Praha - Nové ocenění a titul Dáma či Rytíř české kultury převzali od ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) zpěvačka Marta Kubišová, spisovatelé Magdalena Horňanová a Jiří Stránský a sochař Olbram Zoubek. Spisovatel Zdeněk Rotrekl a sochař Jaroslav Šlezinger získali ocenění in memoriam. Honorované osobnosti spojuje vzdor proti totalitním režimům a prokázaná osobní statečnost. Herman také poprvé předal čestný titul Mecenáš české kultury, odnesla si ho Dadja Altenburg-Kohlová.
Ceny se předávaly v rámci festivalu proti totalitě Mene Tekel. Ceremoniál se odehrál v Národním divadle, jemuž Altenburg-Kohlová svými finančními příspěvky od roku 2008 pomáhá. „Cítil jsem jako velmi důležité rozšířit rejstřík vyznamenání právě o osobnosti, které dokázaly přínos české kultuře spojit v symbióze s osobní statečností a integritou,“ řekl ministr Herman pro ČT. Ocenění je totiž nové a udílelo se poprvé.
Podle něj kombinace talentu a statečnosti může vysílat do společnosti inspirující impuls a tím ji kultivovat. Nápad udělovat ocenění Dáma, Rytíř a Mecenáš české kultury navrhnul sám Herman vládě. Komise rozhodovala podle dlouhodobého přínosu osobností a snaha přispět české kultuře. „Paní doktorka Altenburg-Kohlová se dlouhá léta po svém návratu z exilu po pádu komunismu podílí na rozvoji Národního divadla. Ať už je to oblast hudby, restaurování, baletu. Jsou to kroky hodné ocenění a je velmi důležité těmto lidem poděkovat,“ uvedl Herman.
Sama je prvním laureátem ceny, kterou chce Herman poděkovat těm, kdo podporují umění či památky jinak než jako sponzoři, tedy bez toho, aby za svoji podporu vyžadovali vyvěšení firemního loga. Titul Rytíř a Dáma české kultury chce zase udílet lidem s výrazným podílem na rozvoji duchovních, etických či kulturních hodnot ve společnosti.
Marta Kubišová při převzetí ceny:
„Mám opravdu velmi nízké sebevědomí o sobě a svých uměleckých počinech, a vůbec co jsem kdy vymyslela (…) Co také nemám, je ctižádost nějakých cen a ony se na mě teď docela sypou, tak jsem z toho celá pryč.“
- Martu Kubišovou proslavila písnička Modlitba pro Martu, která se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy symbolem národního odporu. Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost, podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo. Modlitba pro Martu zněla veřejně zase až v listopadu 1989, kdy ji čtyři dny po policejním zásahu na Národní třídě zazpívala na Václavském náměstí spolu se státní hymnou.
- Spisovatel a literární historik Zdeněk Rotrekl (1920 až 2013) patřil k nejvýraznějším osobnostem katolického proudu v české poezii druhé poloviny 20. století. Po vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři v roce 1949 strávil 13 let v komunistickém vězení, také v době normalizace mohl publikovat jen v samizdatu a v zahraničí. Plně rehabilitován byl až roku 1990.
- Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu Jaroslav Šlezinger (1911 až 1955) zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Bývalí spoluvězni vzpomínají, jak jim Šlezinger ve vězení pro útěchu vytvářel sošky Krista z chlebové střídy a z překližky.
- Rytířem české kultury se stal i jeden z nejznámějších tuzemských sochařů Olbram Zoubek. Vedle jeho typických plastik ho lidé znají také jako autora posmrtné masky, kterou sňal Janu Palachovi. V roce 1988 podepsal Zoubek Několik vět. Dodneška tvoří a je mimo jiné autorem Pomníku obětem komunismu na pražském Újezdě.
- Jiří Stránský se už jako třináctiletý účastnil pražského květnového povstání, poté ale nemohl z politických důvodů dokončit ani gymnázium. V roce 1953 byl zatčen, obviněn ze špionáže a z velezrady a odsouzen na osm let. Během věznění pracoval i v uranových dolech. V roce 1960 byl amnestován, pracoval poté v dělnických povoláních. Až do roku 1989 byl zakázaným autorem.
- Pětadevadesáté narozeniny má 6. dubna oslavit Magdalena Horňanová, která na základě autobiografické zkušenosti podává svědectví o holokaustu. V Osvětimi bylo zavražděno 27 členů její rodiny včetně rodičů. Horňanová se začala věnovat beletrii až od svých 80 let a od té doby každé dva roky vydává novou knihu.
