Španělsko se i 42 let po smrti diktátora Francisca Franca složitě vyrovnává s jeho odkazem. Parlament nedávno na popud levice schválil návrh, aby vláda nechala odstranit Francovy ostatky z pompézní baziliky nedaleko Madridu. Hlasování znovu otevřelo debatu o nedávné historii, která životy místních dodnes ovlivňuje.
Franco je pohřben v takzvaném Údolí padlých. Nad jeho hrobem se tyčí největší kříž na světě. Na místě se shromažďovali ti, kterým se po jeho vládě stýská, často s fašistickým pozdravem. I to vedlo španělské socialisty k návrhu, aby se hrob přesunul jinam.
„Rodina diktátora Franca se může začít rozhodovat, kam umístí diktátorovy ostatky,“ potvrdila mluvčí socialistického poslaneckého klubu Isabel Rodríguezová. Francova rodina ale jiné místo hledat nehodlá. Mimo jiné proto, že v hrobě není pohřbený z vlastní vůle, ale z rozhodnutí krále a předsedy vlády.
Podle Francových příznivců navíc návrh socialistů odporuje ústavě, která zaručuje v zemi svobodu vyznání. „Tato svoboda náboženského vyznání znamená hodně. Znamená, že stát nemůže zasahovat na církevním majetku,“ tvrdí Jaime Alonso z Nadace Francisca Franca.
Otec Jaimeho Alonsa bojoval v občanské válce na Francově straně. Syn dodnes považuje Francovu vládu za nejlepší období nové španělské historie a tisíce zmizelých oponentů režimu za výmysl.
Kromě přesunu Francových ostatků bojuje Alonso i proti plánu madridské starostky na změnu názvů ulic, které nesou jména lidí spjatých s vojenským režimem. „Pokud to nepůjde zastavit ústavní cestou, protože spravedlnost se přizpůsobuje tomu, co se od ní čeká, museli bychom jít k mezinárodním soudům,“ podotýká Alonso.
Zatím nová mapa Madridu čeká na rozhodnutí soudu španělského. Podobně jako u přesunu Francových ostatků upozorňuje vládní pravice na to, že taková rozhodnutí vyžadují co nejširší podporu politiků i veřejnosti. Podle ní zatím společnost spíš rozdělují a jenom otevírají staré rány.
