V noci z 21. na 22. ledna 1933 přepadli moravští fašisté kasárny v Brně-Židenicích. Chtěli tak začít změnu v Československu – pokus asi šesti desítek nepřipravených a špatně ozbrojených pučistů ale selhal.
V letech 1932 a 1933 vrcholil v tehdejším Československu dopad hospodářské krize, v důsledku čehož zesiloval i vliv extrémních hnutí. V zemi tehdy působila i Národní obec fašistická (NOF) v čele s bývalým náčelníkem generálního štábu generálem Radolou Gajdou. Tato antisemitská formace usilovala o vybudování totalitního státu podle vzoru fašistické Itálie.
Člen této strany Ladislav Kobsinek vyprovokoval před 90 lety, v noci z 21. na 22. ledna 1933, v brněnských Židenicích puč, kterého se zúčastnilo několik desítek lidí a jehož záměrem bylo vyvolat státní převrat. Jediný pokus o fašistický převrat v Československu ale skončil fiaskem. Během dvou hodin panoval v židenických kasárnách klid a kromě jednoho mrtvého útočníka se střet obešel bez ztrát na životech.
Tragikomický přepad
Celá akce začala v sobotu 21. ledna 1933 v 19:30 hodin, kdy z Vícemilic u Bučovic vyjely směrem na Brno dva autobusy s více než šedesáti muži, vesměs dělníky, řemeslníky a nezaměstnanými z bučovického okolí. Na cestu se vydali s tím, že jedou chránit fašistickou schůzi do Brna.
Kolem půlnoci se setkali s činovníkem NOF, nadporučíkem mimo službu Kobsinkem, který jim oznámil, že se na žádnou schůzi nejede a že jejich skutečným úkolem je přepadnout Svatoplukovy kasárny 43. pěšího pluku v Židenicích a dát tak signál k převratu ve státě.
Cíl si nevybrali náhodou, protože někteří z nich, včetně Kobsinka, v kasárnách sloužili. Přepadení začalo 22. ledna v 0:30 hodin. Útočníci vyzbrojení revolvery, noži a boxery pronikli do areálu kasáren, obsadili strážnici u hlavní brány a poté i skladiště zbraní, kde se zmocnili pušek a nábojů. Tam byl těžce raněn střelou do břicha dozorčí technické roty vojín Jindřich Kindermann.
Hrdina přichází
Ve strážnici došlo k potyčce, když se dozorčí důstojník kasáren praporčík Josef Janoušek pokusil uniknout a vyhlásit poplach. Dokázal utéct až na ubikace technické roty, ale tam ho pučisté dohnali a rozespalým vojákům zabránili v odporu. O několik minut později dokázal ale Janoušek utéct znovu. A tentokrát prchal do budovy poddůstojnické školy, kde nařídil troubit poplach.
Tentokrát byl rychlejší než jeho pronásledovatelé a také poddůstojníci reagovali rychleji. Když sem pučisté dorazili, našli zde už ozbrojené vojáky, kteří je s nabitými zbraněmi vyzvali, aby se vzdali.
V následné prudké, ale krátké přestřelce jeden z útočníků padl (a později zemřel). To stačilo k tomu, že se útok rozpadl a selhal. Někdy v této době uprchl z kasáren velitel akce Kobsinek.
Nebyl tedy už u toho, když přepadeným vojákům přispěchala na pomoc policie. Část útočníků sice uprchla, asi třetina z nich ale byla zajištěna na místě. Kolem druhé hodiny ranní už panoval v kasárnách klid, přesto o půl hodiny později zazněly ze Špilberku čtyři dělové výstřely, které znamenaly vyhlášení poplachu pro celou brněnskou posádku. Výsledkem „puče“ byl tedy jeden mrtvý útočník a po jednom těžce a lehce zraněném na obou stranách.
V obavách, že by nemuselo jít o ojedinělou událost, provedly úřady i armáda v dalších dnech řadu bezpečnostních opatření. Do vězení se brzy dostali skoro všichni útočníci, jedině vůdce a organizátor přepadení Kobsinek ze sítí vyklouzl a přes Vídeň unikl do Jugoslávie.
Výslechy zatčených pak ukázaly, že za celou událostí prý stála NOF a údajně i její vůdce Gajda, který byl zatčen již 22. ledna večer. A nakonec došlo i na Kobsinka: po vypovězení z Jugoslávie do Rumunska ho tamní úřady předaly Československu.
Proces s fašisty
V soudním líčení před Státním soudem v Brně 26. června dostal Kobsinek šest let, další účastníci přepadení několik měsíců vězení a 11 osob včetně Gajdy bylo osvobozeno. Případ ale poté začal v únoru 1934 projednávat Nejvyšší soud v Praze, který vynesl 28. března 1934 nový, tentokrát podstatně přísnější rozsudek: Kobsinek dostal 12 let, další několikaleté tresty vězení, Gajda vyvázl s šesti měsíci.
Kobsinek byl z vězení propuštěn v lednu 1939. Po vzniku protektorátu se zapojil do činnosti kolaborantské organizace Vlajka a stal se jedním z velitelů jejích úderných oddílů, takzvaných Svatoplukových gard. V březnu 1944 získal německé občanství.
Po válce dostal 12 let za kolaboraci, v roce 1955 byl propuštěn a odsunut do Spolkové republiky Německo, kde žil až do své smrti v roce 1988.
