Média z celého světa neskrývají údiv nad jmenováním exstarosty Londýna Borise Johnsona novým britským ministrem zahraničí. Tisk se shoduje na tom, že jde o kontroverzní osobnost, jež „proslula“ řadou faux pas.
Americká média připomínají Johnsonovy sexistické poznámky na adresu Hillary Clintonové nebo rasistické výroky o šéfovi Bílého domu Baracku Obamovi. Johnson před referendem propagoval brexit, pak ale nešel do boje o premiérský post, což mnozí hodnotí jako zbabělý krok. Dlouhodobě ale patří mezi nejoblíbenější britské politiky.
Johnson byl až do letošního roku starostou Londýna, než ho ve funkci vystřídal muslim pákistánského původu Sadiq Khan. V minulosti dokonce porazil v popularitě premiéra Davida Camerona, když se stal nejoblíbenějším britským politikem.
Vzhledem k tomu, jak urputně prosazoval odchod z Unie, se očekávalo, že právě jeho vyberou Konzervativci do čela vlády. Johnson ale všechny překvapil, když oznámil, že o premiérské křeslo usilovat nebude.
Téma „ministr Johnson“ hýbe britskými médii. List The Daily Mirror otiskl na titulní stránce fotografii, na které Johnson sedí zavěšený v postroji na laně a mává dvěma britskými vlajkami. Snímek vznikl před letní olympiádou v roce 2012 v Londýně. Politikovi se tehdy při klouzání lano zaseklo a zůstal viset ve vzduchu. Fotku doplňuje titulek: „Milý světe, promiň.“
„O uplynulé noci, kdy nová premiérka Theresa Mayová jmenovala Borise Johnsona ministrem zahraničí, se Británie stala šaškem,“ napsal Daily Mirror. Deník dodal, že rozhodnutí Mayové vyvolalo na sociálních sítích nejen bujaré veselí, ale i projevy čirého zoufalství.
Rozhodnutí nové premiérky naopak uvítal The Daily Telegraph. „Jmenovat Borise byl vynikající nápad. Věří v brexit, ale je proevropský, chce přísnější kontrolu migrace, ale je pro přistěhovalectví,“ napsal list. Johnson podle něj přispěje k tomu, aby se z rozchodu s EU stal liberální a globalizaci vstřícný projekt.
Deník Financial Times považuje oznámení prvních ministrů za začátek radikální přestavby vlády pro éru brexitu a také za signál, že břímě odchodu z EU ponesou zastánci vystoupení. List The Guardian hovoří o směřování vlády doprava a pokusu o sjednocení Konzervativní strany.
Kontroverzními výroky Johnson nešetří
Americký The Washington Post zveřejnil „nediplomatické“ Johnsonovy výroky během jeho působení ve veřejném životě. Johnson se kupříkladu vzepřel západnímu trendu a pochválil syrského prezidenta Bašára Asada za boj s Islámským státem, bez ohledu na násilí páchané na civilním obyvatelstvu Sýrie, píše list.
V minulosti se Johnson musel omlouvat za své výroky o Afričanech, a to když o černoších hovořil jako o „mouřeníncích s melounovým úsměvem“. Dokonce uvedl, že by se africkým zemím vedlo lépe, kdyby byly ovládány koloniálními mocnostmi, jako tomu bylo dříve.
Novému britskému ministru zahraničí nejsou cizí ani rasistické poznámky. Poté, co americký prezident Barack Obama vyzval Brity, aby setrvali v EU, se urputný zastánce brexitu pustil do šéfa Bílého domu. Podle Johnsona má Obama jako „částečný Keňan“ po předcích zděděnou „antipatii vůči Británii a Winstonu Churchillovi“, připomíná americký deník.
