Vědci z Carnegie Mellon University vyvinuli novou technologii, která je schopná rozpoznat značně složité myšlenky. Experti takto správně identifikovali například myšlenku „Svědek během soudního procesu zakřičel“.
Výzkum prokazuje, že komplexní myšlenky se formují v nejrůznějších oblastech mozku a nejsou nijak spojené se slovy. A současně to, že myšlenkové obrazy jsou univerzální pro nejrůznější národnosti i jazyky – s řečí zřejmě nemají nic společného.
Výzkum vedl profesor psychologie Marcel Just. Uvedl, že pro vytvoření složité myšlenky, jako je „Svědek během soudního procesu zakřičel“, potřebuje lidský mozek 42 mentálních sémantických složek – jde o jakousi abecedu pojmů, které máme všichni uložené ve svých mozcích. V rámci této věty jde například o složky osoba, společenská interakce, tělesná akce, velikost prostoru a další. Vědci testovali toto kódování na 240 složitých myšlenkách.
Každý typ této informace je zpracováván v odlišné oblasti mozku, výsledek vzniká jejich neustálou spoluprací. Program založený na principu samoučící se umělé inteligence je schopen sledovat tento typ mozkové aktivity tím, že měří úroveň aktivace v jednotlivých oblastech mozku.
„Jednou z hlavních výhod lidského mozku je schopnost kombinovat jednotlivé koncepty do složitých myšlenek – to znamená nemyslet jen na banány, ale třeba na to, že si užívám banány hlavně večer s kamarády,“ uvedl Just. „A my jsme konečně vymysleli způsob, jak tuto složitost na mozkových skenech prohlédnout a dešifrovat. Tento objev souvislosti mezi myšlenkami a mozkovou aktivitou nám říká, z čeho jsou vlastně myšlenky postavené,“ dodal Just.
Jazykověda je překonána
Již předchozí studie stejného týmu odhalily, že i myšlenky na známé předměty v sobě zahrnují i to, co se s takovými objekty dá dělat – například s banánem se pojí například myšlenka kousání nebo jeho podoby.
Vědci nyní nový algoritmus schopný rozeznávat myšlenky testovali na poměrně malém vzorku sedmi lidských dobrovolníků. Program byl schopný předpovědět, na co člověk myslí, s 87procentní pravděpodobností – a to přesto, že takovou myšlenku nikdy předtím „neviděl“. Dokázal ale také pracovat v opačném gardu, tedy umí předpovědět, která centra v mozku se člověku rozblikají při poslechu nějaké konkrétní věty.
„Naše metoda překonala problém s magnetickou rezonancí, kdy se signály přicházející z různých oblastí mozku současně překrývaly. Díky tomu jsme schopní dekódovat myšlenky několika různých konceptů, z nichž se lidské myšlení skládá. Dalším krokem by mělo být to, že poznáte obecnou oblast, na niž člověk myslí,“ vysvětlil Just.
