Tokio - Zázrak na řece Chan. Historikové tak nazývají ekonomický zázrak Jižní Koreje za poslední desítky let. Ještě před šedesáti lety ležela ve válečných troskách a patřila mezi nejchudší na zeměkouli. Dnes je dvanáctým největším hospodářstvím a její obyvatelé patří mezi světové boháče. Ale ještě jedno nej – počet sebevražd. Jako důkaz, že mnozí z nás překotné změny nemusejí unést. Řece Chan, která protéká metropolí Soul, se říká řeka sebevrahů.
„Většinou jsou to muži. Mnoho z nich se o sebevraždu pokouší kvůli selhání v byznysu. Někteří proto, že jsou smrtelně nemocní, trpí a nemají peníze na léčbu. Mladí lidé zase často kvůli problémům ve škole nebo s rodiči. Ženy hlavně kvůli zhrzené lásce,“ vypráví záchranář Lee Jun-sang.
Záchranné čluny soulského hasičského sboru kontrolují řeku Chan každou noc. Přes osmdesát procent Korejců neumí plavat. Řeka proto sebevrahy přitahuje. Nejvíc sebevražd se stane po druhé hodině ranní, když se ve městě zavřou bary. Lodní hlídky zasahují v průměru jedenáctkrát týdně. Šanci na úspěch mají jen v případech, kdy jsou u sebevraha do pěti minut. Ne všichni zachránění jsou vděční. „Když je vytáhneme z vody živé, většinou jsou v šoku. I když dýchají a jsou při vědomí, nemyslí jasně. Ti, kteří jsou schopni mluvit, a ti, kteří opravdu chtěli zemřít, se nás někdy ptají, jakým právem jsme je zachránili,“ popisuje záchranář.
Počet sebevražd se v Jižní Koreji za posledních deset let zdvojnásobil. Každý den si vezme život v průměru 40 lidí. Sociologové a psychologové to přičítají obrovskému hospodářskému rozvoji, který zničil tradiční způsob života a rozbil prastará rodinná i společenská pouta a hodnoty. Z tradičně kolektivně orientovaného národa se stal národ soutěžících individuí. „Vysoký počet sebevražd souvisí s tím, jak dnes Korejci berou svůj život a identitu. Chtějí být vnímáni jako úspěšní a věrohodní. Takže svoji identitu hodnotí podle toho, jak je vidí jiní a snaží se mít vlastnosti, kterými se blýsknout. Korejci se chtějí vždy ukázat v nejlepším světle. Mají obrovskou psychologickou potřebu po materiálním a sociálním uznání. Pokud ho nedosáhnou, jsou zoufalí,“ vysvětluje současný stav korejské společnosti psycholog Hwang Sang Min.
Nechybí žádná společenská vrstva. Sebevraždu spáchal bývalý prezident země, šéfové firem Samsung a Hyundai, řada bankéřů a podnikových manažerů, desítky herců, modelek a modelů nebo zpěváků. „Pravdou je, že sebevražda je považována za ponižující tragédii. Ale to za posledních deset let lidi nezastavilo. Jsou přesvědčeni, že selhali, že jsou v nejnižší vrstvě společnosti, což samotné je pro ně hanba. Cítí, že zlikvidovat se a pokusit se o sebevraždu je samozřejmostí. A společnost to hodnotí jako dobrou volbu,“ dodává psycholog.
Státní úřady i soukromé organizace se snaží epidemii sebevražd zastavit. Jednou možností je Beautiful Life, tedy Krásný život. Nabízí celodenní semináře. Lidé s depresemi a sklony k sebevraždě na nich musí napsat esej o svém životě. „Ne, že bych měla finanční problémy, ale cítím, že nic nemá smysl. Nemám motivaci pokračovat. Ráno se probudím, najím a jdu do práce, večer se vrátím a je to to samé. Ale k čemu jsou peníze? Nemám, s kým bych si popovídala. O víkendech navštěvuji hrob matky a hovořím s ní,“ popisuje své životní trable manažerka pojišťovny Jang Yeon-hee.
Po eseji o svém životě musí účastníci semináře napsat za světla svíček poslední vůli a dopis na rozloučenou nejbližším. Dopisy si studenti navzájem čtou a řada z nich už není schopná kontrolovat emoce. Nakonec se účastníci převlékají do tradičního pohřebního oděvu. Odříkají poslední modlitbu a uléhají do připravených rakví. Po dvaceti minutách z rakví vylézají jako jiní lidé.
„Nechala jsem v rakvi všechnu svoji bolest a utrpení. Cítím úlevu. Mám novou energii a chci se věnovat věcem, které jsem dříve nemohla, protože jsem se necítila dobře. Uvědomila jsem si tady, jak je důležitý čas. V čase, který mi zbývá, chci žít plnější život a více si vážit toho, co mám,“ uzavírá „napravená“ manažerka.
