Vystoupení Velké Británie z Evropské unie, označované jako brexit (spojení slov Britain a Exit), je politickou událostí, která výrazně ovlivnila nejen zemi samotnou, ale i celou Evropu. Referendum o členství Británie v Evropské unii, které proběhlo v červnu 2016, vypsal tehdejší premiér David Cameron. Podle Miloše Fňukala, politického geografa z katedry geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, však lidé, kteří EU kritizovali, možná ve skutečnosti brexit nechtěli, mohlo jít jen o špatný politický marketing. Příběh brexitu je komplexní a zahrnuje mnoho aspektů, od politických a ekonomických až po sociální a kulturní.
Dekádu po českém vstupu poslal Cameron Británii proti proudu evropské integrace
Brexit má kořeny v dlouhodobém euroskepticismu, který byl v britské politice přítomen po několik desetiletí. Británie vstoupila do Evropských společenství (předchůdce Evropské unie) v roce 1973, vztah země k evropským institucím byl ale od začátku komplikovaný. Někteří lidé měli pocit, že evropská agenda až příliš zasahuje do jejich národní suverenity. Odpůrci hovořili o tom, že členství neodpovídá britským ekonomickým a politickým zájmům.
„Británie už od dob Margaret Thatcherové žila na výjimkách. Všechno se řešilo tak, že aby bylo dosaženo nějakého kompromisu, tak se dohodneme a tím pádem budeme mít nějaký zvláštní režim. Asi to (Britové) do značné míry cítili, že patří někam jinam,“ konstatoval Fňukal. Právě kvůli spoustě výjimek označil Británii za „potížistu“, proto si také myslí, že brexit Unii neoslabil.
Připomněl, že Británie například musela odvádět peníze na zemědělskou politiku. „Ta se ale Británie netýkala, protože tam se potraviny moc nevyrábí. Takže když vstoupili do Evropského společenství, tak se jim zvýšila cena za zemědělské produkty, protože najednou těm zemím, ze kterých tradičně dováželi, museli platit cla, která tam dřív nebyla, případně museli dovážet z EU, kde to bylo dražší,“ uvedl. Dodal, že tím, jakou měla země strukturu hospodářství, pro ni bylo členství méně výhodné. „Také těžko snášeli, že přišli o pozici impéria,“ dodal.
Klíčovým okamžikem v procesu brexitu bylo referendum o členství Spojeného království v Evropské unii, které se konalo 23. června 2016. Britové v něm rozhodli, že se země s EU rozloučí. Pro odchod z Unie bylo 51,9 procenta hlasujících, proti se vyjádřilo 48,1 procenta účastníků referenda. Volební účast byla 72,2 procenta. Tehdejší premiér David Cameron po referendu ohlásil rezignaci, 13. července pak do čela vlády nastoupila Theresa Mayová.
„Otázkou je, jestli to nebyl špatný politický marketing, jestli ten, kdo vypsal referendum, počítal s tím, že tím posílí svoji pozici a přiměje euroskeptiky k tomu, aby na chvilku dali pokoj, ale ono to dopadlo přesně naopak, než chtěli, a už z toho nemohli vycouvat,“ konstatoval Fňukal.
Dojednat podmínky zabralo několik let
Samotný proces brexitu byl však velmi komplikovaný. Po referendu totiž následoval náročný proces vyjednávání mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Bylo nutné vyřešit řadu otázek, jako je například obchod, migrace, bezpečnost, práva občanů a také finanční vyrovnání.
Země svůj úmysl opustit Unii oficiálně oznámila 29. března 2017, tím se spustila dvouletá lhůta pro vyjednávání podmínek odchodu podle článku 50 Lisabonské smlouvy. V červnu 2017 pak premiérka Mayová vypsala předčasné volby, ve kterých sice konzervativci vyhráli, přišli ale o většinu v parlamentu.
Složitá vyjednávání trvala několik let. Termíny odchodu se tak opakovaně odkládaly. Dohoda o vystoupení byla nakonec dosažena v říjnu 2019, následně ji schválil britský parlament. Země oficiálně opustila Evropskou unii 31. ledna 2020 a vstoupila do přechodného období, během kterého byly vyjednány další detaily budoucího vztahu mezi Velkou Británií a EU.
Pro Unii jsou však Britové stále velmi důležitým partnerem, uvedl Fňukal. „Kdyby chtěl odejít některý z menších států, tak se holt žádné dohody dělat nebudou. Prostě 'odejděte si a přizpůsobte se, jak chcete', určitě by nikdo nechtěl dělat takto složité dohody,“ dodal.
Důsledky brexitu
Vystoupení Velké Británie z EU mělo řadu důsledků pro zemi i samotnou Unii. Brexit měl vliv například na obchod, investice a hospodářský růst ve Spojeném království. Nové obchodní dohody a celní bariéry totiž ovlivnily tamní podniky.
Ukončení členství v „evropské rodině“ rozdělilo i společnost, část odchod země z EU podporovala, ta druhá naopak kritizovala. Vzrostlo také napětí mezi jednotlivými částmi Spojeného království, zejména mezi Skotskem a Anglií.
Brexit oživil i téma skotské nezávislosti, kterou tamní voliči v roce 2014 odmítli v referendu. Právě Skotsko v referendu o brexitu většinově podpořilo setrvání Spojeného království v EU. Podpora pro osamostatnění tak po referendu začala mezi Skoty opět narůstat. Podle Fňukala se nálady teď mění v celé Velké Británii, ovšem ne nějak výrazně. „Určitě to není na to, aby se vrátili do EU s velkou podporou (občanů),“ míní.
Kdyby se teoreticky Velká Británie v budoucnu rozhodla, že by se k EU chtěla opět přidat, musela by podstoupit vše od začátku, všechna přístupová jednání. Podle Fňukala by však bylo případné přijetí země do Unie rychlé, jelikož nastavení práva už je v souladu s EU. Nic podobného ale Unie zatím řešit nemusela. „Podpora (členských států) by však musela být výrazná, chtěly by záruky, že je to trvalejší,“ konstatoval.
Vztahy Velké Británie a Evropské unie jsou podle Fňukala i po brexitu velmi dobré. „Možná za to může Ukrajina, ale strašně rychle se překlenulo to období 'Pojďme vám to dát sežrat, když jste nás opustili'. To angažování v ukrajinských záležitostech ukázalo, že Británie stále o Evropu má zájem. Paradoxně se vztahy (s EU) asi i zlepšily,“ uvedl a přirovnal to k bývalému Československu, kdy po rozdělení země podle něj došlo mezi Čechy a Slováky ke zlepšení vzájemných vztahů.
