsthal, který se inspiroval mimo jiné u Molièra.
Ve vztahovém příběhu si křupanský baron chce vzít mladičkou dívku, která se ale zamiluje do kavalíra, kterého k ní šlechtic podle starého zvyku pošle se stříbrnou růží.
Leitmotivem inscenace je čas – touha po mládí a strach ze stárnutí i proměna lidských vztahů v čase. „Možná už nejsme ve vztahu šťastni, ale když se nám naskytne nový, máme předsudky a neumíme se s ním vyrovnat,“ naznačuje režisér Jiří Heřman téma, které je blízké i současnému divákovi.
Náročný kavalír
K nastudování Růžového kavalíra se prý rozhodl i z toho důvodu, že se mu naskytlo skvělé obsazení. Je obvyklé, že hlavní postavy zpívají vyzrálejší hlasy, v Brně ale postavu poživačného barona svěřili jednatřicetiletému Janu Štávovi. „Mezi basovými rolemi je to jedna z těch nejtěžších, dá se přirovnat k wagnerovským postavám,“ je si vědom pěvec.
Náročná je opera i po hudební stránce – plná kontrastů s motivy vídeňských valčíků a napsána pro stočlenný orchestr. V Brně se hudebního nastudování ujal dirigent Robert Kružík, i on patří k umělecké generaci třicátníků. „Je to jedno z nejkrásnějších děl, které jsem zatím mohl dirigovat. Jsem si vědom zodpovědnosti,“ přiznává.
V premiéře uvede brněnská scéna Růžového kavalíra 29. listopadu. Naposledy bylo možné Straussovu operu na tuzemských jevištích slyšet v pražském Národním.
