Svět očekává, do jaké podoby se vyvinou a zda se vůbec uskuteční čtvrteční přímé rozhovory mezi Moskvou a Kyjevem v Turecku. Boje na frontách východní Ukrajiny přitom neustávají. Rusko v úterý oznámilo dobytí vesnice Miroljubivka. Ve stínu bojů do vzdálenosti desítek kilometrů žijí lidé, které vývoj nutí k existenčním rozhodnutím. Životy se ze dne na den mění celým rodinám.
Mezi válkou postižené patří i početná rodina v Zolotém Kolodjazu v Doněcké oblasti. Z domova její členy pomáhají evakuovat dobrovolníci z nadace Bílý anděl. Kvůli mladším sourozencům je zavolal dvacetiletý Sergej. „Tolikovi je osm let, Aljonce devět, Paškovi třináct a Nikitovi patnáct,“ vysvětluje.
Matka Svitlana s evakuací váhala, ale palbu z fronty, která leží třicet kilometrů daleko, slyší často. „Velmi se bojím. O děti,“ přiznává.
Rodina veškerý majetek nechává doma. Vzít si může jen několik zavazadel. Třináctiletý Pavlo s sebou bere dva laptopy, aby s jejich pomocí zabavil mladší. „Nevím, jak nás tam přijmou. Sama se bojím, nikdy jsem odtud neodjela. Ale děti na tom trvaly,“ strachuje se Svitlana.
Strach z neznáma
Obavy lidí potvrzuje evakuační pracovník Dmytro: „Většinou se bojí neznáma, protože si sbalili svých pět tašek.“ Rodiny si podle něj obvykle kladou otázku: „Co s námi bude?“ Pracovníci jim tak ukazují třeba fotografie dětského azylového domu. „Vyprávíme jim o tom, rozdáváme letáky. A vysvětlujeme, že musí odjet,“ nastínil dobrovolník.
Prosby o pomoc dostává nadace denně. Nyní jezdí hlavně k Pokrovsku a Kurachove. V Zolotém Kolodjazu podle úřadů zůstává ještě 27 dalších dětí.