Clintonová jako sadistická zdravotní sestra
Johnson občas utrousí i sexistické narážky. Ve sloupku pro Daily Telegraph v roce 2007 přirovnal možnou budoucí americkou prezidentku Hillary Clintonovou k „sadistické sestře na psychiatrii“. Američané by pro ni měli hlasovat už jen proto, aby se do Bílého domu mohl vrátit její manžel, podotkl Johnson. „Když si Bill poradí s Hillary, určitě se vypořádá s jakoukoli celosvětovou krizí,“ konstatoval politik.
Loni v lednu označil mladíky z řad islámských radikálů za „onanisty, které žádná žena nechce, a proto mají potřebu si něco dokazovat, jít do války“.
Johnson nešetří ani sám sebe: „Pod mou pečlivě udržovanou fasádou užvaněného šaška se neskrývá nic jiného než užvaněný šašek,“ prohlásil. O své rodině řekl, že je genetickým ekvivalentem mírových sil OSN.
Mluvčí ministerstva zahraničí Mark Toner ale zdůraznil, že USA budou vždy spolupracovat s Británií kvůli „zvláštním vztahům“ mezi oběma zeměmi. „Je to vztah, který přesahuje jednotlivé osobnosti. Je to naprosto zásadní okamžik v anglické historii, ale také v britsko-amerických vztazích,“ podotkl Toner.
U „legendárního“ Johnsona je patrné, že ho „pohání oportunismus,“ konstatoval francouzský list Le Figaro. Německý Spiegel považuje nového šéfa britské diplomacie za „kontroverzního politika“ a konstatuje, že jeho rozhodnutí podpořit brexit bylo rozhodujícím faktorem v kampani před referendem.
Německá novinářka Laura Schneiderová z Deutsche Welle připomněla smích, který zazněl v televizi, když bylo zmíněno Johnsonovo jméno při jmenování britským ministrem zahraničí.
„Přeji si, aby to byl vtip, ale obávám se, že není,“ napsal na Twitteru bývalý švédský premiér Carl Bildt.
Moskva doufá v lepší zítřky
Šéf zahraničního výboru ruské Státní dumy Alexej Puškov doufá, že Johnson nebude trpět takovým protiruským komplexem jako jeho předchůdce Philip Hammond. Ten loni řekl, že Rusko má potenciál být „největší hrozbou“ pro bezpečnost Spojeného království a že prezident Vladimir Putin se snaží „ohýbat a rozvrátit mezinárodní systém založený na míru“.
Ruský zpravodajský portál ria.ru pak považuje Johnsona za „jednoho z nejvíce excentrických britských politiků, jenž umí překvapit“.
Noviny The Australian otiskly seznam Johnsonových faux pas a vyjádřily údiv nad politikovým návratem poté, co vzdal souboj o premiérské křeslo.
Johnson vyhrál soutěž o nejsprostější báseň o Erdoganovi
„Ať mu bůh pomáhá, aby nedělal žádné další chyby,“ prohlásil turecký premiér. Turecký list Haber Turk zmiňuje Johnsonovo jmenování, překvapivě ale nepíše o vítězství exstarosty Londýna v soutěži sprostých básní na adresu tureckého prezidenta, kterou Johnson vyhrál. Báseň publikoval britský týdeník Spectator.
Šlo o soutěž, která byla vypsána jako reakce na stíhání německého satirika, jenž ve své básni pozurážel Erdogana. V Německu kauza vzbudila vášnivé diskuse o svobodě projevu.
Lidé na sociálních sítích mluví o špatném vtipu
Jmenování nového šéfa britské diplomacie hýbe také sociálními sítěmi. Řada lidí píše o špatném vtipu, jemuž nemohou uvěřit. „Nový britský ministr zahraničí je asi jediný politik, který urazil víc národů než princ Phillip,“ poznamenal jeden z uživatelů Twitteru.
„Řekněte mi, že se mi to zdá. Štípněte mě, prašťte mě. Neudělala to, prosím, že ne,“ zazoufal si jiný uživatel nad rozhodnutím Mayové.
O špatném vtipu prý hovoří i zástupci Evropské unie…
Řada Britů viní Mayovou z chybného kroku, kvůli němuž ztratila důvěryhodnost hned po nástupu do premiérské funkce.
