Slezská Vratislav má nově náměstí Polsko-československé solidarity. Disidenti z těchto zemí navázali spolupráci začátkem osmdesátých let a společně vystupovali proti totalitě; organizovali výměnu zakázaných materiálů nebo setkání zástupců opozice na trojmezí. Čtvrteční ceremonie proběhla v rámci oslav polského srpna 1980, kdy vzniklo tamní odborové hnutí Solidarita.
Polsko-československá solidarita se proslavila schůzkami disidentů na hranicích. Pomáhal je organizovat i několikrát vězněný chartista a porevoluční diplomat Petr Pospíchal. „Zjistili jsme, že problémy, které řešíme v zápase o lidská práva a o svobodu, jsou vlastně podobné nebo stejné a že podobná je i naše mentalita,“ vzpomíná.
„Nacházela se společná vůle, která jednak vzdorovala komunistické svévoli a jednak nehledala jenom to nacionální,“ dodává někdejší disidentka zapojená do Polsko-československé solidarity Petruška Šustrová.
Od tohoto čtvrtka má Polsko-československá solidarita v širším centru polské Vratislavi (Wroclawi) také své náměstí, a to zejména díky Julianu Golakovi, někdejšímu polskému disidentovi a předsedovi Polsko-česko-slovenské Solidarity, který s nápadem přišel.
„Je to takové výjimečné místo ve Wroclawi. Místo svobody,“ řekl. „Věřili jsme sami sobě. Ukázali jsme velkou odvahu a odhodlanost, když jsme zastavili práci,“ dodal Golak, který coby pracovník tiskárny přesně před čtyřiceti lety získal legitimaci stávkového výboru. Přidal se k protestu dělníků ze severopolských loděnic a stál u zrodu vratislavské Solidarity.
Když naděje polské opozice zhatil výjimečný stav, Golak přešel do podzemí. Žil u hranic, snažil se být v kontaktu s československých disentem. A ze spolupráce vzešla právě Polsko-československá solidarita.
Vrcholem přeshraniční spolupráce se stal místní festival nezávislé československé kultury, který proběhl dva týdny před sametovou revolucí. A hlavně legendární koncert, kde vystoupili před sálem, zaplněným Čechy a Slováky, ve vlasti zakázaní umělci.
