Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček informoval vládu o možném nesprávném postupu ministerstva práce a sociálních věcí ve dvou oblastech. Šlo o nedostatečnou kvalitu lékařských posudků, ve druhém případě pak o vyřazování lidí z evidence uchazečů o zaměstnání, informovala mluvčí Kanceláře veřejného ochránce práv Markéta Bočková. Veřejný ochránce práv na slabiny ministerstvo upozorňoval, aniž by došlo ke změně.
Veřejný ochránce práv se v první z oblastí zabýval třemi obdobnými podněty, které poukazovaly na nedostatečnou kvalitu posudků posudkových lékařů. Na jejich základě Úřad práce ČR a ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodovaly o přiznání příspěvku na péči, případně příspěvku na zvláštní pomůcku. Mluvčí uvedla, že ombudsman ministerstvo opakovaně upozorňoval na neúplné a nepřesvědčivé posudky.
Posudek má vycházet nejen z lékařských zpráv, ale i ze záznamu o sociálním šetření. Musí také obsahovat vysvětlení, jakým způsobem posudkový orgán podklady hodnotil, které z nich považoval za relevantní, které nikoli a proč.
Ombudsman ve věci navrhoval doporučení k nápravě, především kontrolní lékařské prohlídky. Mluvčí uvedla, že ministryně Jana Maláčová (ČSSD) doporučení nepřijala. „Pokud by paní ministryně byla ochotna kontrolní lékařské prohlídky využívat, byly by podle mne časově nejefektivnějším a také nejlevnějším způsoben nápravy,“ uvedl Křeček. Takový postup se podle něj už osvědčil v šetřeních týkajících se invalidních důchodů.
„Podotýkám, že mou snahou není za každou cenu vymoci pro stěžovatele vyšší příspěvek na péči nebo nárok na příspěvek na pomůcku. Mým primárním zájmem je upozorňovat na vady posudků, které jsou natolik závažné, že vznikají důvodné pochybnosti o zákonnosti samotných rozhodnutí,“ uzavřel ombudsman tuto zprávu vládě.
Ombudsman ministerstvu vytýkal postup úřadů práce
Druhá zpráva adresovaná vládě se týkala postupu ministerstva v případech pěti stěžovatelů evidovaných na úřadech práce. Podle ombudsmana úřady práce pochybily při jejich vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nebo posuzování jejich nároku na podporu v nezaměstnanosti. Ani ministryně po upozornění ombudsmana nezjednala nápravu. Z jejích vyjádření podle mluvčí vyplynulo, že postupy dotčených úřadů podporuje a na hodnocení jejich správnosti trvá i přes argumenty ombudsmana.
Ombudsman přitom ve dvou případech konstatoval, že úřady práce při vyřazení uchazečů z evidence nezjistily skutečný stav věci a nepostupovaly přiměřeně, efektivně ani vstřícně. Jednu stěžovatelku například vyřadili úředníci z evidence uchazečů o zaměstnání poté, co na pohovoru zaměstnavatele doporučeného úřadem práce informovala, že má už předjednané jiné pracovní místo. Její chování úředníci označili za maření součinnosti bez vážného důvodu.
„Je nutné velmi dbát na to, aby byla při posuzování věci zachována proporcionalita mezi mírou porušení povinnosti a tvrdostí sankce, která za toto porušení následuje,“ uvedl Křeček s odkazem na přechozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Soud nesdílí názor ministerstva, podle kterého při jakémkoliv porušení povinnosti automaticky následuje sankce v podobě vyřazení z evidence.