Některé naopak zpráva o novém ministrovi potěšila…
Johnsonův nový post překvapil i Číňany, kteří mu říkají „Bao Li Si“. „Co se to děje?“ napsal čínský komentátor na populárním WeChatu. „Myslí si teta Mayová, že je to maskot?“ dodal.
Na čínské obdobě Twitteru, která se jmenuje Weibo, se řešily spíš Johnsonovy vlasy než diplomatické zkušenosti. „Jen z pohledu na Borise Johnsona můžete říct, že britští kadeřníci neodvádí dobrou práci,“ vtipkoval jeden z uživatelů. „Je tak legrační!“ konstatoval jiný.
Evropští státníci chtějí s Mayovou udržovat dobré vztahy
Johnson bude ministrem v nové vládě premiérky Theresy Mayové z Konzervativní strany. Evropští státníci šéfce kabinetu gratulují a přejí hodně štěstí do budoucna. Francouzský prezident Francois Hollande ji vyzval, aby zahájila rozhovory o vystoupení Británie z Evropské unie co nejrychleji.
Kancléřka Angela Merkelová se snažila premiérku ujistit o pokračování přátelských vztahů. Ty zdůraznil i Washington. „Zkušení úředníci, kteří s ní pracovali, říkali, že je docela efektivní. Samozřejmě jí gratulujeme k její nové pozici a zároveň i důležité zodpovědnosti, kterou bude mít,“ prohlásil mluvčí Bílého domu Josh Earnest.
Ruský prezident Putin podle agentury TASS vyjádřil připravenost jednat o podobě budoucích vztahů – navzdory dřívějším ostrým vyjádřením Mayové.
Johnson, celým jménem Alexander Boris de Pfeffel Johnson, se narodil 19. června 1964 v New Yorku v bohaté a vážené rodině. Jak říká, v jeho žilách koluje kromě anglické také francouzská, turecká a německá krev. Jeho otec byl poslancem za konzervativce a pracoval v Evropské komisi či Světové bance. Vzdělání získal Johnson, o kterém média píší často jen jako o „Borisovi“, již v Británii. Vystudoval prestižní soukromou školu Eton a Oxford.
Kariéru zahájil jako novinář, který se ze zpravodaje londýnských Timesů a deníku The Daily Telegraph vypracoval na šéfredaktora konzervativního magazínu The Spectator.
Jako novinář získal několik ocenění a proslul kontroverzními komentáři, euroskeptickými postoji a například podporou války v Iráku. V roce 2001 byl zvolen do parlamentu, ale poté se jeho politická kariéra občas ocitla v ohrožení. V roce 2004 se stal poprvé členem stínového kabinetu, o místo přišel kvůli tomu, že tajil románek s kolegyní ze Spectatoru.
Do stínového kabinetu, již pod vedením premiéra Davida Camerona, se vrátil v prosinci 2005. Byl jím do července 2007.
Johnson byl v květnu 2008 zvolen starostou Londýna a svou funkci těsně obhájil i v roce 2012, kdy se v Londýně konaly olympijské hry. V roce 2016 se rozhodl neusilovat o třetí mandát a věnovat se jiným funkcím v rámci své Konzervativní strany. Jeho nástupcem byl zvolen labourista Sadiq Khan, který se stal prvním muslimským starostou britské metropole.
Johnson patří k hlavním tvářím odchodu Británie z Evropské unie (EU). Je zastáncem takzvaného „tvrdého“ brexitu, tedy úplné odluky od unijních struktur.
V červnu 2016, po referendu, ve kterém se Britové vyslovili pro odchod z EU, patřil Johnson k hlavním favoritům na post šéfa Konzervativní strany a tedy i na post britského premiéra. Johnson však oznámil, že se o tato místa ucházet nebude a 13. července 2016 se stal ministrem zahraničí ve vládě premiérky Theresy Mayové. Kvůli neshodám týkajícím se podoby brexitu ale z vlády odešel.
