Severokorejská vládnoucí strana předvedla k 70. výročí svého vzniku vylepšenou tvář Pchjongjangu. Země pod sankcemi přitom stále bojuje s nedostatkem energie i základních potřeb pro většinu obyvatel. Denní život ve výkladní skříni severokorejského komunistického režimu pozorovala zpravodajka ČT Barbora Šámalová.
Zatímco většina lidí žije v ošuntělých bytovkách, Pchjongjang se chlubí luxusními budovami pro prominenty, které tu vyrostly za vlády Kim Čong-una. I ty nejlepší domy ale potřebují solární panely - výpadky elektřiny jsou tu totiž na denním pořádku a po setmění město jen slabě bliká.
Jedna z nynějších dominant Pchjongjangu kdysi aspirovala na to, aby se stala nejvyšším hotelem na světě. Po rozpadu Sovětského svazu ale vyschly dotace a došly peníze. Nedokončená stavba se nadlouho stala symbolem ekonomické krize. Proslavil ji jeřáb trčící ze špičky. Interiér není hotový dodnes, plášť ale dokončila egyptská firma, která založila místní mobilní síť.
Ve snaze vyvolat dojem idyly se v severokorejské metropoli investuje do sportovišť a zábavních parků, moc živo tu ale není. Provoz je naproti tomu rušnější: prostředky městské hromadné dopravy jsou plné, přibylo kol i aut, většinou ovšem státních. Taxíky tu překvapivě nemají taxametr a cena se odhaduje.
Luxus, jako je třeba delfinárium, je ale jen ve výkladní skříni hlavního města - domovu nejdůvěryhodnějších loajálních občanů. Miliony ostatních živoří v izolaci od okolního světa.
