16. října 2017 zabil výbuch bomby nastražené v autě maltskou novinářku Daphne Caruanovou Galiziovou, známou pro své blogové příspěvky pranýřující korupční poměry v zemi. Připojila se tak ke smutné statistice novinářů, kteří byli zabiti nebo zavražděni při výkonu své práce. Jen od roku 1992 jich podle Výboru na ochranu novinářů bylo zabito více než 1200, zavražděno přes 800.
Půl hodiny před explozí Galiziová na svůj blog napsala: „Všude, kam se člověk podívá, jsou podvodníci. Je to k uzoufání.“ Výbušnina explodovala, když třiapadesátiletá žurnalistka a blogerka opouštěla v autě své bydliště v obci Bidnija. Galiziová si nedávno stěžovala na to, že jí bylo vyhrožováno smrtí.
Na jaře vyvolala řadu skandálů poté, co několik blízkých premiéra Muscata, zejména jeho choť Michelle, obvinila z toho, že si otevřeli účet v Panamě, kam putovaly mimo jiné úplatky z Ázerbájdžánu. Muscat, sám bývalý novinář, to označil za „největší lež v dějinách maltské politiky“.
„Má matka byla zavražděna, protože hájila právní řád proti těm, kteří se jej snažili porušit,“ napsal Matthew Caruana Galizia na Facebooku. „Vybrali si ji, protože o tom psala jako jediná,“ dodal.
Premiéra Muscata a jeho okolí obvinil z toho, že vládu, policii i soudy obsadili „podvodníky“. Exploze, která odmrštila novinářčin vůz ze silnice do pole poblíž vesnice Bidnija, otřásla také celým středomořským ostrovem: podle úřadů se jedná o první vraždu novináře na Maltě.
Vůbec nejnebezpečnějšími zeměmi pro výkon novinařiny jsou ty na Blízkém východě – Irák, Sýrie nebo Pákistán. Výbor na ochranu novinářů začal sestavovat podrobné záznamy o úmrtí novinářů v roce 1992. Aplikuje přísné žurnalistické standardy při vyšetřování smrti.
Každé potvrzené úmrtí je rovněž posouzeno z hlediska toho, zda šlo o smrt na bojišti nebo ve válečném konfliktu, úmrtí při demonstracích, vzpourách, střetech mezi znesvářenými skupinami a davových situacích. A nebo zda šlo o cílené zabití novináře, ať už promyšlené, nebo spontánní, v přímém vztahu k novinářské práci.
V Evropě letos zemřeli tři novináři
Reportéři bez hranic, nevládní organizace obhajující svobodu médií a tisku na svém webu uvádí, že jen za rok 2017 přišlo o život 42 novinářů, 5 občanských žurnalistů a 8 mediálních asistentů. V evropských státech jde o tři země, již zmiňovanou Maltu, Dánsko, kde zemřela švédská novinářka Kim Wallová. Ta údajně měla přijít o život poté, co na ni při plavbě v amatérsky postavené ponorce s jejím dánským konstruktérem Peterem Madsenen spadl těžký poklop.
Konstruktér pak měl její tělo hodit do moře a ponorku nechal ztroskotat. Policisté následně na torzu patřícím Wallové našli patnáct bodných ran. Její hlava a nohy byly nalezeny až dva měsíce po její smrti.
V Rusku letos přišel o život Nikolai Andrušenko. 73letý novinář se věnoval zejména korupci a tématu policejní brutality. Zemřel na následky zranění po bití, po kterém zůstal několik dní v komatu.
Mezi lety 1992 a 2016 mělo být podle CPJ (Výboru na ochranu novinářů) v Evropě zavražděno 33 novinářů. Sedm se stalo obětí vraždy na Ukrajině, čtyři v Bosně mezi lety 1992 a 1994.
Ikonicky se pak do paměti zapsala Francie, kde sedmého ledna 2015 zabili bratři Chérif a Said Kouachiové během útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo 12 lidí. Devět z obětí byli novináři – osm z nich se na tvorbě časopisu přímo podílelo. Byli mezi nimi karikaturisté Cabu, Charb, Honoré, Tignous a Wolinsky, ekonom Bernard Maris a editoři Elsa Cayar a Mustapha Ourrad.
- Do statistik CPJ se nedostal případ vraždy novináře Václava Dvořáka. Ten byl v roce 1992 zastřelen před svým domem v Kostelci nad Černými lesy. Po letech policie označila za pachatele Bohuslava Hájka, vraždu si tenkrát měl objednat kontroverzní podnikatel František Mrázek. Ten patřil k podnikatelům ovládajícím firmy kolem společnosti Setuza. Svým majetkem se mohl údajně počítat mezi nejbohatší muže českého průmyslu a měl vazby i na některé politiky. Sám zemřel v lednu 2006, kdy jej neznámý pachatel zastřelil z odstřelovačské pušky.
Mediálně známým případem je zejména vražda irské reportérky Veronicy Guerin z roku 1996. O dva roky dříve začala psát pro Sunday Independent, zabývala se zejména kriminalitou a obchodem s drogami. Výhrůžky smrtí dostávala už dříve. 26. června 1996 stála na křižovatce na červenou, když dva útočníci na motorce zastavili vedle jejího vozu a šestkrát na ni vystřelili.
Šlo o první vraždu novináře v Irsku a způsobila velké demonstrace, později vedla k desítkám zatčení v irském kriminálním podsvětí. Irský parlament v reakci na její smrt zpřísnil zákony na ochranu před obdobnými případy a zpřísnil postihy pro útočníky.
V Evropě se nejvíce umírá v Rusku
Z evropských zemí má ale nejvyšší počet zavražděných novinářů Rusko. Během let 1992 až 2017 tam bylo zavražděno 38 novinářů – nejvíce v roce 1996, kdy násilnou smrtí zemřelo 6 lidí. Při výkonu práce pak celkově, včetně dalších příčin úmrtí, zemřelo 58 novinářů, jejichž smrt přímo souvisela s jejich prací, a dalších 24, u kterých se CPJ souvislost nepodařilo prokázat. Nejvíce umírají novináři, kteří se zajímají o korupci, politiku a kriminalitu.
Spojené státy oproti tomu vykazují pouze čtyři vraždy žurnalistů, nejčerstvější případ je z roku 2007. Při započtení dalších příčin úmrtí mimo vraždy zemřelo za stejné období v USA 7 novinářů, jejichž smrt přímo souvisela s jejich prací.
